Paradoxně asi zažijeme chvíle, kdy bude koruna slabší, než byla dosud
Nejočekávanější událost v české ekonomice, opuštění intervenčního režimu kurzu koruny, přišla minulý týden sice přesně podle očekávání trhů, ale přesto asi trochu pozdě. Všechno nicméně proběhlo natolik v klidu a pokoji, že to až zaráží.
Nejčastější a nejvzrušenější otázkou, která dnes padá, je kam až koruna posílí a jak rychle. To, co se děje na trhu, však naznačuje, že se toho asi moc dít nebude a to posilování nemusí být ohromující. Rychlé posílení k úrovni 26,60 ve čtvrtek odpoledne bylo v pátek ráno vystřídáno korekcí a koruna zase začala mírně oslabovat.
Kurz byl volatilní, grafy pěkně rozkmitané, ale žádné drama se nekonalo. A nezdálo se, že by na trhu byla přítomna ČNB. Kam koruna volně poplave dál? Z toho, jak má kdo z hráčů nabito, se vůbec nedá vyloučit, že zažijeme chvíle, kdy bude koruna dokonce slabší, než byla dosud.
Ceny už se rozjely
Jakkoli je nezpochybnitelné, že významná část naší konvergence k vyspělejším zemím eurozóny se bude odehrávat přes kurzový kanál, tedy koruna bude dlouhodobě sílit, posilování by mělo být v nejbližším roce či dvou spíše pozvolné. A nejde ani tak o to, že zahraniční spekulanti nyní drží v českých státních bondech ohromné objemy korun, které budou chtít směnit zpátky do eur. ČNB svými rotačkami na peníze opravdu, tak jak to odpovídá všem poučkám, probudila inflaci.
Jaký byl březnový růst cen, budeme všichni vědět až v pondělí, kdy už toto vydání týdeníku Euro bude ležet na stáncích, ale vývoj v předchozích měsících a především mohutně akcelerující růst mezd signalizuje, že ceny se už rozjely a nabírají rychlost.
Výrazně vyšší inflace než v eurozóně je fundamentální důvod pro to, aby koruna neposilovala nebo ten pohyb byl jen velmi mírný. Jenže nastupující inflaci má právě mírné posílení kurzu koruny přibrzdit. Pokud je však inflační dynamika příliš silná a kurz na ni nebude stačit, bude ČNB nucena sáhnout k rychlému zvýšení úrokových sazeb, čímž by ovšem přiznala, že otálení s uvolněním kurzu bylo až moc dlouhé. A ze dne na den bude mít místo strachu z deflace těžkou hlavu z inflace. Škarohlíd by dokonce řekl, že při růstu pod dvě procenta, jaký vykázala česká ekonomika v posledním kvartálu loňského roku, by měl být správný termín spíše stagflace.
Tedy masivní růst cen při žádném nebo nedostatečném růstu ekonomiky.
Teď se ukáže
A jsme u merita sporu o užitečnost, či škodlivost intervencí. Předně si řekněme, že ČNB se ve srovnání s centrálními bankami po celém světě chovala konformně. Všichni v deflační situaci uvolňovali měnové podmínky nějakým nestandardním nástrojem, přičemž ve všech případech byl efekt stejný - tištění peněz. Kritici ČNB, kteří jsou na druhé straně přesvědčení, že stát má při hospodářském poklesu podporovat poptávku a zachraňovat pracovní místa, si tak protiřečí ajsou se svou kritikou úplně mimo. Exportéři sami vyčíslují, že intervence jim za tři a půl roku vynesly téměř sedm set miliard korun.
Kritici, soudící, že boj s deflací je zbytečný, marný a v důsledku škodlivý, protože jde o jev, který musí následovat po ekonomickém boomu, aby došlo ke kreativní destrukci kapacit, pro něž již nebude ekonomické využití, teď budou čekat, zda se jejich teze potvrdí. Je nesporné, že růstový potenciál české ekonomiky byl před krizí na nějakých třech až čtyřech procentech a dnes je evidentně poloviční. Růst 1,8 procenta při absolutní zaměstnanosti, pětiprocentním růstu mezd a inflaci, která míří vysoko nad dvě procenta, není žádný ekonomický zázrak.
Evidentní je, že vláda nevyužila získaný čas ke strukturálním reformám.
Nezpružnila trh práce ani nezjednodušila podmínky pro podnikání. Šla spíše opačným směrem. V ekonomice narostly nerovnováhy na trzích aktiv a zejména hypoteční banky mohou mít problémy s rostoucími úrokovými sazbami a nadsazenými cenami nemovitostí. Jsou prostě domácí úkoly, které měnová politika opravdu nevyřeší.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
