Ačkoliv sotva začalo jaro, sezóna letních dovolených se nezadržitelně blíží. Do konce školního roku zbývají pouhé tři měsíce a řada lidí má již o svých prázdninových plánech vcelku jasno. A podobně jako každý rok musí řešit jeden velký oříšek - vyplatí se před cestou do zahraničí směnit koruny do valut, či je lepší platit kartou až na místě? Obě varianty mají svá pro i proti.
Až na jisté výjimky lze běžné platební karty Visa i Mastercard použít v rámci Evropské Unie v podstatě kdekoliv. Míst, kde nejsou akceptovány, je naprosté minimum a povětšinou se jedná spíš jen o několik lokálních obchodníků.
Chystá-li se člověk do nějakého plážového rezortu, pak s největší pravděpodobností nebude mít v tomto ohledu problém. Na druhou stranu, pokud turisté vyhledávají spíše exotiku nebo místa, která jsou od civilizace vzdálenější, dost dobře se může stát, že nejbližší platební terminál, případně bankomat budou kilometry daleko. V takovém případě je pak pochopitelně čistě z praktických důvodů lepší vždy nějakou hotovostí v místní měně disponovat.
Zaběhlé zvyklosti se mění raketovým tempem
Co se týče samotného dilematu, zda platit za hranicemi ČR kartou, či hotově, ještě relativně donedávna měli Češi v tomto ohledu poměrně jasno. V důsledku vysokých bankovních poplatků spojeným s používáním platebních karet sahala po výměně korun za zahraniční platidlo naprostá většina lidí. To však již nyní neplatí.
Zatímco ještě před sedmi lety uskutečnili Češi v zahraničí podle údajů Sdružení pro bankovní karty přibližně „pouhých“ 21 milionů karetních transakcí, v roce 2017 se toto číslo vyšplhalo až k hranici 75 milionů. Změna chování českých spotřebitelů je zde proto více než patrná.
Vyplatí se pečlivě zkontrolovat kurzovní lístek a seznam poplatků
Zostřující se konkurence mezi tuzemskými bankami nicméně přinutila i ty největší hráče v oboru pozměnit svoji obchodní strategii. Otázkou tak zůstává, na kolik se jim díky tomu podařilo rozdíl mezi oběma variantami skutečně zredukovat. Každá banka totiž pochopitelně k této problematice přistoupila jinak.
Většina tuzemských bankovních domů na svých stránkách hrdě uvádí, že platby jejich kartou v zahraničí (ať už kreditní, či debetní) jsou zcela zdarma. Pravda to je nicméně jen částečná. Samotná platba totiž zdarma skutečně být může, v důsledku měnové konverze si ale zákazník nakonec přeci jen něco připlatí.
A podobné to je i v případě výběru peněz z bankomatu přímo na místě. Přirážky za tuto volbu může mít každá banka nastavené trochu jinak. Někdy se vše odvíjí čistě od aktuální výše měnového kurzu a jednorázového poplatku, jinde je potřeba k těmto položkám připočítat ještě přirážku odvíjející se od hodnoty převáděné částky.
Vždy je proto dobré si pečlivě přečíst kurzovní lístek, a zejména také poplatkovou politiku své banky. Devizový kurz bývá zpravidla výhodnější než ten valutový, a proto záleží spíše na případných vedlejších poplatcích. V případě menší částky jsou rozdíly v podstatě minimální. Pohybuje-li se tato částka v řádu tisíců eur, pomyslné nůžky se pochopitelně o to více rozevírají. To vše by nicméně měl být zákazník schopen dohledat na webových stránkách svého bankovního domu.
Službě DCC se vyhněte obloukem
Samostatnou kapitolu pak představuje služba Dynamic Currency Conversion (DCC). Ta se začala ve velkém šířit zhruba před deseti lety, a ačkoliv se na první pohled jedná o poměrně chytré řešení, které může spotřebitelům usnadnit rozhodování o způsobu platby, respektive výběru z bankomatu při jejich cestách v zahraničí, opak je pravdou.
Díky této službě se zákazníkovi na platebním terminálu, popřípadě bankomatu zobrazí vedle částky v místním platidle i údaj přepočtený na měnu, v níž je veden jeho účet. On tak okamžitě vidí, jaká suma mu následně bude odečtena z jeho konta a nemusí nic složitě přepočítávat. Problém je nicméně v tom, že kurz takto převedené částky je určen samotným provozovatelem terminálu a bývá zpravidla o poznání horší, než kdyby zvolil možnost platit v místní měně, jak upozorňují experti ze společnosti Akcenta CZ, největší platební instituce ve střední Evropě.
Platí-li tedy například český turista v některé zemi eurozóny platební kartou a rozhodne-li se využít tuto možnost, může být v konečném zúčtování kurz horší třeba i o dvě koruny.
Pokud by platil v eurech, pak mu sice jeho banka tuto částku převede na koruny a následně odečte až po několika dnech (většinou do tří pracovních dnů), takže k jistému kurzovému výkyvu dojít může, i přesto se ale tato možnost vyplatí, neboť šance, že tento kurz bude hroší, než jaký nabízí služba DCC, je v podstatě minimální.
Jednoznačnou odpověď poskytnout nelze
Zatímco trend posledních let hovoří zcela jasně, rozseknout dilema, zda v zahraničí platit kartou, či hotově tak úplně jednoduché není. Obě varianty mají svá úskalí.
Většina expertů se shoduje v tom, že platba hotovostí se v současné době pomalu, ale jistě začíná stávat přežitkem. Což ostatně svým chováním potvrzují i samotní spotřebitelé. Peníze navíc nelze jen tak pojistit, zatímco při ztrátě karty je možné zavolat do své banky, a kartu nechat v podstatě ihned zablokovat.
Nakonec ale vždy záleží na tom, kolik se člověk v zahraničí chystá utratit. Bude-li tato suma malá, rozdíly budou zanedbatelné, v případě vyšší částky je potřeba se nejprve seznámit s poplatkovou politikou své banky a oběma druhy kurzů, tedy jak devizovým, tak valutovým. Díky platbě hotovostí zase má spotřebitel při nejmenším jistotu, že se stoprocentně vyhne službě DCC, kvůli níž by se mohla dovolená nevědomky o poznání prodražit.
