Po tragických střelbách ve městě Dayton v Ohiu a texaském El Pasu se znovu otevírá otázka možné spojitosti mezi násilím za použití zbraní a hraním videoher. Neexistuje však žádná studie, která by tento vztah přímo potvrdila. Jedna z nich naopak uvádí, že muži, kteří spáchali závažný trestný čin hrají videohry výrazně méně než běžná populace.
Jsou videohry spouštěčem násilného chování? Otázka možné spojitosti se opět otevřela po víkendových střelbách v amerických městech El Paso a Dayton. Rasistický online manifest, jehož autorem by měl být údajně sám zadržený střelec, který v obchodním domě Walmart zabil 20 lidí, totiž mimo jiné zmiňuje i herní sérii z válečného prostředí Call of Duty. Informovala o tom zpravodajská agentura AP. To, že některé videohry přispívají k oslavování násilí, v pondělí konstatoval i americký prezident Donald Trump.
Obchodní organizace Entertainment Software Association (ESA), která sdružuje hlavní tahouny videoherního průmyslu, si však stojí za tím, že mezi videohrami a násilím neexistuje kauzální spojitost. „Videohry si užívá více než 165 milionů Američanů a další miliardy lidí je hrají po celém světě,“ uvedla ve svém prohlášení ESA. Může se navíc opřít i o výzkum dopadu videoher na páchání násilí se zbraní, k němuž po střelbě na základní škole v americkém Newtonu v roce 2013 vyzval sám Bílý dům. Žádné podstatné závěry totiž nepřinesl.
Běžná populace „paří“ více, než zločinci
„Neexistuje žádná studie, která by ukazovala na souvislost mezi páchaným násilí a videohrami,“ říká Benjamin Burroughs, profesor médií na Nevadské univerzitě v Las Vegas. Některé studie podle něj ukazují jen krátkodobý nárůst agresivních myšlenek bezprostředně po hraní. Nejedná se však o nic, co by mělo stoupnout až na úroveň násilí. „Spousta hráčů bývá po prohře rozrušena, ale nevede to k násilným výstupům,“ dodává.
V roce 2006 zjistila skupina vědců univerzity v Indianě, že teenageři, kteří hráli násilné videohry, vykazovali vyšší úroveň emocionálního vzrušení, ale menší aktivitu v těch částech mozku, která ovlivňuje schopnost plánovat, kontrolovat a řídit myšlenky a chování.
Patrick Markey, profesor psychologie na univerzitě Villanova, který se zaměřuje na videohry, ve svém výzkumu zjistil, že muži, kteří se dopustili závažných trestných činů, hrají násilné hry dokonce méně než průměrný člověk. O násilné hry se podle něj zajímalo zhruba 20 % těchto mužů. Co se týče běžné populace, tam se zájem pohybuje kolem 70 %.
Hry osobnost nemění
Další Markeyho studie ukázala, že v momentě, kdy vyjde nová akční hra nebo film, má násilí tendenci spíše klesat. Lidé totiž tráví čas právě tím, že onu hru hrají nebo sledují nový snímek. „Něco jiného jsou pak lidé, kteří hrají hry těsně poté, co je něco rozruší. Tato činnost ale nemění to, kým jsou. Je to jako když se díváte na smutný film. To, že vás rozbrečí, ještě neznamená, že trpíte depresí,“ vysvětluje Merkey, který je toho názoru, že videohry vypadají znepokojivě jen pro ty, kteří je vůbec nehrají.
A podobně znějí i desítky dalších studií. Je však nutné podotknout, že řada z nich byla v minulosti kritizována za své provedení. Vědci totiž často spoléhali jen na subjektivní dojmy hráčů, kteří si své pocity provázející hraní sami zaznamenávali. Diskutabilní je i otázka, jaká hra skutečně spadá či nespadá do kategorie násilných.
