Politici z regionů ukazují novou tvář vládní strany
Patří bezpochyby mezi naděje současného kabinetu. Muž, který se prosadil v regionální politice, ačkoli předtím působil také v diplomatických službách. Petr Gandalovič. Jako ministr pro místní rozvoj kolem sebe shromáždil tým odborníků, kteří se pustili do rychlého odstraňování všech překážek, které by ještě mohly bránit veletoku evropských peněz do Česka v příštím rozpočtovém období 2007-2013. Země by mohla získat kolem sta miliard korun ročně na stavbu silnic a dálnic, průmyslové zóny, vzdělávání, životní prostředí a obnovu venkova. Gandalovičovo ministerstvo celý proces čerpání koordinuje.
Kdyby někdo čekal, že „eurorealistická“ ODS nad penězi z Bruselu ohrne nos, velmi se mýlí. „Naprosto realisticky bereme to, že nám Evropská unie poskytuje určité příležitosti. Byli bychom hloupí, kdybychom je nevyužívali,“ říká Gandalovič (více strana 36). Není to žádné překvapení. Pokud z ODS v minulosti zaznívala skepse vůči evropským penězům, bylo to většinou z jejího pražského centra. Hejtmani a starostové za tuto stranu již dávno vědí, že eura nesmrdí. Mnohdy chtějí na veřejnosti prezentovat to, jak dokážou peníze z Evropské unie zužitkovat. To jim přináší politické body. Vláda Mirka Topolánka se vydala podobným směrem. Komu by přitom vadilo to, že v rukou drží „eurokoště“? Je naopak nutné vymést jím vše, co úspěšnému čerpání (či přípravě na něj) bránilo.
To samozřejmě neznamená, že by se ODS stávala stranou evropských nadšenců. Proti tomu, že se zdržuje vstup Česka do evropského schengenského prostoru, v němž zcela mizí hraniční kontroly, současná vláda protestuje velmi ostře. I v tomto případě je ovšem možné na věc koukat také z druhé strany. Čechům vadí, že je nechtějí pustit ke klíčovému evropskému projektu. Chtějí vstoupit dovnitř a mít stejná práva, nikoli zůstat venku.
Nové koště obvykle dobře mete. Je pravděpodobné, že Gandalovič skutečně přijde s iniciativami, které umožní lepší využití evropských peněz. To by mohli připustit i ti, kteří jinak příznivě hodnotí Gandalovičova předchůdce Radka Martínka, a správně připomínají, že jednodušší pravidla pro čerpání v příštím sedmiletém období prosadila společně se svými spojenci na půdě Evropské unie už vláda Jiřího Paroubka. Přidání plynu ve chvíli, kdy je nutné dotáhnout do konce přípravu na další sedmiletku, je třeba uvítat. Na druhé straně je vždy nutné myslet na riziko, že koště může smést i to, co by mělo zůstat na svém místě.
Spokojeni určitě nebudou ti, kteří si myslí, že by Česko mělo věnovat více peněz na zásadní reformu škol, modernizaci vzdělávací soustavy. Topolánkovci ve vládě chtějí investice do vzdělávání omezit a přidat na stavbu dálnic a silnic. Více betonu, méně „měkkých projektů“. Mnozí podnikatelé a jejich lobbisté budou jistě spokojeni. Opět ožívá starý spor o to, zda jednoduše nalít evropské peníze do stavby dopravní infrastruktury a tím i rychleji vyčerpat více peněz, nebo složitě hledat cesty k projektům, s nimiž bývá větší práce. Bývalá ministryně školství Petra Buzková před časem prohlásila: „Je neoddiskutovatelné, že investice do vzdělávání je investicí s dlouhodobě nejvyšší návratností.“
Inu, muži jsou přece z Marsu a ženy z Venuše. Ani současná ministryně školství Miroslava Kopicová nepodporuje omezení výdajů na „měkké projekty“. Muži si také možná více libují v prohánění svých vozů po dálnicích. Teď vážně: ve skutečnosti jsou pochopitelné argumenty obou stran. Ministr Gandalovič i ministr dopravy Aleš Řebíček (strana 88) mají pravdu v tom, že současný stav dopravní infrastruktury v Česku je nutné výrazně zlepšit. Důležité je najít ideální poměr. I když evropských peněz bude oproti minulému období relativně dost, všechny díry v českém rozpočtu rozhodně nezalepí. Při jejich rozdělování musí být výsledkem kompromis, který nepoškodí žádnou ze zásadních rozvojových priorit.
Ministerstva školství i práce a sociálních věcí by měla do budoucna ukázat, že peníze vynakládají na významné projekty, nikoli na „školení pro školení, konzultace pro konzultace“, jak říká Petr Gandalovič. To se ovšem právě u „měkkých projektů“ hůře dokazuje. A voliči rychleji zaznamenají novou dálnici než třeba přechod od biflování ve školách ke smysluplnému vzdělávání. Ale pozor! Také silnici je možné postavit tam, kde vůbec není potřeba. I takových případů by se v Evropské unii našlo dost.
