Před jednatřiceti lety, 26. dubna 1986 v 01:23 místního času, explodoval čtvrtý blok Černobylské jaderné elektrárny, jehož výkon dosahoval jednoho milionu kWh. Vybuchl podle oficiální zprávy 30 sekund po odstavení reaktoru v době zkoušek nouzového fungování turbín. Příčinou katastrofy byla zjevně chyba personálu, který hrubé porušil bezpečnostní pravidla.
Kromě bezprostředního okolí elektrárny exploze silně postihla i sousední Bělorusko, které zasáhlo 70 procent radioaktivního spadu, jenž z elektrárny unikl. Podle dobových dokumentů se do odstraňování následků exploze zapojilo na 11 000 běloruských vojáků a policistů. V oblastech se zvýšenou radioaktivitou ještě dnes žije přes 1,1 milionu Bělorusů, což je 12 procent běloruské populace.
Počet obětí černobylské havárie z dubna 1986 dodnes není jasný. Bezprostředně po explozi reaktoru, který leží severně od Kyjeva, zahynulo několik desítek lidí. Celkové počty obětí se pohybují od jednotek tisíc až po téměř 170 000 mrtvých. Zpráva takzvaného Černobylského fóra z roku 2005 hovoří asi o 4000 obětech. Úřední ukrajinské zdroje ale tvrdí, že v důsledku katastrofy zahynulo 167 653 lidí, z nichž se 2929 bezprostředně účastnilo likvidace následků ve zničeném provozu. Velitel černobylských záchranářů Leonid Těljatnikov zemřel v roce 2004 ve věku 54 let.
Radioaktivita zamořila zejména spodní vody, jež experti označují za „fakticky tekutý radioaktivní odpad“. Zamoření povrchových vod převyšuje normu zhruba padesátkrát. Radioaktivní stroncium 90 přestane být aktivní v roce 2214, cesium 127 v roce 2314. Izotop plutonia 239, který je hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za 24 000 let. Výroba elektřiny v nepoškozených blocích elektrárny skončila až v roce 2000. Komunistická elektrárna zamořila území, v němž celkem žilo 2,5 milionu obyvatel.
Takto o následcích katastrofy informovala komunistická média v Československu
Počet obětí by byl býval výrazně nižší, kdyby obyvatelé radiací zasažených oblastí dostali včas tablety s jodidem draselným, které zabraňují ukládání radioaktivního jódu ve štítné žláze. To se však nestalo. Ruský komunistický režim se navíc skutečný rozsah havárie pokoušel zatajit, v čemž mu asistovala i Československá televize a její normalizační moderátor a spolupracovník STB Josef Morávek.
Zvěř snáší lépe radioaktivitu než lidi
Kolem místa tragédie vznikla třicetikilometrová neobyvatelná zóna, v níž podle ukrajinských médií navzdory zákazu žije odhadem několik stovek lidí, z nich zhruba 80 přímo v Černobylu. Do oblasti se navíc vydávají turisté, hlavně cizinci. V tamních lesích prospívá divoká zvěř, kromě vlků, zubrů, lišek, kanců a dravých ptáků žijí v Černobylu i koně Převalského, předkové dnešních zdomácnělých koní. Do ochranné zóny byli pokusně vypuštěni v roce 1998. Rozmanitost živočišných druhů se zřejmě s ohledem na absenci lidské činnosti zvýšila.
Dále si přečtěte:
Gorbačov: Putin Rusko po Jelcinovi stabilizoval. Dopustil se ale i chyb
V zakázané zóně má vzniknout biosférická rezervace. Dekret o jejím zřízení před dvěma lety podepsal prezident Petro Porošenko. Rezervace má mít rozlohu 227 000 hektarů a celá se nachází v oblasti povinného vysídlení. Cílem je podle ukrajinských zákonodárců stabilizace přírodních poměrů v oblasti, rehabilitace postižených míst a koordinace mezinárodního výzkumu. Ten se má týkat zkoumání vlivu ionizujícího záření na ekosystémy a na živé organismy. V platnost v roce 2016 vstoupila i právní úprava, která stanoví pravidla využívání půdy, stavby sídel a ochrany prostředí.
Loni v listopadu po čtyřech letech příprav nad havarovaný čtvrtý energoblok dělníci přesunuli nový obří kryt, sestavený v nezamořené zóně 327 metrů od reaktoru. Gigantická konstrukce o váze 36 000 tun, dlouhá 165 metrů a vysoká 110 metrů se nad trosky jaderného reaktoru přesouvala čtyři dny. Nová konstrukce stála 1,5 miliardy eur (přes 40 miliard korun) a má mít životnost sto let.
Přečtěte si také:
