Ministr průmyslu Karel Havlíček v závěru roku opatrně oznámil, že „nelze vyloučit“, že kmitočtová aukce na 5G bude vyhlášena až v polovině příštího roku. Tedy nikoli v lednu, jak to chce regulátor (ČTÚ). Odůvodňuje to potřebou úpravy podmínek soutěže, která má přilákat dalšího operátora.
Máme tu problém. Aukce jej ignoruje
Aktuálně připravené podmínky aukce 5G de facto kopírují původní aukce pro 4G z roku 2013 a 2016. Jestliže vycházíme z předpokladu, že úspěšná aukce formuje dobře fungující trh, musíme konstatovat, že aukce v minulosti nebyly úspěšné. Ta stávající je postavena tak, jako by 5G bylo pouhou evolucí stávajícího pokolení mobilních sítí. Bohužel jde o velký omyl a nepochopení vývoje odvětví.
Síť 5G nemá sloužit jen pro přístup mobilních telefonů na internet.
Naopak má zejména díky své mimořádné rychlosti, spolehlivosti a nízké odezvě umožnit robotizaci a automatizaci výroby, autonomní dopravu, rozvoj virtuální a doplněné reality, telemedicínu a připojení chytrých přístrojů v rámci takzvaného internetu věcí. Tedy vše to, co naléhavě potřebujeme pro zvýšení konkurenceschopnosti ČR v následující dekádě. Ve světě to už pochopili. Vedle toho má 5G pomoci řešit přetížení stávajících sítí v metropolích. Naštěstí to není aktuální problém ČR.
Připravená aukce tyto příležitosti ignoruje a místo toho řeší například „bílá místa“, tedy místa se špatnou dostupností kvalitního, vysokorychlostního pevného internetu. To jen jako ilustrace míry nepochopení.
Sdílení sítí je klíč
Největší hrozbou připravované aukce je, že konzervuje hlavní problém telekomunikačního trhu. A tím je situace okolo (ne)sdílení sítí. Jak známo, v Česku fungují tři mobilní provozovatelé. Méně známé je, že dva z nich sdílí jednu síť, zatímco třetí je ze sdílení vyloučen. To znamená, že jeden z provozovatelů vstupuje do soutěže s výrazně vyšší nákladovou základnou, což omezuje hospodářskou soutěž. Ostatně to je přesně moment, na který poukazuje Evropská komise. Problém sdílení sítí deformuje trh dnes a bude ještě daleko kritičtější v kontextu 5G.
Sítě 5G totiž vyžadují kvalitativně novou infrastrukturu, kde budou tisíce základnových stanic připojeny optickými kabely. Výstavba takové sítě se stává mimořádně nákladnou a zdlouhavou záležitostí. Chceme do 5G vstupovat s jedinou sdílenou sítí, nebo mít dvě či tři nezávislé sítě? Nemluvíme přitom o ničem menším než o miliardových investicích. A právě tyto miliardy nakonec provozovatelé rozpustí do našich účtů. Odpověď na tuto kardinální otázku v dokumentech k aukci nenajdete.
Ministr průmyslu sice ve svém opatrném vyjádření doufá, že případný čtvrtý operátor „nabourá“ konkurenční prostředí, což by Česko posunulo v cenách za data. A tady máme hned dvě špatné zprávy. Pravděpodobnost, že by na náš komplikovaný, saturovaný a deformovaný trh přišel čtvrtý operátor (a byl nezávislý), je malá. Fakt, že na trhu budou čtyři provozovatelé, automaticky nezaručí, že zákazníkovi bude lépe. Alespoň evropská praxe nic takového neukazuje. Jde pouze ajen o zbožné přání, které ovšem celkem trefně reflektuje naši bezradnost. Sázíme na to, že náš léta neřešený problém zázračně vyřeší čtvrtý operátor. Sázíme tedy na něco, co nemáme pod kontrolou. Doufání v zázrak není dobrou strategií ani manažerskou praxí.
Nakonec pro změnu dobrá zpráva.
Výrazné snížení cen zajistí nové technologie, které jsou efektivnější. Ceny půjdou díky 5G dolů v každém případě. Ani to však není důvod věc uspěchat, protože cílem by mělo být udělat aukci správně. Další šanci mít nebudeme, neboť další kmitočtová pásma již nejsou.
Širokopásmové cíle EU plníme jen na papíře
Bylo by ulehčením, pokud by jediným problémem v rozvoji vysokorychlostních sítí byla aukce 5G. Ministr Havlíček má na stole problémů daleko více. Sítě 5G jsou pouze jednou komponentou širokopásmového mixu, do kterého patří kromě těch mobilních také další přístupové metody, a to bezdrátové i „drátové“.
Cíle EK, ke kterým se Česká republika zavázala v roce 2013, ukládají do konce roku 2020 zajistit pro polovinu domácností přístup na internet rychlostí větší než 30 Mbit/s a další polovině rychlostí větší než 100 Mbit/s. Čtenáře nepřekvapí, že k cílovému datu náš závazek nejspíš nesplníme.
Oficiální údaj EK o plnění širokopásmových cílů (Digital Economy and Society Index) ke konci roku 2018 udává, že rychlým širokopásmovým přístupem (tj. >30 Mbit/s) pokrýváme 90 procent domácností a 63 procent domácností pokrýváme super vysokou rychlostí větší než 100 Mbit/s. Přitom je známo, že mimo velká města jsou domácnosti připojovány typicky sítěmi wi-fi pracujícími v takzvaném nechráněném kmitočtovém pásmu. Jejich teoretické parametry sice slibují leccos, ale v reálných podmínkách garantovat rychlost nad 30 Mbit/s nemohou. A to i přes prokazatelný pokrok posledních let. Nabízí se tedy, že k udávanému plnění DESA2019 nám nejspíš pomohla hodně naostřená tužka.
Přesto však z hlediska celkového indexu DESA2019 zaujímáme v rámci EU28 až 18. místo a zůstáváme pod průměrem EU. S podprůměrnou konektivitou jen těžko dosáhneme zásadní transformace na Průmysl 4.0. Podprůměrnost není úspěch.
EK požaduje od členských států předložit plán pro gigabitovou společnost 2025 (Connectivity for a European Gigabit Society). V oblasti připojení se do konce roku 2025 vyžaduje přístup na internet rychlostí větší než 100 Mbit/s, a to pro všechny domácnosti. Tady nám ostrá tužka už nepomůže. Budeme potřebovat spoustu optiky, to také pro implementaci sítí 5G. Proto lépe než řešit 5G izolovaně máme příležitost definovat celkové a perspektivní řešení.
Cestou k úspěchu je spolupráce
Je zřejmé, že vypořádat se s dluhy minulosti a vypracovat strategii pro náš úspěch v digitální ekonomice není snadný úkol. Vláda jej nevyřeší sama, bude potřebovat spolupráci s telekomunikačním odvětvím. Letošní rok ukázal, že vláda sice může dosáhnout pokroku, pokud klekne na telekomunikační firmy a vystaví je tlaku. Nicméně pro dosažení systémového pokroku brutální tlak nepomůže. Klíčem pro takovou změnu je spolupráce. Jenomže se zdá, že ke spolupráci chybí vůle a důvěra. Změnit toto nastavení je výzvou nejen pro vládu, ale i pro celý telekomunikační sektor. Pro budoucnost ČR je to mnohem důležitější, než zda aukce začne v lednu, či v červenci.
Největší hrozbou připravované aukce je, že konzervuje hlavní problém telekomunikačního trhu. A tím je situace okolo (ne)sdílení sítí.
O autorovi| Michal Čupa, telekomunikační expert
