Přesně před patnácti lety se Česká republika stala novým členem Severoatlantického paktu, spolu s Polskem a Maďarskem jsme byli prvními zeměmi východního bloku, které se k tomuto vojenskému uskupení připojily.
Sociální demokraté by tento akt mohli vydávat za svou zásluhu - předsedou vlády byl v té době Miloš Zeman. Kdyby jim to ovšem nekazila vzpomínka na tehdejšího sociálnědemokratického ministra zahraničí Jana Kavana. Ten se rok předtím, než se ve městě Independence ve státě Missouri uskutečnil slavnostní ceremoniál předání ratifikačních listin, vyptával především na to, jak se dá z aliance vystoupit.
Jak hodnotíte členství Česka v NATO?
Takže pro přesnost: cesta do NATO vlastně začala v roce 1994 v pražské americké rezidenci při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona. Právě tam český prezident Václav Havel poprvé řekl, že by se Česká republika ráda stala členem aliance – jako malý národ hledá spojence a oporu. A zároveň je ochotná přijmout část odpovědnosti při budování svobody a demokracie.
Vstup do NATO znamenal a znamená pro Česko hlavně bezpečnost – pokud by nás napadl cizí stát, ostatní spojenci by nám podle článku 5 Severoatlantické smlouvy přišli na pomoc. Toho si lidé cení, téměř tři čtvrtiny občanů, jak ukázal čerstvý průzkum Centra transatlantických vztahů, považují členství v NATO za správné. Nejvstřícnější postoj ke členství v alianci mají pravicoví a středopravicoví voliči, nejméně kladně ho hodnotí stoupenci KSČM. To není nic překvapivého. Mínění voličů v podstatě kopíruje postoj levicového křídla politické reprezentace. Komunisté vstup do aliance vždy zatracovali a část socialistů se často v konkrétních situacích chovala jako korouhvička. Na rozdíl od členů pravicových stran, ty členství Česka v NATO podporovaly. Případů, kdy se přední představitelé naší země nedokázali dohodnout na jednotném postoji k dění ve světě, přesto nebylo málo.
Češi na misi KFOR
Členství v alianci si lidé spojují především s účastí českých vojáků v zahraničních misích. Určitě stojí za připomenutí, že první zkouška je čekala v Kosovu. Přesvědčit českou společnost o tom, proč a jak důležité je bojovat za hranicemi, i v geograficky hodně vzdálených zemích, nebylo vůbec jednoduché. Aktivní účast v boji proti terorismu se ale po zlomovém 11. září stala pevnou a samozřejmou součástí české zahraniční politiky. Snad jí i zůstane. V každém případě usilovat o to bude Hrad. Prezident Miloš Zeman má na terorismus jednoznačný názor a bude boj proti němu bude rozhodně podporovat. Viz jeho výzva, aby se české jednotky angažovaly na Golanských výšinách.
V prioritách ministerstva zahraničí, pokud jde o naše členství v NATO, účast na aliančních operacích a misích je. A mimo jiné v nich také stojí, že Česko podporuje „rozvoj aliančních schopností v oblasti takzvaných nových hrozeb“ týkajících se například energetické či kybernetické bezpečnosti. To stojí za povšimnutí, už kvůli aktuálnímu dění na Ukrajině. Na ruských dodávkách plynu i ropy závisí velká část Evropy, polovina dopravních cest „evropského“ plynu vede z ruských nalezišť právě přes Ukrajinu. Jižní větví ropovodu Družba přiteklo loni do Česka šedesát procent dodávek ropy. Střety mezi Kyjevem a Moskvou jsou stále velkým rizikem.
Operace trvalá svoboda v Iráku
| Některé z misí české armády | |
|---|---|
| KFOR | 12. července 1999 zahájily mnohonárodní síly KFOR operaci na území tehdejší jihosrbské provincie Kosovo. Česká jednotka se postupně rozšířila na prapor o síle 400 vojáků. V letech 2002 až 2005 v oblasti postupně působilo pět společných česko-slovenských praporů. Později převzalo Česko vedoucí roli v mnohonárodní brigádě Střed. Na Balkánu se dohromady vystřídalo na 15 tisíc českých vojáků. |
| Trvalá svoboda – Kuvajt, Irák | Po útoku z 11. září 2001 zahájili spojenci protiteroristickou operaci Enduring Freedom. Česká armáda se zapojila v březnu 2002 vysláním kontingentu 250 vojáků do Kuvajtu. V misi postupně působil odřad protichemické a radiační ochrany, později prapor a nakonec společný česko-slovenský protichemický prapor a také 7. polní nemocnice. |
| Trvalá svoboda – Afghánistán | 601. skupina speciálních sil z Prostějova byla nasazena v afghánských horách, kde sledovala povstalce. Průzkumníci byli několikrát napadeni a utkali se s protivníkem v přímém boji, zajali několik významných velitelů Tálibánu. V letech 2011 až 2012 byla jednotka nasazena v provincii Nangarhár. |
| ISAF – Afghánistán | Do operace NATO v Afghánistánu byly několikrát zapojeny kontingenty polní nemocnice, pyrotechniků, meteorologů nebo vojenských policistů včetně speciální jednotky SOG. Čeští vojáci působili v Kábulu nebo na severovýchodě země i v rámci německého provinčního rekonstrukčního týmu. |
| ISAF – provincie Lógar | Česko převzalo kontrolu v rámci vlastního rekonstrukčního týmu nad afghánskou provincií Lógar, kde jeho vojáci působili pět let až do loňského července. Celkem se jich tam vystřídalo na dva a půl tisíce. Výsledkem je dohromady 245 projektů jako například opravené nebo nově postavené nemocnice, školy či vodní zdroje, na nichž se podíleli čeští civilní odborníci. Další vojáci cvičili afghánské policisty v provincii Wardak. Až do konce března je česká strážní rota v provincii Parwan. |
| Výcviková mise – Mali | V roce 2012 se Česko připojilo k výcvikové misi EU European Training Mission v Mali s cílem podpořit síly oddané místní vládě ve vedení ozbrojeného boje, zlepšit jejich taktiku a dovybavit je zbraněmi v jejich boji proti povstalcům. Hlavními úkolem celé mise je pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády. Loni v březnu odletělo do Mali 34 českých vojáků, v září pak dalších 38. |
Výcviková mise v Mali
Armáda se zcela změnila, práce českých vojáků začala mít smysl
Angličtina místo ruštiny, oděvy s goretexovou membránou místo tesilových bundokošil, moderní technika napěchovaná elektronikou místo „blbuvzdorných“ kolosů. Přerod dvousettisícového českého vojska na efektivnější a akceschopnější dvacetitisícové stál mnoho úsilí i peněz.
Ani po vstupu do NATO nebyla angličtina nijak zažitým jazykem, měnilo se to až za pochodu. Desítky miliard korun utracených za záchranu Aera Vodochody na několik let zcela zaškrtily modernizaci výzbroje a výstroje s výjimkou letectva. To však zdaleka tolik strojů L-159 nepotřebovalo. I tyto skutečnosti rámují první roky členství země v alianci.
Nákup letounů L-159 armádu připravil o miliardy na další rozvoj
Nejdůležitější bylo to, že vojáci dostali jasné zadání, jejich práce začala mít smysl a perspektivu. Sebevědomí a profesionalitu získali především v zahraničních misích. Jinak než anglicky se s Američany, Brity nebo Nizozemci komunikovat nedalo a žádné cvičiště nemohlo nahradit skutečné nebezpečí. Nesmírně cenné zkušenosti z operací na Balkáně získala armáda ještě předtím, než se z původní severoatlantické šestnáctky stala devatenáctka. Příkladem pro ni byla československá protichemická jednotka, která v roce 1990 postupovala po boku saúdskoarabských tanků do Kuvajtu.
Právě Blízký východ se po uklidnění situace v Bosně a Kosovu stal na řadu let dalším místem, kde vojáci prohloubili své schopnosti. Nejvýznamnější bylo pětileté působení v afghánské provincii Lógar.
Čtěte také:
Posudek na gripeny být musí, nakázal Picek
ČLÁNKY DO MAILU