Terezín není jen unikátní pevnost. Miliardové majetky padají na hlavu obci s padesátimilionovým rozpočtem.
Servírka v jediné otevřené restauraci v Terezíně protáhne obličej, když ji požádáme, aby ztlumila dopolední seriál na Nově, který sleduje v televizi nad naším stolem. „Na tohle si asi nikdy nezvyknu,“ reaguje profesionální fotograf Ivan Němec, který většinu svého života prožil v Německu. Do Terezína přijel na skok, když jej před dvěma roky požádal přítel z USA, aby mu pomohl s projektem Violins of Hope – sérií koncertů od autorů, kteří přežili holocaust.
Jeden z nich chtěl mít právě v Terezíně a potřeboval vytipovat vhodné prostory. Ivan Němec vystoupil z auta kousek od náměstí, zkoprněl v němém úžasu… a už tak zůstal. Tak silně na něj zapůsobila atmosféra města, kde pár opravených budov kontrastuje s obřími chátrajícími areály bývalých kasáren, zbrojnic, nemocnice, skladů a dalšího zázemí pro desetitisíce vojáků. Jejich krásu a majestátnost nedokázal ještě úplně zničit ani současný katastrofální stav.
„Hned jsem se vypravil na radnici a zeptal se bývalé starostky, co chce s rozpadajícím se městem dělat. Vlídně mě přijala a pokrčila rameny, že nemá peníze,“ vzpomíná Němec. Tento příběh ale zatím nemá šťastný konec – město s třemi tisícovkami obyvatel, na které stát před dvěma desetiletími převedl nemovitosti v hodnotě miliard, si celkem logicky stále neví rady, památky nedozírné hodnoty se dál propracovávají ke zkáze. Ivan Němec a další nadšenci nicméně představují asi to jediné, co světově unikátní pevnosti zbývá – naději.
České šetrné stavebnictví: podívejte se na 10 nejlepších budov
„Je minuta po dvanácté a je jasné, že my sami to nezvládneme. Snažíme se, aby alespoň některé objekty si vzal zpět stát, nebo je převzal Ústecký kraj,“ konstatuje starosta René Tomášek, který by měl správně řešit opravu chodníků, přitom ale může dostat pokutu, že se špatně stará o Žižkova kasárna, kterým se propadla střecha. Kasárna byla původně určena pro tisíc vojáků a jejich obnova je odhadnuta na miliardu. Jen ta střecha by stála víc než celý padesátimilionový roční rozpočet města.
Do města turisté nezabloudí
„Žádné město nemá takový rozsah památek ve své správě jako Terezín. My máme jen ty ruiny a turisty, kteří když už k nám z Malé pevnosti náhodou zabloudí, nic tu neutratí,“ vysvětluje starosta. Nemají ani příliš kde utrácet. Zatímco v roce 1900 tu fungovalo padesát hospod, dnes je to jen ta jediná na náměstí s nepříjemnou obsluhou. Hotel žádný.
Když v roce 2000 město definitivně opustila armáda, odešly i tři čtvrtiny obyvatel nějakým způsobem navázaných na vojáky a nová poptávka nevznikla. Vojáky nenahradili ani turisté, jelikož město se dosud nedokázalo prezentovat jinak než jako pietní místo holocaustu.
Do Malé pevnosti spadající pod Památník Terezín, který je ve správě ministerstva kultury a věnuje se právě historii druhé světové války, zavítá ročně kolem 300 tisíc turistů – většinu tvoří organizované zájezdy, které vysypou turisty před Malou pevností a za pár hodin je zase odvezou. Do samotného města jich dorazí sotva desetina.
Dům bez inženýrských sítí? Česká firma chce uspět v éře klimatických změn
„Válku nelze vytěsnit, ale je veliká škoda, že se všichni soustředí jen na ni a město vnímají jen jako místo hrůzy a utrpení. Vždyť Terezín má i úplně jinou historii,“ posteskne si starosta. Terezín jako dochované barokní pevnostní město s unikátně řešeným urbanismem a systémem opevnění ale zná jen málokdo. V anketě CzechTourism byl dokonce vybrán jako nejděsivější místo Česka. Přitom město samotné vydá na celodenní návštěvu – komplex tereziánské bastionové pevnosti zabírá více než 300 hektarů a jen procházka po hradbách zabere tři hodiny.
Překážkou provázání Malé pevnosti s Hlavní pevností je i to, že se nacházejí odděleně na východním cípu města. „Je to paradox, navíc historicky pokřivený. Vždyť Malá pevnost byla věznicí už před válkou, ghetto bylo celé město. Terezín upadá, přitom Památník Terezín si mohl dovolit opravit i některé budovy ve městě,“ kroutí hlavou Ivan Němec.
Sarajevský otisk
Fotograf Ivan Němec pečlivě dokumentuje opravu Wieserova domu, jedinou rekonstrukci, která ve městě právě probíhá, a neztrácí jiskru ani po těch dvou letech, kdy se začal seznamovat s tuzemskou realitou. Začal tím, že oslovil vyučující na Fakultě architektury ČVUT, kteří si vzali Terezín jako téma studentských ateliérů.
Miliardové majetky padají na hlavu obci s padesátimilionovým rozpočtem
A první nápady jsou na světě. Budoucí architekti navrhli například využití pro nemocnici, která byla schopna pojmout tisíce raněných. Mimochodem, zemřel v ní na tuberkulózu mladík Gavrilo Princip, který v červnu 1914 spáchal v Sarajevu atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este.
Studenti navrhli místo nemocnice bydlení pro studenty, startovací byty i ty luxusnější. Je to s podivem, ale v Terezíně nelze sehnat podnájem ani koupit byt, město je totiž limitováno v rozvoji svou historií. Uvnitř se stavět nedá – bylo postaveno uměle, najednou, směrem ven to také nejde – opevnění jej nepropustně ohraničuje. Další student nakreslil proměnu rozlehlého náměstí, bývalého „buzerplacu“, které je dodnes podivně prázdné.
Přednost dostal hokej: místo mrakodrapu v Brně vyroste multifunkční hala
„Já jsem z jejich vizí nadšený, ale bez jediné komplexní koncepce budoucnosti Terezína nelze nic začínat,“ konstatuje starosta. Právě jedna zastřešující koncepce využití nemovitostí a jejich revitalizace je to, bez čeho se dál už město nepohne. Jedna taková vize už tu byla – Europrojekt, který počítal s přestavbou Terezína v univerzitní město s náklady až deset miliard –, ale zkrachovala. Žádná škola neprojevila o stěhování do Terezína zájem. Jediným pozůstatkem megalomanského záměru je soukromá Vysoká škola aplikované psychologie, která se usídlila v části opravených bývalých Dělostřeleckých kasáren.
V roce 2008 se proto město rozhodlo postupovat salámovou metodou, spojilo se s Ústeckým krajem a vytvořily účelové sdružení Terezín – město změny. To za pomocí dotací opravilo alespoň některé objekty, například právě Dělostřelecká kasárna, Jízdárnu, Litoměřickou bránu nebo obnovilo některé bastiony a památky zároveň spravovalo.
Příští rok ale udržitelnost tohoto projektu skončí a o objekty by se mělo začít starat zase město, což by jej ještě více finančně zatížilo. Starosta proto lobbuje za převod alespoň některých objektů na kraj. Snad by také měla vzniknout meziresortní komise na úrovni státu, ale podobné snahy už tu byly a výsledek žádný.
A pak se tu rodí ještě jedna pracovní skupina Terezín 2030 složená z místních politiků a odborníků kolem Ivana Němce. Ten dokázal strhnout pro Terezín například Ondřeje Beneše, městského architekta Děčína, nebo Igora Kovačeviće z ateliéru Moba, který je expertem na pořádání velkých mezinárodních architektonických soutěží.
Terezín světový
„Je třeba vyhlásit mezinárodní ideovou soutěž, přitáhnout sem ty nejlepší odborníky na architekturu, urbanismus, památkovou péči, krajináře… Terezín má obrovský potenciál. Revitalizace velkých celků, které přišly o svůj původní účel, je celosvětové téma, podívejte se na HafeCity, King’s Cross, ale třeba i Vítkovice,“ má jasno Ivan Němec. Soutěž už začíná mít alespoň trochu konkrétní obrysy. Dva miliony na její přípravu by mohly doputovat z vládního programu Re:start, který je určen pro revitalizaci brownfieldů Ústeckého a Karlovarského kraje.
Měl by stát Terezínu více pomáhat?
Karel Tichý, zástupce programu, kam se vláda zavázala nalít miliardy, ubezpečuje, že pomoc neskončí jen prostředky na studie. „Závěrem je však potřeba podotknout, že potřeby města Terezín jsou jak svou povahou, tak investiční náročností, skutečně velmi specifické, a je tedy zřejmé, že jeho podpora bude muset být řešena i mimo rámec programu,“ dodává Tichý. My závěrem doporučujeme Terezín jako tip na výlet, dokud ještě stojí.
Čtěte dále:
Šéf CRE Ctibor: Praha zmizela z mapy světa. Globální investory nezajímá
Architektura jako víno. Spojení dvou umění vytáhlo milovníky šťávy z hroznů ze sklepů na světlo
Praha papírová. Obytný Nuselák či věžáky na Příkopech zůstaly jen na rýsovacích prknech
