Před pár lety putovala skupina českých turistů, včetně autora tohoto textu, albánskými horami. Po několika dnech, kdy narazili jen na pár pasáků ovcí a překvapivě i na rodinku tělnatějších německých učitelů s malou dcerkou, je v pustině zničehonic překvapil symbol vzdálené vlasti. Vysoko v horách kdesi nad střediskem Valbonë vede vyznačená červená turistická trasa.
A není to jen albánský úkaz. Dva bílé pruhy s barevným uprostřed, jehož význam chápe každé české dítě, namalovali značkaři Klubu českých turistů (KČT) třeba v Brazílii, na Filipínách a brzy by měli vyrazit do Gruzie. Další státy se tuzemským systémem, který patří k nejpropracovanějším na světě, přímo inspirovaly. Bez velkého přehánění lze značenou turistickou trasu vedle českého piva či skla označit za úspěšný exportní produkt.
Věnujete se pěší turistice?
A ještě větší význam má samozřejmě doma. „Pěších tras je dnes 43 433,1 kilometru, dále 498 kilometrů lyžařských tras a 3857 kilometrů cyklotras vedených mimo veřejné komunikace,“ vypočítává předseda KČT Vratislav Chvátal. „Kromě Libereckého, Jihočeského a Olomouckého kraje se značkaři KČT starají o revize a údržbu desítek tisíc kilometrů cyklotras vedoucích po komunikacích nižších tříd. V průběhu roku 2018 bylo nově vyznačeno celkem 658,8 kilometru cyklotras a jejich celková délka dosáhla v Česku 38 032,5 kilometru,“ dodává.
Jen pro srovnání, celková délka silnic a dálnic v Česku dosahuje 57 tisíc kilometrů. Taková infrastruktura má samozřejmě i ekonomický přínos. Jak vyčíslila důvodová zpráva k (nakonec nepřijatému) zákona o turistických značených trasách, utratí výletníci putující po modré, červené, zelené či žluté ročně za služby spojené s pochodem přes pět miliard korun. Zhruba 15 milionů, které stát a kraje na značené trasy ročně vydávají, se oproti tomu jeví jako zanedbatelná částka.
Jeden profesionál a 1800 dobrovolníků
To už dávno nejsme v Albánii, ale v lese kousek u Štěchovic. Stoupání zde sice není zdaleka tak prudké, i tady však značí trasu červená značka. Je ovšem poněkud větší, než na jakou jsme obvykle zvyklí. „Ku Vltavě 2,2 km,“ oznamuje archaicky rozcestník.
Právě zde totiž před 130 lety příběh turistické značky začal, a KČT označil proto zbylou část trasy, která nezmizela pod hladinou Vltavy, podle původních historických vzorů. Samotné prvenství Štěchovic je ovšem poněkud sporné. Práci týmu tehdejších značkařů, do kterého tehdy patřil i svačinář nebo nosič, přerušilo špatné počasí. A než se stačili na místo vrátit, byla dokončena jiná trasa poblíž Svatého Jana pod Skalou na Berounsku.
„Na ústředí Klubu českých turistů dnes funguje jeden jediný profesionální značkař,“ popisuje aktuální situaci Chvátal, který nás po červené u Štěchovic provází. Placenému značkaři na centrále však zdarma pomáhá 1784 dobrovolníků. Ročně na to spotřebují 1533 kilogramů barvy ve 2454 plechovkách, speciálně vyvinuté pouze za tímto účelem.
Přečtěte si rozhovor: Budeme muset zdražit mapy, říká šéf KČT Chvátal
Dohromady loni značkaři odpracovali přes 61 tisíc hodin, a pokud by bylo potřeba jejich nasazení platit, přišlo by to ročně na 10,5 milionu korun. Takto však stojí údržba rozsáhlé infrastruktury právě jen oněch 15 milionů. Osm a půl z toho poskytuje formou grantu ministerstvo pro místní rozvoj a zbytek jednotlivé kraje. Zatímco stát jako celek financuje pěší trasy, regiony podporují především údržbu cyklotras.
KČT musí o grant z ministerstva znovu žádat každý rok. Letos získali příslib peněz až před pár týdny. „To je pro nás špatné, jsme neziskovka a údržba se musí zabezpečit. V některých lokalitách se značkařská činnost dá dělat jen do listopadu, pak už napadne sníh,“ popisuje Chvátal komplikace spojené s každoročním handrkováním o peníze a nutnosti vytvořit si v rozpočtu polštář na první polovinu roku. Na krajských úřadech je administrativa jednodušší, i tak však jde o každoroční nejistotu.
Po značce touží politici i hospodští
Z výše uvedeného je patrné, že pokud jde KČT vedle značení něco opravdu dobře, je to evidence. Dodejme tedy ještě, že v Česku je celkem 67 864 směrovek a tabulek, 3718 směrovníků a 1542 nástěnných map. Turistická značka má tedy ve veřejném prostoru mnohonásobně vyšší zastoupení než logo leckterého nadnárodního koncernu a skrývá nemalý tržní potenciál. Její reálnou hodnotu by podle Petry Průšové ze společnosti Kantar zabývající se potenciálem značek bylo možné zjistit jen rozsáhlým průzkumem podloženým řadou ekonomických dat. O atraktivitě značky však svědčí několik skutečností. Třeba Lesy České republiky si na četných ukazatelích rozesetých prakticky všude po české krajině už léta platí reklamu. Občas se také stane, že provozovatel blízké hospody doplní rozcestník vlastním ukazatelem, aby svedl výletníky do svého pohostinství, a zvýšil tak návštěvnost.
Známá je třeba i kampaň ODS z roku 2006. Strana si tehdy k nelibosti mnoha značkařů, kteří své poslání chápou čistě apoliticky, vypůjčila modrou směrovku na předvolební plakáty.
„Máme chráněný průmyslový vzor v rámci celé Evropské unie. V konkrétním sporu bychom ale naše práva komplikovaně obhajovali,“ vysvětluje úskalí právní ochrany Chvátal. Dodává však, že ke zneužití dochází minimálně.
A zase kůrovec
Turistům komplikuje činnost nejen administrativní zátěž a riziko zneužití známého symbolu. Aktuálně válčí hlavně s kůrovcem. Při těžbách celých lesů napadených škůdcem padla spolu se stromem i nejedna turistická značka. Podle mluvčí Lesů ČR Evy Jouklové se státní podnik při kácení snaží zachovat aspoň „pahýl“ stromu s ukazatelem, zdaleka ne ve všech případech je to však možné. Nově vzniklé mýtiny musí KČT přeznačovat za pomoci plechových značek a kolíků, což však letos prodraží údržbu minimálně o statisíce korun.
Kůrovec má negativní dopad i na chod samotných turistů. Jedním z nejdůležitějších podporovatelů klubu jsou dlouhodobě právě Lesy ČR, které mají s klubem zmíněnou smlouvu o reklamě. Jak vyplývá z registru smluv, ještě loni poslaly turistům čtyři miliony korun bez DPH.
„Na ústředí Klubu českých turistů dnes funguje jeden jediný profesionální značkař,“ popisuje aktuální situaci šéf KČT Vratislav Chvátal.
Kvůli nutnosti rozsáhlých těžeb napadeného dříví, následného přesycení trhu a propadu cen se však zisk státního podniku loni propadl meziročně z 3,08 miliardy na pouhých 70 milionů korun. Tak špatný výsledek nemá v historii LČR obdoby a podnik musel výrazně osekat marketingové a reklamní aktivity, což se nevyhnulo ani turistům.
„Letos jsme pro KČT vyčlenili v rozpočtu 2,5 milionu korun. Důvod snížení finanční částky je jasný - podniku se radikálně snížil zisk, veškeré finanční prostředky investuje do ochrany a obnovy lesa a zadržení vody v krajině,“ dodala Jouklová s tím, že o případné podpoře na příští rok zatím není rozhodnuto.
I když v tomto případě nejsou ohroženy přímo peníze určené na údržbu značení, pokles příjmů je pro spolek se zhruba třicetimilionovým rozpočtem citelná rána, která mu může zkomplikovat činnost.
Zákonná ochrana tras
Určitou míru nejistoty přinášejí i probíhající církevní restituce. Už dříve docházelo ke sporům při změně vlastníka pozemků, ne každý majitel vidí výletníky ve svém lese rád. Občas proto nějaký úsek stezky po odporu majitele zmizí z mapy, aby se posléze znovu objevil vedený alternativní trasou.
Ročně jde sice jen o jednotky případů, rozsáhlé majetkové změny související církevními restitucemi však problému dodávají úplně novou dimenzi. Není to tak, že by církve na svých pozemcích turisty nechtěly. „Budeme však muset se všemi církevními restituenty navázat kontakt a domluvit se na využívání cest v jejich lesích. To je nová záležitost,“ vysvětluje Chvátal.
Popisuje třeba případ, kdy nový vlastník vyžaduje poplatek za průchod každého účastníka klubem organizovaného pochodu. „Nepřijde mi úplně košer, že bychom měli platit za akce, které ve volném čase připravujeme pro naše členy i veřejnost,“ nastiňuje, na jaké situace klub aktuálně naráží.
I proto se KČT dlouhodobě snaží ochranu turistických tras prosadit do zákona. Poškození samotných značek je sice přestupkem, trasy jako celek však žádné ukotvení v zákoně nemají, což komplikuje jejich ochranu před vrtochy majitelů.
Turistická značka má ve veřejném prostoru mnohonásobně vyšší zastoupení než logo leckterého nadnárodního koncernu a skrývá nemalý tržní potenciál.
Klub proto pracuje na návrhu zákona, který by trasám dal status věcného břemena. Je to záležitost významně zasahující do vlastnických práv, a tedy citlivé téma, o čemž svědčí i osud dřívější verze zákona zmíněného v úvodu. Ten předložila skupina poslanců v čele s lidovcem Jiřím Miholou. Poté, co záměr ostře odmítla Sobotkova vláda, ho zákonodárci smetli ze stolu už v prvním čtení.
„Vláda si kladla otázku, zda je nezbytné legislativně uchopit a regulovat zjevně dobře fungující stav, a naznačila, zda by naléhavé problémy nemohly být řešeny dílčími změnami ve stávající právní úpravě,“ vysvětluje příčiny tehdejšího odmítnutí Vilém Frček z tiskového odboru ministerstva pro místní rozvoj. Dalším problém podle něj bylo i nedostatečné zdůvodnění pro omezení vlastnických práv.
Šéf českých turistů přiznává, že záměr nemá politickou podporu ani nyní. Na aktuálním návrhu však spolupracuje ústavní soudce Josef Fiala, sám nadšený turista a značkař. Účast právní kapacity by mohla zaručit, že po formální stránce bude nová verze v pořádku, čímž se zvýší šance na její přijetí.
Navzdory problémům však značených tras stále přibývá. V posledních letech to byly hlavně cyklotrasy, jejichž boom však po konfliktech s pěšími turisty pomalu opadá a dnes panuje spíše snaha obě skupiny oddělit. Relativní novinkou jsou třeba trasy vhodné pro vozíčkáře. A proto stále můžeme vyrazit nejen po modré jako svého času s Mirkem Topolánkem, ale zcela apoliticky i po žluté, červené nebo zelené.
Turismus v Česku
Nejnavštěvovanější místa v Česku lze vyčíst z údajů statistického úřadu a z dat agentury CzechTourism. V prvním případě existují celkem přesné počty nocí strávených Čechy v konkrétním kraji. Žebříček CzechTourismu 2017 naproti tomu počítá i cizince a vynechává třeba Karlův most, kde nelze turisty dost dobře spočítat. (Číslo udává počet přenocování Čechů v roce 2018.)
Zdroj: ČSÚ, CzechTourism
PRAHA
2.6 milionu
Češi nocují v hlavním městě velmi málo. Spíše sem jezdí na jednodenní zájezdy nebo vyhledávají levnější ubytování v okolním Středočeském kraji, kde je naopak počet přenocování Čechů absolutně nejvyšší. V nejpopulárnějším cíli na Pražském hradě narazíte častěji na cizince, oproti tomu v zoo nebo akvaparku v Čestlicích budou převládat domácí návštěvníci.
STŘEDOČESKÝ KRAJ
16.6 milionu
Mnoho návštěvníků zde volí ubytování jako levnější alternativu vůči Praze, i střední Čechy mají ale co nabídnout. Zatímco Sedlecká kostnice, chrám svaté Barbory v Kutné Hoře nebo Karlštejn jsou z nemalé části v obklopení zahraničních turistů, do zahrad v Průhonicích jakožto druhého nejnavštěvovanějšího přírodního cíle míří i nemalé počty českých turistů. Škodovácké muzeum v Mladé Boleslavi lze pak označit za skokana roku s nejvyšším meziročním nárůstem návštěvnosti.
JIHOČESKÝ KRAJ
12,2 milionu
Počet přenocování je na jihu Čech druhý nejvyšší. Žebříčku CzechTourismu vládne Český Krumlov, aktuálně oblíbený cíl asijských zájezdů, ale na stezku korunami stromů na Lipně nebo zámek v Hluboké nad Vltavou každoročně vyrazí i nemálo Čechů. A lze předpokládat, že třeba takové Husitské muzeum v Táboře bude převážně domácí záležitost.
PLZEŇSKÝ KRAJ
5 milionů
Turisté mířící na Plzeňsko jistě neminou pivovar Prazdroj. V žebříčku CzechTourismu však kvůli metodice nefiguruje a agentura ho jmenuje jen mimo pořadí mezi takzvanými sdruženými objekty. Oficiálně tak byl nejnavštěvovanějším pivovar Velkopopovický Kozel, ačkoli měl oproti Prazdroji sotva sedminovou návštěvnost.
KARLOVARSKÝ KRAJ
2,9 milionu
Hlavním lákadlem je v nejmenším českém kraji bezesporu lázeňství, pokud se však zaměříme na jednotlivosti, překvapí, že nejvíc lidí loni zamířilo na hrad Loket, následovaný „miniaturparkem“ Boheminium v Mariánských Lázních a zámkem Bečov.
ÚSTECKÝ KRAJ
5 milionů
Nejvyhledávanějším cílem na Ústecku byl památník v Terezíně a zoopark v Chomutově. V tomto případě však nejspíš opět zapracoval metodický chyták zaměřený na konkrétní cíle. Na následujících pozicích se totiž umístilo hned několik lokalit v Českém Švýcarsku, které by v součtu s dalekým odstupem dosáhlo na první pozici.
LIBERECKÝ KRAJ
8,8 milionu
Pro Liberecký kraj je klíčová zimní turistika a s ní souvisí i vysoký počet přenocování. Míří sem však i rodiny s dětmi, které hledají způsob, jak zabavit ratolesti. Top cílem je zde vědecké centrum iQLANDIA, jehož návštěvnost o hodně převyšuje Národní technické muzeum v Praze. Následuje liberecká zoo, akvapark Babylon a Dinopark.
KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ
8,7 milionu
Krkonoše jsou hlavním lákadlem i na Královéhradecká Stejně jako jinde však i zde je vůbec nepopulárnějším cílem zoologická zahrada. Safari ve Dvoře Králové je devátou nejnavštěvovanější atrakcí v celém Česku a jednou ze čtyř zahrad v první desítce všech cílů.
PARDUBICKÝ KRAJ
3,9 milionu
Pardubicko je spíše pro fajnšmekry, kteří se profláklým regionům vyhýbají. Takoví vyrazí nejspíš do Východočeského muzea v Pardubicích, skanzenu lidových staveb Vysočina nebo do Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem.
VYSOČINA
4,5 milionu
Ani Vysočina nepatří mezi Čechy k nejoblíbenějším destinacím. Většina turistů sem vyrazí nejspíš za klidem než konkrétním cílem. Jako v jiných krajích, tak i zde zaznamenává nejvyšší návštěvnost zoo a vodní svět v Jihlavě. Zámek v Telči je až na třetím místě. Za zmínku stojí třeba ještě poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
JIHOMORAVSKÝ KRAJ
7,3 milionu
Jak známo, na jižní Moravu se jezdí hlavně do tisíců vinných sklípků. Ty však stejně jako třeba zámek Lednice nebo brněnskou zoo překonává jeden regionální turistický gigant: Aqualand Moravia v Pasohlávkách. olomoucky kraj 4,8 mil. Na Olomoucku vévodí mezi nejvyhledávanějšími cíli akvapark a zoologická zahrada, z památek je to hlavně hrad Bouzov. Pikantností je relativně velká popularita přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně.
ZLÍNSKÝ KRAJ
4,2 milionu
Po zoologické zahradě ve Zlíně, která je druhá nejpopulárnější v Česku, vyrážejí turisté na východ republiky hlavně do Valašské!o muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
5,2 milionu
Moravskoslezský kraj může nabídnout Beskydy a hlavně celou řadu technických památek. Dolní oblast Vítkovic a Landek Park by mohly být s 1,5 milionu návštěvníků třetím nejnavštěvovanějším cílem v celém Česku, postihl je však podobný osud jako plzeňský pivovar, a tak figurují jen mimo oficiální žebříček. A tak i zde je na prvním místě ostravská zoo, byť má oproti Vítkovicím jen třetinovou návštěvnost.
Čtěte také:
Chcete si odpočinout od lidí? Zkuste tento hotel v Grónsku. Je nejodlehlejší na světě
Čeští turisté se přestávají bát. Ve velkém se vracejí do Turecka, Egypta a Tuniska
Turisté, z Prahy ven, velí ministerstvo
