Státní zástupci zatím posloužili prezidentu Zemanovi k tomu, že svrhnul vládu a vládl si tady půl roku sám, bez voleb. A vybraný nejvyšší státní žalobce by si pak jmenoval i své náměstky, které mu dosud může dle svého uvážení nadělit ministr spravedlnosti. A tak není vyloučeno, že když vše půjde dobře, může justice prezidentovi nadělovat podobné dárky, jako dostal od olomouckého státního žalobce Ivo Ištvana, i nadále.
Jistě že je to drsný vstup do výkonné a soudní moci od někoho, u něhož to Ústava rozhodně nepředpokládá. A je to něco, o čemž by se měla přinejmenším vést zásadní politická diskuse, pokud se to nemá hned odmítnout. Je to jiné kafe, než diskuse o tom, že se Zemanovi nechce zabývat se jmenováním profesorů.
Je celkem pochopitelné, že prezidenta posedlého touhou po moci nějací akademici nezajímají, když si chce pořídit úplně jinou hračku s o dost větší ráží…
Samozřejmě že se tomu Sobotkova vláda a její poslanci mohou účinně postavit, pokud budou chtít. Ale budou chtít, když prezident mává papírem, na němž má napsáno, že může odmítnout jmenovat ministry, které si zamane? A on si samozřejmě zamane v těch případech, které budou pro Sobotku nejbolestivější.
Ale Miloš Zeman může být velkorysý, když na to přijde. Nakonec sám se v personální politice také párkrát spletl, jak sebekriticky před nedávnem připustil. A když dostane šanci splést se zase, třeba při výběru nejvyššího státního zástupce, tak co by nedopřál stejnou radost i hodnému Bohouškovi?
Čtěte další komentáře a názory Pavla Párala:
Pavel Páral: Čas policejního pořádku