Výnosná živnost minoritních vlastníků
Konec června není jen časem, kdy děti dostávají vysvědčení, ale také obdobím, v němž firmy uzavírají účetnictví za předchozí rok a předkládají ho na valné hromadě svým akcionářům. „Nemám teď vůbec čas, zavolejte v červenci,“ byla první reakce Aleše Hodiny na telefonickou žádost týdeníku EURO o schůzku. Podobně reagovali i další bojovníci za práva minoritních akcionářů, manželé Hana a Antonín Továrkovi. „Rozhovor platí, ale zatím nevím, kdy budeme mít čas, jedeme s manželem každý na jinou valnou hromadu,“ řekla Továrková.
Na obou stranách barikády.
Ze zastupování práv akcionářů, a to nejen těch minoritních, se v posledních letech stává velmi výnosný obchod. Právě manželská dvojice Továrkových založila na zastupování minoritních akcionářů jádro podnikání společnosti Sokato. „Na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžu,“ uvádí majitelka Sokata Továrková. Podnikatelský záběr Sokata je široký, od poradenství akcionářům přes jejich zastupování na valných hromadách až po organizování valných hromad. Společnost zastupuje nejen minoritní akcionáře, jako například v Drůbežářských závodech Klatovy, ale i většinové. “Pracovali jsme třeba pro klienta, který měl ve firmě těsnou většinu a někdo se mu společnost snažil nepřátelským způsobem převzít,“ vysvětlila Továrková.
Hurá na Spolanu.
K největším kauzám, na kterých Sokato v současnosti pracuje, patří zastupování minoritních akcionářů, například v již zmíněných Drůbežářských závodech Klatovy či v Poličských strojírnách, v Českém porcelánu v Dubí zastupuje zájmy České pojišťovny. V některých případech však firma jede i na vlastní účet, například v neratovické Spolaně, v níž ovládá tři procenta akcií. Na valných hromadách chemičky pravidelně navrhuje likvidaci firmy, pokaždé neúspěšně. „Postup minoritních akcionářů je každý rok stejný,“ říká Pavel Švarc, generální ředitel Unipetrolu, který chemičku ovládá. „Dělají si z toho dobrý byznys,“ komentuje snahy minoritářů. Dodává, že jejich aktivity nesvědčí o tom, že postupují jako dobří hospodáři. „Snižují hodnotu společnosti,“ tvrdí Švarc.
Celosvětový problém.
Jak Hodina, tak i zmíněná manželská dvojice se v minulosti proslavili protahováním doby trvání valných hromad. Stačilo pár osvědčených triků: například položit desítky dotazů k jejich průběhu.
Továrkovi a Hodina se dobře znají, jejich zájmy jsou obdobné. Například v Denících Bohemia vyšel 30. září 2002 rozhovor z Hodinou, pod kterým je podepsán Továrek. Vyznění? Aleš Hodina je bojovník proti tunelářům, zastává se nás všech, drobných akcionářů. „Psal jsem tenkrát pro Deníky Bohemia celou sérii článků o kapitálovém trhu, rozhovor s Alešem Hodinou byl jen jedním z mnoha,“ říká k volbě zpovídaného Továrek.
Na rozdíl od vyspělých zemí mají v Česku „zlobiví“ akcionáři velkou výhodu, veřejné mínění je po zkušenostech s tunelováním z poloviny devadesátých let téměř vždy na jejich straně. Majoritní vlastníci jsou v myslích obyvatelstva většinou považováni buď za tuneláře, nebo v lepším případě za investora snažícího se vytěžit z firmy maximum na úkor minoritářů.
„Nenajdete sílu, která by podobné praktiky zastavila. Jde o skupinu lidí, kteří zneužívají ustanovení obchodního zákoníku o ochraně minoritních akcionářů, “ řekl týdeníku EURO prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Nejde jen o problém České republiky. „Hovořil jsem o tom se svými kolegy z Německa, především ze společnosti RWE, ale i ze Spojených států. Mají obdobné zkušenosti, je to celosvětový problém,“ konstatoval Míl.
Jistota pětinásobku.
Greenmailing, jak se podobné aktivity ze strany malých akcionářů mezinárodně označují, je potenciálně velmi výnosný (viz Hyde Park str. 48) . „Napadání majoritářů se v Česku stalo víceméně institucionalizovanou činností. Člověk by téměř řekl pododvětvím finančního podnikání,“ uvádí Miroslav Singer z PricewaterhouseCoopers. „Sumy, které greenmaileři požadují, se liší. Většinou jde o čtyř až pětinásobek investice, za niž akcie pořídili. Jestliže mají akcie za sto milionů, chce čtyři sta až pět set milionů,“ říká Radek Pokorný z Advokátní kanceláře Pokorný & Wagner. Půvab greenmailingu ale spočívá také v tom, že firmě komplikujete život třeba s jednou či několika málo akciemi. Vyrovnání, kdy vlastník prodá společnosti své akcie a podepíše, že jiné v určitém časovém horizontu nenabude, se pohybuje v podstatně vyšších řádech,“ doplňuje generální ředitel Stock Plzeň Milan Petrášek. Zatímco do poloviny 90. let právo nepamatovalo na ožebračování minoritních akcionářů, dnes se kyvadlo vychýlilo na opačnou stranu. „Zažíváme výkyvy od extrému k extrému. Zatímco dříve ohrožovali velcí akcionáři malé, nyní je to naopak,“ připomíná Petra Wendelová ze společnosti Ernst & Young (EURO 51 / 2003).
Na hromadu v přestrojení.
Šéf Svazu průmyslu a dopravy Míl zažil podobné „nájezdy“ minoritních akcionářů na vlastní kůži, a to v době, kdy šéfoval elektrárenské společnost ČEZ. „Většinou šlo o skupinu sedmi, deseti lidí, kteří několika desítkami dotazů prodloužili valnou hromadu o osm až deset hodin,“ vzpomíná. Upozorňuje, že podobné skupiny jsou většinou velmi dobře organizovány. Prostřednictvím mobilního telefonu jsou v kontaktu se svými právníky, kteří jim v průběhu hromady posílají podněty, na co lze ještě reagovat. Organizátoři valných hromad elektrárenské ČEZ poukazují i na velkou vynalézavost „problematických“ akcionářů. Případné dotazy k programu valné hromady a na vedení firmy bylo nutné předložit na speciálních formulářích. Ty se vyplňovaly v den a přímo v místě konání valné hromady. „Pokud máte několik desítek, případně stovek dotazů, nejste schopni formuláře do začátku akce schopni vyplnit,“ řekl týdeníku EURO jeden z organizátorů. Minoritáři se však nově vzniklou situací nenechali nikterak zaskočit. Veškeré připomínky přinesli předem vytištěné na papíře a pak je sešívačkou připevňovali na formuláře. „V jednu chvíli to na valné hromadě vypadalo spíše jako na schůzi datlů,“ dodal zroj týdeníku EURO. Podobné zdržovací taktice se nevyhnula ani letošní valná hromada ČEZ, která se konala 17. června. „Nemám nic proti tomu, kdyby se dotazy zaměřily na věcné problémy, se každý rok opakují,“ sdělil týdeníku EURO předseda dozorčí rady ČEZ Stanislav Kázecký. Letošní „zdržovací dotazy“ prodloužily valnou hromadu zhruba o tři hodiny. Pozdvižení vzbudila i skupinka investorů, která na hromadu přišla v přestrojení za ropné šejky.
Koukejte zaplatit.
Na nezájem minoritních akcionářů si nemůže stěžovat ani vedení společnosti těžební společnosti OKD. Jiří Hrabovský, mluvčí společnosti Karbon Invest, která ovládá v OKD majoritní balík akcií, tvrdí: „S podobnými akcemi některých minoritních vlastníků je zapotřebí vždy počítat, především za situace, kdy mají firmy podobné rozložení akcionářů. Nelze se jim vyhnout, dokud nebude taková činnost postavena mimo zákon.“ Valnou hromadu společnosti z letošního 31. května brzdilo zhruba čtyřicet dotazů. Většinu z nich poslal Antonín Továrek, který zastupoval zájmy čtyř minoritních akcionářů. Hned na úvod, ještě před hlasováním o složení řídících orgánů valné hromady, prohlásil: „Jsem přesvědčen, že došlo k tunelu za 500 milionů korun za jediný rok. Následně několikrát po sobě žádal, aby vedení firmy akcionářům sdělilo, co OKD získaly za půl miliardy korun, které platily Karbon Investu v rámci mandátních smluv. Předseda valné hromady Jan Zelený začal po více než třech hodinách ztrácet trpělivost a odmítl reagovat na některé Továrkovy opakované připomínky. Minoritní akcionáři již napadli soudně výsledky loňské valné hromady těžební společnosti. Soud jejich argumenty neuznal, minoritní vlastníci se proti jeho verdiktu odvolali. Týdeník EURO má informace, že se na vedení OKD několik dní před valnou hromadou obrátila skupinka menšinových vlastníků s nabídkou na odkup akcií. S tím, že pokud akcie společnosti koupí, přestanou problémy se zdržováním hladkého průběhu valných hromad. „Cena, na kterou byli ochotni přistoupit, odpovídala pětinásobku nominální hodnoty akcií, tedy více než dvanáctinásobku současné tržní ceny. Nikdo jim peníze nevyplatil,“ uvedl zdroj z vedení OKD. Jména drobných akcionářů, kteří si tak chtěli přijít na padesát milionů, však odmítl sdělit. Ne vždy však firmy náporu minoritních vlastníku odolají. „Byl případ, kdy jsme od drobných akcionářů jejich podíly raději odkoupili. Zbavili jsme se tak některých problémů,“ řekl šéf Unipetrolu Švarc. „Nejednalo se o Sokato ve Spolaně,“ upozornil.
Bez Hodiny do hodiny.
Nejčastěji skloňovaným jménem v debatách o greenmailu je Aleš Hodina. Upozornil na sebe skupováním podílů ve firmách, které se často ocitly v konkursu. Největší pozornost vyvolal tři roky trvajícím blokováním fúze Plzeňského Prazdroje, Radegastu a pivovaru ve Velkých Popovicích, kde údajně vlastnil jednu akcii. Zaujal také v roce 2002 na valné hromadě Stocku Plzeň, na níž s Romanem Minárikem vznesl stovku dotazů a podal protest téměř proti všem bodům jednání. „Tváří se jako ochránce malých akcionářů, ale přitom je to jen vyděrač, který od různých společností získal peníze za to, že nebude oddalovat hlasování valných hromad a že jejich usnesení nenapadne soudně,“ prohlásil tehdejší účastník valné hromady a další minoritní akcionář Stocku Pavel Netrval, majitel makléřské společnosti West Brokers. Podobnými obstrukcemi se oddaluje zapsání rozhodnutí valné hromady u rejstříkových soudů. „Chytré společnosti ale Hodinovi nevyhoví, protože i ty, které poplatky zaplatily, měly s Hodinou stejně posléze problémy,“ tvrdil Netrval.
Nervy, čas a čisté svědomí.
Letos se Hodina na valné hromadě Stocku neobjevil. „Klíčem k eliminaci zdržovacích taktik je transparentně vedená společnost, pevné nervy a dobře právně ošetřené procedury valné hromady,“ řekl týdeníku EURO šéf Stocku Martin Petrášek. „Mezi společnosti, které na Aleše Hodinu nevzpomínají v dobrém, patří také Kotva, Motorpal, Meva, Harvardský průmyslový holding, někdejší Škoda Plzeň či České radiokomunikace. Co ze svých aktivit Hodina měl? „Vysloveně úplatek za to, že stáhnu žalobu, jsem samozřejmě nikdy nevzal. Přistoupil jsem na to, že v některých případech jsem své akcie prodal, a tím pádem jsem už o podnik neměl zájem,“ řekl. Pokud by ale například v případě fúze pivovarů po třech letech prodal svou jedinou akcii (údajně) za tržní cenu, rozhodně by mu to nezaplatilo náklady na vedení sporů. „Pan Hodina se choval racionálně, vyšlo mu to a nevím o tom, že by se choval protiprávně. Zbytek ať si zodpoví sám před svým svědomím,“ domnívá se Miroslav Singer. Sám měl s Hodinou co do činění ve svém minulém působišti, ve skupině Expandia Holding. „Chodil za námi a chtěl odkoupit podíly ve firmách za cenu odpovídající hodnotě majetku firmy. Smáli jsme se mu, nikdy od nás nic nedostal. Je důležité se obrnit trpělivostí a mít čisté svědomí, že je firma řádně vedena. Pokud tomu tak je, nemají greenmaileři šanci,“ dodal. „Nemyslím, že je třeba vytvářet nová ustanovení Obchodního zákoníku proti greenmailerům. Jejich jednání je spíše záležitostí trestního práva. Na to, že se nemá krást v samoobsluze, také neexistuje speciální paragraf,“ tvrdí Tomáš Ježek z Ochranného sdružení malých akcionářů (OSMA) a někdejší iniciátor odkupové legislativy.
Komerční banka na lopatkách.
Nejvíce emocí Aleš Hodina vzbudil svou válkou se státem o Komerční banku (KB). Ta se tehdy potýkala s nedostatkem kapitálu a řešením bylo navýšení základního jmění. To schválila valná hromada v květnu 1999. Vše se zdálo být vyřešeno, ale Aleš Hodina rozhodnutí vlané hromady napadl. Spor se táhl až do února 2000, což bylo pro banku (a stát) příliš dlouho. Místo zvýšení základního jmění tedy stát v červenci 1999 zvolil vyvedení špatných úvěrů z KB do tehdejší Konsolidační banky.
Tehdejší aktivity Aleše Hodiny poprvé vyvolaly silnější reakci i u státních orgánů. „Ten akcionář to udělal evidentně z důvodů, které považuji za nízké a nečestné: aby se s ním majoritní vlastník vyrovnal mimosoudně,“ prohlásil tehdy místopředseda vlády Pavel Rychetský. „Kdyby bylo možno žalobu s konečnou platností vyřídit během týdnů, nikomu by nestálo za to takto banku zkoušet,“ poukázal tehdy na pomalost soudů Pavel Sobíšek z HVB Bank.
Začal to Golden.
Průkopníkem bojů s majoritáři se stal Martin Mossinger, odpůrce vstupu TelSource do SPT Telecom. Prvním, kdo svojí činností dosáhl hmotných výsledků, však byl americký investor Howard Golden. Ten proslul boji s Podnikatelskými fondy a s První investiční. U Podnikatelských fondů ztratil část jmění při poklesu jejich kursů. Šlo o cenné papíry, které v době Goldenových nákupů sice vykazovaly vysoký diskont, ovšem zároveň se s nimi jen minimálně obchodovalo. Golden začal kritizovat jejich správcovskou investiční společnost a dosáhl svého. Je veřejným tajemstvím, že Pavel Sehnal, šéf skupiny SPG, která fondy ovládala, se s ním nakonec dohodl na smíru. Útoky Goldena se pak soustředily jen na První investiční. Skandály rozpoutané kolem této investiční společnosti vedly až k tomu, že ji v době, kdy dozor nad kapitálovým trhem téměř nikde a proti nikomu nezasahoval, postihla milionová pokuta. V zákulisí se dokonce šeptalo o úvahách směřujících k nucené správě či odejmutí licence. Takový úspěch zřejmě vystrašil hlavního stratéga IPB Libora Procházku, a tak Goldenovi nabídl dohodu: odkoupíme vaše akcie a další peníze přidáme navrch, pokud zastavíte proces. Smlouvu obě strany podepsaly v srpnu 1997 a konečná cena zněla na 365 milionů korun. Howard Golden navíc získal místo v dozorčí radě Restitučního investičního fondu a kritika ze dne na den utichla. „Jsem obchodník, nikoli strážný anděl českého kapitálového trhu nebo Komise pro cenné papíry. Když nějaké fondy neplatí férovou cenu a já už nejsem jejich akcionář, není to moje věc,“ vysvětloval tehdy své mlčení. Ironií osudu je, že Golden nakonec na transakcích s Procházkou pohořel. Nedotažené transakce s ním byly v IPB vedené jako půjčky. Arbitráž u Hospodářské komory proto loni na podzim rozhodla, že Central European Privatization Fund Howarda Goldena dluží společnosti EC Group (firma dluhy koupila), více než tři čtvrtě miliardy korun. Howard Golden sice závazek zpochybňoval, nakonec se ale s EC Group dohodl na mimosoudním vyrovnání.
Lékař útočil na největší fondy.
Zatímco se obvykle aktivity greenmailistů nedotýkají široké veřejnosti, kauza otevírání investičních fondů zasáhla stovky tisíc kuponových akcionářů. Záminkou pro napadání otevírání fondů se stal nevyřešený přechod závazků akcionářů investičního fondu na podílníky otevřeného fondu, kdy žalující tvrdili, že případné závazky by mohl být nucen hradit kterýkoliv podílník. Nejznámějším žalobcem v kauze „fondy“ byl lékař Jan Vokrouhlecký.
Žaloby zpochybňující otevření fondů směřovaly na velké (Spořitelní investiční, OB Invest, První investiční, ŽB-Trust) i na řadu malých správců. S malými se Vokrouhlecký dohodl, s velkými se soudil dál.
Otázkou je (když se tak bál přechodu závazků), proč Vokrouhlecký získal akcie investičních fondů údajně až po valných hromadách. Tedy poté, co bylo rozhodnuto o jejich otevření. „Některé, ne-li všechny, žaloby mohou být účelové. Cílem může být i výkupné,“ řekl tehdy Karel Staněk, předseda OSMA. Podobně celou věc viděla i Komise pro cenné papíry. „Žaloby, které brzdí otevírání fondů, považuje KCP za neopodstatněné a neadekvátní a existuje podezření ze zneužívání práv menšinového akcionáře,“ prohlásil František Jakub, tehdejší předseda prezidia Komise pro cenné papíry.
Jenže všechny velké napadené investiční společnosti tvrdily, že s nimi Vokrouhlecký nejedná a výpalné nepožaduje. Odmítneme-li výpalné, můžeme spekulovat o snaze znejistit trh a o následném levném nákupu akcií podhodnocených fondů, naznačil další možnou motivaci týdeník Ekonom. Stačí jeden příklad za všechny: 6. prosincen 2000 vyhověl Krajský obchodní soud v Praze Vokrouhleckého žalobě a zrušil rozhodnutí valné hromady Rentiérského investičního fondu 1. IN o přeměně na otevřený podílový fond. Kurs tohoto titulu na pražské burze od té doby nepřetržitě klesal.
Úspěch Vokrouhleckého žalob vedl zákonodárce k přijetí novely zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Nová legislativa prodloužila termín povinné přeměny do konce roku 2004 a stanovila, že za nevypořádané závazky ručí po otevření správce.
Vydělat na odkupu.
Z vnějšku je také velmi obtížné rozlišit vývoj trhu od greenmailu. Je například mnohonásobný růst akcií Ispat Nová Huť po získání strategického investora vírou trhu v dobrou budoucnost této firmy nebo spekulací na nabídku odkupu? „Přehazování balíků akcií mezi spřátelenými skupinami za vyšší než tržní cenu, a tím zvyšování kursu stanoveného při povinném odkupu, patří mezi tradiční metody greenmailerů,“ potvrzuje místopředseda OSMA Tomáš Ježek.
Greenmailu by také zamezila větší aktivita Komise pro cenné papíry. Zatímco ještě v roce 2002 hlasitě kritizovala činnost doktora Vokrouhleckého, loni koncem roku již vydala jen nemastné neslané prohlášení. Stejně pochybně reagovala na stížnost vedení Českých radiokomunikací na možnou manipulaci s kursem jejich akcií sdružením minoritních akcionářů Netla, skupiny J&T, penzijního fondu Credit Suisse Life & Pensions a dalších. Přestože šlo o jedno z nejvýraznějších upozornění na greenmailing na českém trhu, KCP (která by měla dbát na dobré fungování trhu) stížnost tiše poslala k ledu a odmítá se k ní vyjadřovat.
V jeden den.
Vlastníci některých firem, které mají s nájezdem minoritních vlastníků velké problémy, navrhují řešení: pořádat valné hromady ve stejný den a ve stejnou hodinu. „V takovém případě by greenmaileři těžko stíhali objíždět všechny akce. Samozřejmě že je nutné počítat s tím, že by se některé firmy jejich zájmu nevyhnuly. Podniků, které mají podobné problémy, by však razantně ubylo“ sdělil týdeníku EURO šéf jedné z firem, které podobné opatření navrhují. Neformálně tyto firmy založily sdružení OSINA a den, kdy se má uskutečnit valná hromada, stanovily na 25. června. Asi nebude náhoda, že tento den se jich opravdu konalo rekordních 146. Všechny firmy ale popírají, že jde o úmysl. Tvrdí, že termín vybraly již dávno, a to, že se valných hromad konalo ve stejný den tolik, považují za náhodu. „Myšlenka to je vcelku zábavná, pokud by neexistovalo ustanovení paragrafu 184 odstavce 6 obchodního zákoníku, které říká: „Místo, datum a hodina konání valné hromady musí být určeny tak, aby co nejméně omezovaly možnost akcionářů účastnit se valné hromady“. Pokud tedy představenstva přistoupí na svolání valných hromad ve stejný den, jednoznačně tím omezují možnost akcionářů účastnit se valné hromady, a porušují tak uvedené ustanovení zákona,“ varuje před podobnými praktikami Aleš Hodina.
Antonín Továrek Právník pro akcionáře „O problematice minoritních akcionářů jsem psal již v diplomové práci na právnické fakultě. Ze společnosti Sokato jsem sice odešel, ale této problematice se věnovat nepřestanu,“ říká rozhodně Antonín Továrek. EURO: Jaký je váš vztah k panu Hodinovi, před dvěma lety jste s ním dělal rozhovor pro Deníky Bohemia? TOVÁREK: Pan Hodina patří k minoritním akcionářům, jistě má podíly v řádově stovkách společností, o které se stará. Občas vyhledá naši radu. Pokud si projdete tisk, zjistíte, že jsem pro Deníky Bohemia v roce 2002 publikoval více článků.
EURO: Mnoho lidí považuje Hodinu za greenmailera, ne za dobrého hospodáře…. TOVÁREK: Mohu se ztotožnit s požadavky, se kterými se na nás klienti obracejí, nechci však hodnotit konkrétní osobu, k tomu mám málo informací. Pokud se týká záležitostí, které po nás klient žádá, myslím si, že by mě práce, kterou dělám, neuspokojovala, kdybych se s tím z větší části nedokázal sám ztotožnit.
EURO: Zřejmě nejznámější kauzou z posledních měsíců, která je spojována s vaším jménem, je OKD. Čí zájmy ve firmě zastupujete? TOVÁREK: Požádalo mě několik minoritních akcionářů, kteří nejsou spokojeni zejména se vztahy mezi Karbon Investem a OKD, abych v první řadě prověřil, jakým způsobem fungují.
EURO:To znamená?
TOVÁREK: Prvním krokem bylo vypracování analýzy, z té vyplynulo závažné podezření, že opravdu dochází k poškozování OKD. Mám na mysli zejména mandátní smlouvy, ze kterých platí OKD ročně 550 milionů korun ve prospěch Karbon Investu. Jen pro ilustraci: Karbon Invest má celkové roční tržby zhruba 600 až 700 milionů korun, kterých dosahuje tím, že poskytuje služby ovládaným osobám, zejména Českomoravským dolům a OKD. Na zmíněných tržbách v podstatě vytvoří za poslední tři roky v průměru 300 až 400 milionů zisku ročně. Již jen to, že je někdo schopen dosáhnout tak vysoké marže, je zarážející. Pokud se tak stane mezi nezávislými subjekty, lze říci, že je to výsledek mimořádné podnikatelské schopnosti, v případě propojených subjektů je to podezřelé.
Postupně, jak člověk prochází záležitosti související s tak velkou firmou, naráží na další a další věci, které jsou minimálně k zamyšlení.
EURO: Co chcete pro klienty získat? TOVÁREK: Naším cílem je náhrada škody, která vzniká tím, že jsou zřejmě vyváděny peníze a majetek OKD směrem ke Karbon Investu, možná i k jiným propojeným osobám. Variant je více, ale jedna, která by zcela uspokojovala mé klienty, je obdržet finanční náhradu za to, co si vyvádí Karbon Invest z OKD a zůstat akcionářem těžařské firmy. Samozřejmě vše může vést i k jiným variantám. Předpokladem je buď soudní rozhodnutí, dovedu si za určitých okolností představit i nějakou mimosoudní dohodu pro OKD.
EURO: Jak velkou náhradu pro své klienty požadujete? TOVÁREK: Nerad bych byl konkrétní, ale co se týká podílu mých klientů, současná trtržní hodnota jejich akcií se pohybuje řádově v desítkách milionů. Částka za případné odškodnění samozřejmě časem narostla, protože mandátní a obdobné smlouvy nebyly ukončeny, jsou stále v platnosti i v letošním roce.
EURO: Proč jste odešel ze Sokata? TOVÁREK: Z časových důvodů, nelze stíhat všechno. Navíc od 1. ledna působím jako advokát, z formálních důvodů by to nemuselo být vnímáno jako ideální stav, kdybych byl zároveň členem představenstva společnosti.
EURO: Zastupujete v nějakých kauzách manželčinu firmu? TOVÁREK: K tomu se nechci vyjadřovat.
Hana Továrková Konzultant, ne greenmailer Společnost Sokato je často označováná za klasický případ greenmailera. „Hovořit o nás v této souvislosti je nehoráznost,“ reaguje podrážděně majitelka firmy Hana Továrková. Jak tvrdí, společnosti se jen podařilo najít doposud málo obsazený prostor pro podnikání.
EURO: Co je vlastně Sokato? TOVÁRKOVÁ: Poradenská společnost, která má své know-how, zná fungování akciových společností a akcionářských vztahů jako takových. Firma má dvě náplně činnosti. První je poradenství pro akcionáře, nějakým způsobem jim radit a pomáhat vytvářet analýzy. V mnoha případech akcionář, i když má tři procenta nějaké společnosti, nebývá ekonomem, který by si dokázal spočítat, jakou hodnotu mají jeho akcie. Další náplní je pomáhat zhodnocovat investice. Naše práce je krásnou ukázkou toho, kdy lze skloubit základní právní povědomí s ekonomickými znalostmi. Druhá složka je v podstatě poradenství pro akciové společnosti jako takové. Sokato třeba firmy požádaly o organizační zajištění valných hromad.
EURO: Na kterých větších případech firma v současnosti pracuje? TOVÁRKOVÁ: Momentálně na Drůbežářských závodech Klatovy, což je jasná ukázka toho, jakým způsobem lze zamést s menšinovým akcionářem. Drůbežářské závody koupily akcie od jiného menšinového podílníka na svůj účet, což je bez souhlasu valné hromady protizákonné. V tomto případě požadujeme rovné zacházení se všemi vlastníky. Z dalších kauz mohu zmínit například Poličské strojírny a Spolanu Neratovice .
EURO: Zabývá se Sokato vedle práce pro klienty i kauzami na vlastní účet? TOVÁRKOVÁ: Samozřejmě, ale jen minimálně, vždy poté, co se společnost dostala na určitou úroveň a získala i nějaký finanční potenciál.
EURO: Myslíte třeba neratovickou Spolanu? TOVÁRKOVÁ: Ano, třeba Spolanu, to je naše výkladní skříň.
EURO: Můžete být konkrétnější? TOVÁRKOVÁ: Hospodářské výsledky společnosti hovoří za vše, likvidační zůstatek je jediné, co mohou akcionáři získat. Skutečnému vlastníkovi, který o firmu pečuje s péčí řádného hospodáře, by to značně vadilo a snažil by se najít nějaké řešení.
EURO: Kolik kauz má společnost za sebou? TOVÁRKOVÁ: Přes stovku určitě. A to včetně kauz, v nichž jsme bránili i majoritního vlastníka, protože pro nás není něco takového neobvyklé. Pracovali jsme na několika případech, kdy k nám přišel majoritář, který měl ve firmě těsnou většinu a někdo se mu snažil převzít podnik nepřátelským způsobem. Je zcela legitimní, že se tomu snažil zabránit, takže jsme pro změnu stáli na druhé straně barikády.
EURO: A jaká je úspěšnost ? TOVÁRKOVÁ: Tohle číslo bych si nechala jako obchodní tajemství. Nějakou představu mám, ale obávám se, že by nebylo ideální je zveřejňovat.
EURO: V některých firmách se o Sokatu hovoří jako o greenmailerech. TOVÁRKOVÁ: Jasně, ale vezměte si konkrétně na Spolanu. Myslím si, že by si měl pan generální ředitel rovnou zamést před vlastním prahem. Podívejte se na ekonomické výsledky společnosti, jak je firma vedena. Spolana je státní podnik, její manažeři vědí, že to tam mají na dobu určitou.
EURO: Pokud bude Sokato potřebovat advokáta, obrátíte se na manžela? TOVÁRKOVÁ: Asi by byl nesmysl jít a hledat někoho jiného.
