Ekzém z nevhodných bot přivedl před pěti lety vystudovaného právníka Petra Procházku na letní brigádě v norském Kristiansandu ke změně kariéry. „S kamarádem jsem v Norsku brigádničil jako kuchař. Po městě tehdy Maroš kvůli pálivým problémům na noze chodil jen v ponožkách. jJednou, když jsem šel ven cvičit, mě napadlo, proč na trhu není obuv, která by byla stejně komfortní jako ponožky, ale zároveň by nohu chránila a byla stejně odolná jako klasická bota,“ vysvětluje, co stálo na počátku příběhu brněnských „ponožkobot“ Skinners, které uspěly v tvrdé konkurenci na trhu s populární barefoot obuví.
Nápad propojit elasticitu ponožky s dvoumilimetrovou pevnou podrážkou pomalu uzrával. „První prototyp jsem vyrobil na koleni ještě v Norsku pomocí šitíčka, které mi nabalila máma,“ vzpomíná Petr. Po návratu do Česka zkusil vyrobit několik modelů z materiálů objednaných přes internet. Byznysový záměr pomohla iniciovat Petrova partnerka Michaela Matějková. Dvojice, kterou spojuje vášeň k outdooru a sportu se domluvila, že své „ponožkoboty“ zkusí vyrábět profesionálně a začala pro vynález, který ve světě outdoorového vybavení hybridním spojením ponožky a boty v současnosti jasně vyčnívá, hledat výrobce.
Ani ponožka, ani bota
„Skinnersky patří mezi sportovní a outdoorové vybavení. Neprezentujeme je ale tak, že by měly být plnohodnotnou náhradou klasické obuvi. Spíš se lidem snažíme ukázat určitou pestrost a demonstrovat, že je vhodné obuv střídat podle druhu aktivity, které se zrovna věnují,“ vysvětluje Petr. Nejvhodnějším terénem pro Skinners je měkký přírodní povrch, louka anebo cesta. Vidět je můžete venku na běžcích či lidech na procházce v horách. „Využití ale najdou i ve fitku nebo jógovém studiu,“ dodává Michaela.
-
Ponožkoboty nemají být podle výrobce plnohodnotnou náhradou klasické obuvi. Foto: Skinners
„Hlavní výhodou je, že jsou komfortní a lehounké jako ponožky, takže si můžete nohu pohodlně protáhnout. Díky dvouvrstvé dva milimetry tenké podrážce mohou ale zároveň nohu ochránit podobně jako klasická bota,“ vysvětluje. „Při spoustě aktivit tuhou botu s vysokou podrážkou nepotřebujete, takže si pocitový komfort ponožky můžete klidně dovolit. Při pohybu ve Skinnerskách po extrémním povrchu, jako jsou například ostré skály, nicméně zákazníky vybízíme k jisté opatrnosti,“ dodává.
Za pět let dvojice vybudovala z malého startupu firmu, která v Česku zaměstnává desítky lidí a v letošním roce se chystá pokořit obrat sto milionů korun. „Interní tým firmy je v Brně a čítá 23 lidí. Spolu se zaměstnanci, kteří se podílí na výrobě a distribuci je nás ale kolem šedesáti,“ říká Michaela s tím, že produkt kompletně vzniká v České republice. Dnes brněnské ponožkoboty nazouvají lidé po celém světě včetně vrcholových sportovců. „Naše Skinnersky si doslova vyžádal manažer amerického baseballového klubu Boston RedSox. Trénují v nich i fotbalisté Kuvajtu,“ říká Michaela. „O našich botách se dozvěděli lidé i v místech, jejichž název jsme nikdy předtím neslyšeli. Celkem jsme odesílali již do více jak 120 zemí.“
Krušné začátky
Cesta od nápadu k produktu, o který by lidé měli zájem, nebyla bez přešlapů. „S výrobou obuvi ani pletařinou jsme neměli žádné zkušenosti. Všechno jsme se museli učit za pochodu metodou pokus omyl,“ vypráví vystudovaná výtvarnice Michaela. „Před Skinners jsem seděla tak trochu na třech židlích. V personální agentuře jsem působila jako IT Hunter, vedle toho jsem se věnovala PR. Z komerčního prostředí jsem si pak jednou až dvakrát týdně odskočila na univerzitu, kde jsem na katedře Výtvarné výchovy vedla přednášky a dodělávala doktorské studium,“ vzpomíná na krušné začátky.
„Několikrát jsme se spálili, když nám vlákna, která nám přišla naprosto skvělá, u zákazníků nečekaně propadla,“ vzpomíná. „Vznikla například verze s měkkou plyšovou úpravou ponožky, která měla zvýšit pohodlí a snižovat citlivost nohy, když stoupnete například na kamínek. Zákazníkům v ní ale bylo horko.“
-
Michaela Matějková pomohla Petrovi přetavit nápad ve skutečný byznys. Foto: Skinners
Za pět let Petr s Michaelou vyzkoušeli stovky modelů. Komplikované zpočátku bylo najít i výrobce, který by s dvojicí do nového produktu šel. „Potřebovali jsme najít firmy schopné vyrobit specifické složení pleteniny a fabriku se správnou recepturou pro dva milimetry tlustou podrážku tak, aby vydržela,“ říká Petr. „Výrobců jsme oslovili desítky,“ dodává Michaela s tím, že najít někoho, kdo by se s dvojicí do výroby produktu chtěl pustit, trvalo rok. Stejně dlouho trvalo, než se finální produkt dostal do prodeje.
Nový model se vyvíjí nejméně rok, pak putuje na testování mezi sportovce. Ti jsou schopni v něm nachodit a uběhnout během jednoho měsíce stovky kilometrů. Podle toho, jak boty obstojí, se plánují další úpravy a změny. „Spolupracujeme s pletařskými firmami, které nám zhotovují pletený svršek, a dále se specializovanou fabrikou, která pracuje s bezftalátovými polymery, ze kterých je tvořena podrážka. Výroba probíhá kompletně v České republice z materiálů ze Švédska, Itálie a Česka. Celkově se na ní podílí čtyři výrobní podniky a asi 40 lidí,“ vysvětluje Petr.
Miliony z Kickstarteru
Jak je v posledních letech u startupů zvykem, i v rozjezdu Skinners do značné míry pomohl populární crowdfunding. První rok Petr s Michaelou realizovali kampaň na tuzemském serveru HitHit. „Během ní jsme prodali na 700 párů bot za 542 tisíc korun. Ještě v tom samém roce jsme je doručili,“ vzpomíná Michaela. Následovala kampaň na americkém Kickstarteru na vylepšenou kolekci. „Obě kampaně na Kickstarteru běžely čtyřicet dnů. Na první v roce 2016 jsme vybrali kolem 16 milionů korun. Loni běžela druhá, kde se otočilo celkem 25 milionů.“
„Od druhé kampaně nám obrat pozvolna rostl až do dnešní doby. Například minulý rok byl rekordní. Letos bychom rádi pokořili hranici obratu 100 milionů korun. Každým dnem nyní překročíme hranici 400 tisíc prodaných párů,“ říká Michaela.
Překvapivě pozitivně prodeje Skinnersek podle ní ovlivnila i koronavirová pandemie. „Ponožkoboty šly na odbyt více asi proto, že se v době lockdownů lidé snažili víc hýbat. Pravdou je, že se v pandemii náš produkt stal na trhu sportovního vybavení více vyhledávaným,“ říká. „Snažíme se ho dál zdokonalovat. Model, který teď máme, vydrží přes 800 kilometrů, na jeho testování se podílí kromě speciálního pracoviště i maratonští běžci,“ dodává.
A nejtěžší výzvou, na kterou během pět let vývoje ponožkobot narazili? „Jednou z nejtěžších chvil, které jsme měli, bylo, když jsme s celým týmem odcestovali do USA na veletrh a v době, kdy jsme prodávali kolem dvou tisíc párů bot měsíčně, nám přišla objednávka na třicet tisíc párů Skinnersek ze středního východu,“ vzpomíná na náročné chvilky Michaela. „V posunutém časovém pásmu jsme tehdy museli všechno od zrychlené výroby až po distribuci bot komunikovat na dálku několika tisíc kilometrů,“ říká o největší zatěžkávací zkoušce mladé firmy.
