ZLOTŘILÍ SPRÁVCOVÉ JMĚNÍ, KTEŘÍ V POTU TVÁŘE ZBUDOVANOU FIRMU OBRÁTÍ VNIVEČ, OKLAMANÍ DĚDICOVÉ ČI ZFALŠOVANÉ ZÁVĚTI - TO UŽ BYLA TÉMATA NEJEDNOHO POKLESLÉHO ROMÁNU. SKUTEČNOST OBVYKLE TAK DRAMATICKÁ NEBÝVÁ. I TAK JE OVŠEM DOBRÉ PODÍVAT SE, CO O DĚDĚNÍ FIRMY ŘÍKÁ ZÁKON.
I podnikatelé by měli myslet na poslední věci člověka Podnik obvykle představuje soubor věcí movitých a nemovitých, jakož i práv a jiných majetkových hodnot, ke kterým například patří i know-how. „Jedná se tedy o klasický předmět právních vztahů. Jako takový se pak v případě podnikatelovy smrti stává součástí jeho pozůstalosti,“ říká Viktor Sedlák, který se naObvodním soudě pro Prahu 1 zabývá dědickým řízením. Způsob vypořádání této část pozůstalosti, pak do značné míry záleží na tom, o jaký typ firmy se jedná. Pokud zesnulý podnik vlastnil, připadne dědicům jako celek. Byl-li akcionářem akciové společnosti, dědí její akcie, s nimiž mohou nakládat tak, jak určuje obchodní zákoník a stanovy společnosti. Jde-li o společnost s ručením omezeným, přechází na dědice příslušný obchodní podíl - ovšem pouze tehdy, nevylučuje-li to příslušná společenská smlouva. V případě, že zůstavitel byl živnostníkem a dědicové chtějí v provozování jeho živnosti pokračovat, musejí postupovat podle podmínek živnostenského zákona: do tří měsíců od úmrtí živnostníka svůj úmysl oznámit živnostenskému úřadu a pokud nesplňují podmínky stanovené živnostenským zákonem, neprodleně ustanovit svého odpovědného zástupce. Po skončení dědického řízení pak mohou v živnosti pokračovat ti dědicové, kteří nabyli k jejímu provozování majetkové právo - tuto skutečnost musejí do jednoho měsíce od skončení řízení oznámit živnostenskému úřadu, který byl naposledy místně příslušný. „Průkaz živnostenského oprávnění pro tyto osoby vydá příslušný živnostenský úřad na 6 měsíců od skončení řízení o dědictví. Během této lhůty pak musejí získat vlastní živnostenské oprávnění - pokud by se tak nestalo, nebudou moci živnost dále provozovat,“ upozorňuje Viktor Sedlák. ZÁVĚŤ A DĚDICKÉ SKUPINY To, co se s firmou, podnikem či živností po jeho smrti stane, může jejich majitel či spolumajitel do určité míry ovlivnit závětí. Pokud ji nesepsal, přijde po jeho smrti ke slovu zákonná posloupnost, která právně upravuje, kdo majetkovou podstatu podniku zdědí. „Zákon stanovuje čtyři dědické skupiny. První z nich představují děti a manželky. Děti či případně jejich děti jsou přitom neopominutelnými dědici, na což by majitel firmy při sepisování případné závěti neměl zapomínat. Zletilí potomci musí vždy dostat alespoň polovinu svého zákonného podílu a nezletilí podíl celý. Pokud by závěť říkala něco jiného, mohli by ji napadnout a pak by se na tu část, která by je o jejich práva zkracovala, hledělo jako na neplatnou. Pokud by se však nepřihlásili, v dědickém řízení by se přihlíželo i k těmto částem závěti,“ říká Viktor Sedlák, který zároveň upozorňuje, že u soudu má před závětí přednost dohoda dědiců. Do druhé dědické skupiny patří rodiče zemřelého a spolužijící osoba. Pokud neměl zesnulý děti, přesouvá se do této skupiny i manžel či manželka. Neexistuje-li dědic ani z této skupiny, přichází na řadu třetí skupina - z druhé skupiny se do ní přesouvá spolužijící osoba a spolu s ní dědí sourozenci zesnulého a případně jejich děti. Do čtvrté skupiny pak spadají prarodiče. Pokud by se v případě, že majitel firmy zemřel bez závěti, nenašla žádná osoba patřící do některé z vyjmenovaných skupin, připadl by majetek státu. SVĚDKŮ NĚKDY NETŘEBA Kdo chce sepsat závěť, nemusí se bát žádných složitostí. Pokud ji napíše srozumitelně a jasně vlastní rukou, na konci opatří datem a po něm připojí podpis, nemusí ji nechat ověřovat a nepotřebuje ani svědky. (Pokud by ovšem byla napadena tím, že ji zůstavitel nepsal, bude třeba grafologických posudků.) Závěť nepsaná vlastní rukou však už svědky vyžaduje. „Je-li zůstavitel osobou, která není ani hluchá, ani němá a umí číst a psát (a takovým podmínkám asi většina podnikatelů vyhovuje), může zůstavitel závěť napsat na stroji, podepsat ji a před dvěma přítomnými svědky prohlásit, že daný dokument představuje jeho poslední vůli. Číst závěť přitom svědci nemusejí, stačí, když podepíší, že toto bylo prohlášeno,“ říká Viktor Sedlák. Kromě toho je samozřejmě možné sepsat závěť notářským zápisem. Ten je nutný vždy, jedná-li se o nezletilou osobu starší 15 let - to ale u podnikatelů připadá jen stěží v úvahu. Protože dědické řízení vždy nějakou dobu trvá, je v případě firem třeba, aby i po tuto dobu bylo nějak zajištěno jejich řízení. Soud proto stanovuje správce dědictví, který může již během řízení činit rozhodnutí nezbytná k dalšímu chodu firmy. Po skončení řízení podá tento správce dědicům zprávu o tom, co se během jeho působení ve firmě udělalo. Za tuto činnost mu samozřejmě náleží i odměna. Soud obvykle tímto správcem ustanoví manželku nebo manžela, ti však nemusí vždy řízení daného podniku rozumět. Proto je v takovýchto případech dobré, aby zůstavitel v závěti sám jmenoval vhodnou osobu. A CO DLUHY?**
Někdy ovšem po sobě podnikatel spíše než majetek zanechá dluhy. Dědicové za ně sice neodpovídají neomezeně jako zůstavitel (jejich odpovědnost je omezena výší jejich dědického podílu), může se však přihodit, že se zděděný majetek jakoby smísí s jeho vlastním majetkem, z něhož se pak mohou věřitelé až do výše jeho dědického podílu uspokojovat. Takové dědictví ovšem není třeba přijmout. „Předlužené dědictví může dědic odmítnout - pak nastupují další dědické skupiny nebo stát. Také může s věřiteli uzavřít dohodu, podle níž budou všechna aktiva dědictví přenechána na úhradu jeho dluhů - takovou dohodu schvaluje soud. Možná je ale i likvidace dědictví, což je řízení podobné řízení konkurznímu - při něm se veškerá aktiva dědictví zpeněží a podle pohledávek rozdělí mezi věřitele,“ uvádí Viktor Sedlák.
