Menu Zavřít

10 nejchudších zemí na světě

21. 3. 2019
Doba čtení: 8 minut
Autor: shutterstock.com

Nikoho dnes asi nepřekvapí, že nejchudší státy světa leží v Africe. Rozvojové země na černém kontinentu ale mají více společných rysů, mezi které se řadí jejich poměrně krátká historie, převaha zemědělství a nestabilní ekonomická situace.

Obyvatelé trpí hladem, trápí je nedostatečná zdravotnická péče a míra negramotnosti je vysoká. Problém často představují také politické nepokoje, revoluce, občanské války a všudypřítomné násilí. Které státy patří mezi ty nejchudší? To se dočtete v našem článku.

10. místo – Madagaskar

Ačkoliv by se mohlo zdát, že Madagaskar patří mezi turisticky oblíbené destinace a peníze se tedy místním jen hrnou, není tomu tak. Tato africká ostrovní země, kde v současné době žije více než 25 milionů obyvatel, se v žebříčku nejchudších zemí světa zařadila na desáté místo. Hrubý národní produkt na obyvatele dosahuje 1 504 dolarů za rok.

Historie Madagaskaru je poznamenaná několika státními převraty. V hospodářství převládá zemědělství, rybolov, těžba a výroba oděvů. Všechny produkty se však musí přepravovat letadlem nebo lodí a zeměpisná izolace tohoto ostrovního státu tak má za důsledek také vyšší ceny při obchodování. Madagaskar proto patří mezi největší příjemce mezinárodní pomoci na světě.

Madagaskar disponuje velmi špatným vzdělávacím systémem, což znamená, že většina obyvatel může pracovat pouze v zemědělství. Průměrný Malgaš si zde vydělá pouze 1 dolar za den a zhruba 70 % obyvatel tedy žije pod hranicí bídy. Statisíce obyvatel nemají přístup k bezpečným zdrojům jídla a takřka polovina všech dětí do pěti let zde trpí podvýživou.

9. místo – Eritrea

Na deváté příčce nejchudších zemí světa se umístil Stát Eritrea, který se rozkládá na pobřeží Rudého moře v oblasti Afrického rohu. Dodnes patří mezi nejuzavřenější země světa, kde vládní síly ospravedlňují akce proti společnosti neustálou hrozbou válečných konfliktů s okolními zeměmi. Hrubý domácí produkt na obyvatele zde dosahuje 1 321 dolarů za rok.

Kvůli své strategické poloze u Rudého moře bylo území, na kterém se dnes rozkládá Eritrea, vždy lákadlem pro evropské kolonizátory. Kromě Osmanů a Egypťanů se zde proto později usídlili také Britové a Italové. Když skončila 2. světová válka, Eritrea připadla Etiopii. Proti její nadvládě ale vedla mnoho let válku a v roce 1993 se konečně osamostatnila. Této chudé zemi s necelými 6 miliony obyvatel se však brzy začalo přezdívat „africká Severní Korea“.

Eritrea je známá tím, že zde panuje tvrdý diktátorský režim Lidové strany za demokracii a spravedlnost, v jejímž čele stojí prezident Isaias Afwerki. Silnou pozici má v zemi armáda, která vlastní většinu podniků a firem. Zemědělství není modernizované a závisí především na dešťových srážkách, školství i průmysl upadají a žádné sociální či demokratické instituce zde nefungují. Více než polovina obyvatel proto žije pod hranicí chudoby.

8. místo – Guinea

Mezi nejchudší země světa patří také Guinea, kterou najdete na západním pobřeží Afriky u Atlantského oceánu. V zemi panuje korupce, kvalita života je velice nízká a obyvatelé trpí mnoha nemocemi. Malé procento lidí si užívá extrémní bohatství, drtivá většina obyvatel však žije pod hranicí extrémní chudoby. Hrubý domácí produkt na obyvatele dělá 1 271 dolarů za rok.

Guinea je především zemědělský stát, který se soustředí na pěstování rýže, kukuřice, banánů, či podzemnice olejné. Důležitý je také rybolov a chov skotu, ovcí nebo drůbeže. Většina lidí bohužel nemá přístup k nezávadné pitné vodě a neustále se zde řeší problémy s elektřinou a jejími častými výpadky.

Guinea je známá také díky svému obrovskému nerostnému bohatství. Pod zemí se zde ukrývají zásoby bauxitu, železných a uranových rud, zlata a také diamantů. Své zájmy si zde však pečlivě střeží světové velmoci, jako je Rusko nebo Čína.

7. místo – Mosambik

Území dnešního Mosambiku, který leží v jihovýchodní Africe, objevil v roce 1498 známý mořeplavec Vasco da Gama a tuto zemi následně kolonizovali Portugalci. V roce 1975 se obyvatelé konečně dočkali nezávislosti, nově vzniklý stát se však stal dějištěm velmi intenzivní občanské války. HDP na obyvatele dosahuje 1 228 dolarů za rok, Mosambik se proto v žebříčku nejchudších zemí zařadil na 7. místo.

Kromě občanské války sužovala Mosambik od osamostatnění také extrémní chudoba. Ekonomika země sice neustále roste a Mosambik se snaží směřovat k ekonomické stabilizaci, počet podvyživených dětí je však stále kritický. Více než polovina Mosambičanů žije pod hranicí bídy a musí si vystačit s částkou nepřevyšující 1 dolar na den.

Více než 80 % z 26 milionů obyvatel pracuje v zemědělství, přesto se ale potraviny do Mosambiku musí dovážet. Kromě toho, že Mosambik patří mezi nejchudší země světa, faktory jako naděje dožití zdejších obyvatel nebo dětská úmrtnost zde však patří mezi nejhorší na světě.

6. místo – Malawi

Šesté místo v žebříčku nejchudších států zabírá Malawi. Tento vnitrozemský stát, který se nachází v jihovýchodní části Afriky u stejnojmenného jezera, byl v minulosti známý jako britský protektorát s názvem Nyasaland. K osamostatnění došlo v roce 1964, kdy země také získala své současné jméno Malawi.

Jeden z hlavních problémů, kterým musí Malawi v současné době čelit, je korupce na vládní úrovni. Během půl století tamější obyvatelé zažili kromě diktatury také vládu jedné strany i různé antikorupční snahy. Ve spojení s populační explozí a velkým rozšířením AIDS tak stát zažil desítky let stagnace. Kvůli místnímu úplatkářství se navíc otáčejí k Malawi zády i různé vládní a soukromé humanitární organizace.

Téměř 85 % obyvatel Malawi žije na venkově a živí se zemědělstvím. Vývoz produktů tvoří páteř místní ekonomiky a naprosto nejvýznamnější vývozní plodinou je tabák. Tuto oblast však sužují ničivá období sucha, která znamenají snížené zisky. Hrubý domácí produkt na obyvatele činí 1 139 dolarů za rok.

5. místo – Niger

Prezidentská republika Niger se nachází téměř uprostřed saharské Afriky. Tento obrovský pouštní stát, kde žije více než 19 milionů obyvatel, má za sebou několik politických převratů. V zemi panuje extrémní chudoba, která souvisí také s nestabilní ekonomickou situací. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje 1 113 dolarů za rok.

Niger získal nezávislost v roce 1960 a od té doby se neúspěšně snaží o modernizaci ekonomiky. Většinu země tvoří poušť nebo polopoušť, podnebí je celoročně velice horké a nestálé počasí s sebou přináší častá období sucha. Jelikož hlavní pilíř místní ekonomiky tvoří zemědělství, stát se potýká s problémem, jak nakrmit své obyvatele.

Obrovská chudoba v Nigeru je spojená také s nedostatečnou lékařskou péčí a velmi špatným zdravotním stavem místních. Ačkoliv země registruje nejvyšší porodnost na světě (přes 7 dětí na jednu ženu), nejvyšší je zde také dětská úmrtnost. V zemi navíc panuje také velmi nízká úroveň gramotnosti. Základní vzdělání je zde sice povinné, děti ale musejí obvykle pomáhat při sklizni a do školy se nedostanou.

4. místo – Libérie

Na čtvrté příčce v žebříčku nejchudších zemí světa se umístila Libérie. Tento západoafrická stát v roce 1847 založili osvobození otroci, kteří se vrátili z USA. Jedná se tedy o nejstarší africkou republiku. Ačkoliv má oproti ostatním státům značný náskok, ekonomickou prosperitu to místním obyvatelům prozatím nepřineslo. Hrubý domácí produkt na obyvatele dělá 882 dolarů za rok.

Libérie byla v posledních desetiletích svědkem dvou občanských válek, které společně s epidemií eboly zdevastovaly místní ekonomiku. Země proto zůstává odkázaná na zahraniční pomoc. Mezi další závažné problémy patří nedostatečná zdravotní péče, časté sexuální útoky proti ženám či úmrtnost žen po porodu nebo v důsledku infekce způsobené ženskou obřízkou.

Bezmála dvě třetiny populace žijí v Libérii pod hranicí chudoby. Nejvíce peněz získávají Liberijci samozřejmě díky zemědělství. Pěstuje se zde například rýže, tráva nebo kakao a mezi nejvýznamnější exportní komodity patří železná ruda a kaučuk, jejichž cena však značně klesla. V Libérii značně trpí také místní příroda. Obyvatelé hojně těží dřevo a aby se uživili, pravidelně se živí tzv. masem z buše, které pochází z kriticky ohrožených druhů.

3. místo – Burundi

Burundi je malá země v centrální části Afriky, kde více než polovina obyvatel žije pod hranicí extrémní chudoby. Tento málo zemědělsky rozvinutý stát, jehož hlavním vývozním artiklem je káva, je do značné míry závislý na zahraniční pomoci. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje 818 dolarů za rok.

Burundi

Autor: Depositphotos

Jako monarchie získala Burundi samostatnost již v roce 1962, o pár let později se poté změnila v prezidentskou republiku. Politická situace je však velmi problematická. Prezidenti se ve funkci velmi rychle střídají, mírové dohody jsou většinou neúspěšné a v zemi i nadále drží moc ozbrojené povstalecké skupiny.

V Burundi patří mezi další významné problémy také velký počet lidí nakažených virem HIV. Zdravotní péče je zde dostupná pouze v hlavním městě a lidé si nemohou ošetření v nemocnicích dovolit. Místní obyvatele dále trápí geologická izolace státu, absence nerostných surovin, vysoká kriminalita nebo náboženské a etnické konflikty.

2. místo – Demokratická republika Kongo

Demokratická republika Kongo, kde dnes žije více než 83 milionů obyvatel, je třetím největším státem Afriky. Když v roce 1960 země získala nezávislost, zařadila se hned za Jihoafrickou republiku a stala se druhou průmyslově nejrozvinutější zemí Afriky. Tato situace se však rychle změnila. Dnes činí hrubý domácí produkt na obyvatele pouhých 784 dolarů za rok.

V Demokratické republice Kongo se nachází významná naleziště nerostných surovin, mezi které patří především diamanty, zlato a uran. Konžská demokratická republika má kromě toho největší světovou produkci kobaltové rudy a velká ložiska mědi, nachází se zde téměř polovina veškerých lesních porostů Afriky a tento stát má také rozvinutý říční systém, který by mohl hydroelektrickou energií zásobit celý kontinent. Přesto se však jedná o druhou nejchudší zemi světa.

Efektivnímu využití místního nerostného bohatství a rozvoji ekonomiky zabránil především režim prezidenta Mobuta a občanské války. Hospodářské problémy navíc vedly k rozvoji hladomoru a v zemi tak více než 40 % lidí trpí podvýživou. Mezi další zásadní problémy patří korupce na vládní úrovni, labilní právní systém, uzavřenost vládní ekonomiky, ale i násilí a nedostatečný zdravotnický systém.

1. místo – Středoafrická republika

Absolutně nejchudší zemí světa je Středoafrická republika, kde dnes žije více než 4,5 milionu obyvatel. Tento vnitrozemský stát získal nezávislost v roce 1960, celé půl století jeho existence však provází velké ekonomické problémy. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje pouze 656 dolarů za rok.

MM25_AI

Středoafrická republika má sice podobně jako další africké země velké nerostné bohatství, většinový příjem však pochází ze zemědělství. Díky rozlehlým úrodným plochám zde přežívá asi polovina obyvatel, lidé pěstují převážně kukuřici a banány. Součástí ekonomiky je také těžba dřeva a minerálů. Země disponuje velkými zásobami ropy, uranu a zlata. Také se zde těží diamanty, mnohé z nich však zemi opouští ilegální cestou.

Více než 70 % lidí ve Středoafrické republice žije pod hranicí chudoby. Velký problém představuje nestabilní politická situace a ozbrojené střety mezi vládou, křesťany a muslimskými frakcemi. Překážkou hospodářského rozvoje je mimo jiné i špatná dopravní síť, nekvalifikovaná pracovní síla nebo nedostatečná zdravotní péče. Ve Středoafrické republice běžně dochází k násilí, mimosoudním procesům, popravám, mučení a znásilňování vězněných žen. Problémy však zahrnují také ženskou obřízku, nucené práce a obchod s bílým masem.

  • Našli jste v článku chybu?