Faktický dopad sankcí a ruských protisankcí na český export je mizivý
Koho překvapilo, že s ohlášením ekonomických sankcí EU vůči Rusku a protisankcí z ruské strany se okamžitě otevřela stavidla požadavkům na kompenzace, zejména s poukazem na potenciální a zakrátko i reálné ztráty pracovních míst, nic nepochopil. A úplně mimo je ten, kdo by si snad myslel, že se reakce Čechů nějak markantně liší od běžného průměru, protože zrovna ve zdejší kotlině jsou manažeři postižených firem zakuklení rusofi lové, zatímco jinde chápou geopolitické souvislosti lépe, nadáni vyšší občanskou vyspělostí. Houby.
PlÁč HlasiTĚJŠí NeŽ sMíCH Jakkoli autor makra občas uplatní výhradu vůči analýzám z pera Daniela Grose z bruselského Centra pro evropská politická studia, v tomto případě se Gros trefi l. Za pozornost stojí hlavně jedna paralela, která v debatě o sankcích dost často uniká. Sankce jsou přesným opakem otevírání trhů, snižování obchodních bariér, z nichž mají spotřebitelé a producenti s komparativní výhodou samozřejmě prospěch a s nimi i celá ekonomika. Jenže i globalizace má své postižené, není jich málo, a logicky se soustřeďují v oborech s komparativní nevýhodou, v těch, které byly chráněny a subvencovány.
V zájmu získání celkových přínosů tedy prozíravá politika musí nevyhnutelně počítat i s těmi, kteří prohrávají, a ti z logiky věci bývají nesrovnatelně hlasitější ve svých protestech než daleko početnější masa spotřebitelů, kteří mají z odstranění obchodních bariér prospěch. Nemluvě o producentech s komparativní výhodou, kterým se zlepší přístup na trhy a mohou podstatně zvýšit objem výroby i zaměstnanosti. Tady je politická ekonomie ve skutečnosti velmi provázaná s lidskou psychologií, chcete-li s behaviorální ekonomií: postižení se ozývají neskonale hlasitěji a mnohem lépe se organizují než nikým nekoordinovaní příjemci široce rozptýlených přínosů, byť v součtu převažují, a je dobré na to pamatovat.
Gros trefně poukazuje na existenci Evropského fondu adaptace na globalizaci z roku 2006, jehož smyslem z hlediska politické ekonomie bylo odpor zmírnit, a získat tak několikanásobně větší benefi ty. Není to žádný „eurokratický vynález“ – před ním existovaly přímé ekvivalenty, které sloužily naprosto stejnému účelu. Například když Spojené státy počátkem 90. let minulého století vytvořily Severoamerickou zónu volného obchodu (NAFTA) a Bill Clinton potřeboval zavřít ústa četným odborovým organizacím, které se obávaly ztráty pracovních příležitostí zejména vzhledem ke mzdovému diferenciálu oproti Mexiku.
Tvrdit, že sankce jsou ekonomickým přínosem, si nikdo netroufne, protože je to samozřejmě oxymóron, ale z hlediska politicnázory ké ekonomie dává pro Unii „kompenzační fond“ velmi dobrý smysl. Umožňuje totiž EU pěstovat něco na způsob koordinované zahraničněpolitické reakce, chcete-li společné zahraniční politiky, i za situace, kdy budou jednotlivé země, natožpak některé obory a producenti postiženi velmi asymetricky.
Makroekonomické dopady na Česko nebo na Evropskou unii jako takovou jsou spíše bagatelní, byť diferencované (Polsko, Pobaltí a Finsko budou zasaženy o něco více).
Fascinující je ve skutečnosti jiná věc: jak intenzivně se v médiích sankce probírají, ale zároveň si téměř nikdo nedal tu práci, aby shromáždil alespoň základní statistická data a ta trochu racionálně interpretoval. V Česku bych to při denně prokazovaném intelektuálním kalibru většiny politických a mediálních veličin v zásadě ani nepředpokládal, ale oni lenoší i respektovaní ekonomičtí analytici. Silná vyjádření mají přednost před vypracováním nejtriviálnější excelovské tabulky, natožpak aby se někdo trápil kalkulací „přebytku spotřebitele“ plynoucího z přetlaku potravin a případného poklesu jejich cen na unijním trhu v důsledku ruského embarga (protože to je realistický scénář).
Magie čísel Po chvíli počítání zjistíte, že počet českých pracovních míst přímo ohrožených sankcemi je ve skutečnosti velmi malý. Ve strojařině (sankce ze strany EU) to autor makra počítal přes „export přidané hodnoty“, sice se starými daty z roku 2009, ale dopad na HDP vyšel opravdu nepatrný, pár setin procenta.
Vládní pracovní skupina pro monitorování dopadu sankcí mezi EU a Ruskem uvedla, že loni dosáhl objem českého vývozu sankcionovaných komodit v oblasti strojírenství 2,1 miliardy korun. Nechci zabíhat do výpočtových detailů, ale z tabulek zdrojů a užití, po zohlednění obratových multiplikátorů a odvětvové přidané hodnoty, se dopočítávám dopadu na HDP v rozsahu 0,029 procenta. Navíc tohle platí za předpokladu, že půjde o čistý výpadek a produkci se nepodaří prodat nikde jinde.
V debatě o sankcích ztrácíme jakýkoli smysl pro proporce: Český statistický úřad ještě nevydal souhrnný účet za zemědělství v roce 2013, ale předloni se jednalo (s dotacemi, bez daní na produkty) bezmála o 117 miliard korun a celkové tržby českého potravinářského průmyslu v témže roce činily téměř 224 miliard korun. S konsolidací je trochu problém, ale ať počítáte, jak počítáte, je přímá újma opět statisticky bezvýznamná, ostatně podělte si to sami. Vezmu-li za bernou minci odhad ministerstva zemědělství z minulého týdne, tedy výpadek zemědělského a potravinářského vývozu do konce roku nějakých tři sta milionů korun (sankce ze strany Ruska), pak se opět podle stejného postupu dopracujeme v ročním ekvivalentu k asi tak 0,01 procenta HDP.
A zase: největší český zpracovatel mléka naříká nad ztrátou ruského trhu, pracně léta dobývaného, a pochopitelně chce kompenzace. Na jeho místě bych se samozřejmě také ozval, byť je to trochu na štíru s paralelní zprávou (co čert nechtěl), že měl fajnový meziroční nárůst tržeb o 19 procent a pěkné zisky. A pak je tu ještě noticka, že nejúspěšnější produkt firmy – sýr Niva – se sice vrátil z Ruska, ale po přebalení se v pohodě prodává doma. Možná s nižší marží, což taky přijde líto, ale v kontextu už to při těch celkově hezkých číslech tolik nedojímá.
Takže bez sekundárních efektů v podobě tlaku na pokles cen v důsledku snahy jiných vývozců prodat uvnitř Unie to, co se nemohlo vyvézt do Ruska, je dopad opravdu nepatrný. Ovšem ještě byste museli tenhle negativní účinek porovnat s tím, co by lidé udělali s uspořenou částí výdajů za potraviny, což už je vyšší dívčí: kolik by šlo do spotřeby, s jakým dovozním podílem a kolik by šlo do úspor.
Ta politická ekonomie sankcí je zkrátka úžasná a mít v zásobě nějaký adaptační fond je k nezaplacení. l
SANKČNÍ MATEMATIKA Zdroj: ESÚ, vyjádření vládní „sankční“ komise
A = 3883,8 HDP ČR v běžných cenách v roce 2013 (mld. Kč)
B = 0,3 Výpadek vývozu zemědělských a potravinářských komodit do Ruska do konce roku (v mld. Kč)
C = 0,72 Celoroční ekvivalent
D = 0,544685 Potravinářství – jednotkový dopad na HDP (hrubá přidaná hodnota upravená o saldo dotací a daní)
E = 2,1 Loňský objem sankcionovaného strojírenského vývozu podle vládní komise (v mld. Kč)
F = 0,536221 Strojírenství – jednotkový dopad na HDP (hrubá přidaná hodnota upravená o saldo dotací a daní)
Výpadek tržeb z exportu se nemůže rovnou poměřovat s ukazatelem hrubého domácího produktu, protože tržby nejsou totéž co hrubá přidaná hodnota, která je základem jednoho z možných výpočtů HDP.
Při kalkulaci je nutné zohlednit také rezonanci v ekonomice, která je v různých oblastech národního hospodářství odlišná, podle toho, jaký je rozsah zapojení daného oboru.
1,628737 Obratový multiplikátor v potravinářství (2012)
0,214352 Koeficient hrubé přidané hodnoty v potravinářství (2012) 1,359804 Obratový multiplikátor ve strojírenství (2012)
0,274268 Koeficient hrubé přidané hodnoty ve strojírenství (2012)
Tento výpočet abstrahuje od faktu, že část zboží se podaří realizovat na jiných trzích, což by dopad zmenšovalo, ale na druhé straně je možné, že multiplikátory v případě poklesu jsou asymetrické a jejich hodnota může být vyšší než zde uváděná, což by naopak dopad sankcí zhoršovalo. Nevíme, jak bude na napětí reagovat ten sankcemi přímo nepostižený zbytek ekonomiky, zda a jak se změní chování spotřebitelů, jak situaci vyhodnotí investoři. Je to statický, nikoli dynamický pohled, takže si netroufám tvrdit, že takhle je to spočteno zcela správně, ale přibližně správně to je a představu o dosud velmi malém ekonomickém dopadu sankcí to ilustruje dostatečně.
Takže bez sekundárních efektů je přímý dopad sankcí na českou ekonomiku zanedbatelný, a to ještě ty sekundární efekty ve skutečnosti nedovedeme spočíst, protože bychom museli zohlednit i cenové elasticity domácí poptávky v případě poklesu cen, zohlednit investiční a spotřebitelské rozhodování obyvatelstva a firemního sektoru. Proč tedy všichni panikaří? 1. Geopolitické napětí, kde hlavním aktérem je země s nukleárními hlavicemi a bývalá supervelmoc, znejišťuje spotřebitele i investory – negativní zprávy vnímají velmi citlivě. 2. Rusko je blízko a je právem vnímáno jako důležitý a perspektivní trh, ostatně je to jedna z „top ten“ světových ekonomik. 3. Vláda, průmyslové svazy, odbory atd. musejí demonstrovat, že se starají. 4. Averze ke ztrátě nutí postižené, aby se hlasitě ozvali, ostatně mohou získat nějaké kompenzace. 5. Média logicky hledají dramatickou „story“ a práce s Excelem většinou bolí.
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK • zamecnik@mf.cz
