Jen málokterý alkohol se může pochlubit tak rozporuplnou pověstí.
„Po první sklence vidíte věci tak, jak je chcete vidět. Po druhé je vidíte takové, jaké nejsou. Nakonec je spatříte takové, jaké skutečně jsou, a to je ta nejpříšernější věc na světě,“ napsal kdysi Oscar Wilde. Řeč je o až 72 procent silné lihovině s výraznou příměsí pelyňku pravého, anýzu, koriandru či meduňky. První z bylin navíc obsahuje alkaloid tujon, díky němuž absint patřil k oblíbeným nápojům umělců, kterým pomáhal k přivolání múz.
Vrchol slávy zažil tento likér v devatenáctém století, později se ale kvůli svým negativním dopadům na lidskou psychiku i zdraví přesouvá ve většině zemí do ilegality. Dodnes se přitom vedou spory, zda skutečným démonem absintu byl zmíněný tujon nebo spíše modrá skalice, kterou byl občas destilát přibarvován do své typické barvy. V posledních několika letech nicméně byla uvolněna pravidla, a absint se tak může vyrábět jak v podstatné části Evropy, tak i v USA.
Tradičním způsobem pití tohoto nápoje je jeho smíchání s vodou, díky níž se v destilátu vyloučí éterické oleje a tekutina se zakalí. Efektu známého jako louche se tradičně dosahovalo přelitím děrované lžíce s kostkou cukru sklenkou vody.
A už zmíněné obavy z halucinogenních látek? „Pravidelné pití této sedmdesátiprocentní lahůdky dostane člověka daleko spolehlivěji než libovolné množství tujonu,“ odpovídají s černým humorem milovníci Zelené víly.
