Reportáž z centra metropole ČR
Pražským radním je třeba přát úspěch při uskutečňování jejich luzných představ o budoucnosti Václavského náměstí. Ale pokud jde o současnost, je Jiří Šimáně kategorický: „Když jdu po Václaváku, vidím, že srdce tohoto města je absolutně nemocné.“
Odvoláváme se na doktora Šimáněho proto, že patří k předním českým podnikatelům (Unimex Group – pozn. EURO), zná svět a přes dvacet let se pohybuje v tomto prestižním srdci Prahy.
Takže k té nemoci
ŠIMÁNĚ: „Stačí se podívat na takovou věc, jako zaparkovaná auta. Kde stojí. Policistů je tady relativně dost, ale výsledek tomu neodpovídá. Auta stojí, kde chtějí. Postihy by měly být výrazně tvrdší.“
Policistů je opravdu relativně dost. Městská i republiková policie. Krakovská ulice je intenzitou policejních budov druhá Bartolomějská. Na křižovatce Vodičkovy ulice a Václaváku, tam kde je teď nově pěší zóna, stojí pravidelně dvoučlenná hlídka.
EURO: Jezdí se tady hodně divoce?
Policista s odznakem číslo 305172: Hlavně vjíždějí do pěší zóny.
EURO: A parkování?
POLICISTA: No samozřejmě. To je ve vnitřním městě všude problém.
EURO: Trestáte je tvrdě, nekompromisně?
POLICISTA: Samozřejmě. Když třeba někdo na chvilku zastaví, tak dobře. Ale když to nechá v zákazu stát…
EURO: To je za kolik?
POLICISTA: Až za tisíc korun.
POLICISTůV KOLEGA: Účinnější je odtažení. To si dlouho pamatují.
Tak to vidíte, pane doktore.
ŠIMÁNĚ: „To, co vidíte v malém na Václavském náměstí, ten nepořádek, bezkoncepčnost, potulující se indidividua nejrůznějších národností, kasina, herny, obchody prodávající zboží, které výrazně devalvuje hodnotu této lokality, to všechno je dle mého názoru i určitý obrázek fungování naší dnešní společnosti. Říká se, že směřujeme do Evropy, ale když se projdete po Václaváku, můžete bohužel nabýt i opačného dojmu.
X
Ošuntělost, to je pravé slovo vystihující toto místo. Václavské náměstí není nebezpečné ani srdcervoucí. Je nehostinné, zanedbané, místy špinavé. Prostě ošuntělé. Cajkovost z něj přímo čiší.
ŠIMÁNĚ „Když se projdete po nějakém hlavním městě civilizovaného světa, vidíte v centru města obchody a butiky předních světových firem. Otázkou je, co by tyto firmy na Václavském náměstí dělaly, když vidí současnou skladbu obchodů, nepořádek a chaos, který tady panuje. To je absolutně odpuzuje. Oni nemohou riskovat svůj image jenom proto, aby by byly v centru města, které připomíná Matějskou pouť. To si raději vyberou nějakou klidnější zónu, ale už ne, bohužel, z hlediska města tak zajímavou. Bohužel i proto, že tyto firmy mají schopnost přilákat množství movitějších zákazníků a o své zisky se s městem podělí.“
X
Václavské náměstí budí zřetelný dojem, že zvědavý turista sem přijde jenom jednou. Co by tady také podruhé hledal? Na procházky to není, na toulání po obchodech taky moc ne. Architektura leda pro velké fajnšmekry. Takových bulvárů je v Evropě síla. A větších a delších. Pravda, aby měl šéf kontrarozvědky ve svém domě kasino s podezřelou pověstí, to je rarita (číslo popisné 35, tam, kde za tmy bliká spousta barevných žárovek, jak u kolotoče – pozn. EURO). To mají kromě Česka už jen v banánových republikách. Ale o tom se zase v bedekrech nepíše.
I v turisticky nejlepších dobách však na Václavském náměstí převládají Češi. Spěchající Češi. Řadoví zaměstnanci s taškami a kufříky na pochůzkách. Potom cestující veřejnost. Bezdomovci, kteří naopak mají času dost. Z Václaváku je všude blízko. I na hlavní nádraží.
X
ŠIMÁNĚ: „Jak jsem řekl, je to obrázek České republiky. Tvrdím to a stojím si za tím, že tolik individuí, kolik vidíte na Václavském náměstí za půl hodiny, nevidíte v centru New Yorku ani za týden. Praha potřebuje českého Giullianiho, aby ji vyčistil.“ (Pan Šimáně by měl vědět, o čem mluví. Jeho firmě patří mimo jiné Čedok, který je největší incomingovou agenturou v ČR – pozn. red.)
EURO: A proč tady vlastně sídlíte?
ŠIMÁNĚ: „Já jsem na Václaváku začínal, jsem tady zvyklý pracovat a své zvyky v tomto směru nehodlám měnit. Jsem tady i proto, že většina úřadů a institucí sídlí stále v centru Prahy, takže to mám všude blízko.“
S denní dobou se složení obyvatelstva Václaváku výrazně mění. Proměna začíná se setměním. Mizí lidé chvátající z práce a přibývá rozjařených teenegerů hledajících zábavu. Nenajdou ji. Leda tak v Mc Donald´s, který má otevřeno do jedné v noci. Pro koho, to je otázka. S houstnoucí tmou přibývá cizinců, vesměs tmavé pleti, kteří se pohybují v dolní části Václavského náměstí až ke kříži s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí. Výhodný kurs nám nabízeli, drogu přes naše vstřícné chování ne. Asi jsme na to přece jen nevypadali.
Podnikatelé se zlatými řetězy se patrně drží někde stranou. Stejně jako opravdová mafie, pokud se tu někde vyskytuje. Tihle pouliční obchodníci se stravují buřty a hamburgery. Vypadají nuzně a nenahánějí hrůzu. Na rozdíl od vypasených taxikářů, na první pohled dobře organizované a odhodlané skupiny lidí z Václaváku, která ví, co chce.
Neonů svítí na největším pražském náměstí zanedbatelné množství, takže nelze mluvit o prostitutkách chvějících se zimou v mihotavém světle reklam. Však se také zimou nechvějí. Docela sebevědomě zdraví čau, ahoj, někdy dobrý večer, nebo hallo. „Helou“ občas zavolají na hejla na chodníku i slečny z buřťáren, když je málo kunčaftů. Václavská klobása za pětadvacet, pivo-bier taky tak. Ceny poměrně lidové. Nahoře, u svatého Václava, hrají dva bezdomovci volejbal. Míč mají slušný. Jejich žebrající kolegové u zábradlí restauračních zahrádek vyhlížejí nezkušené turisty. Jinak je to nuda, nikoliv zápas o život. Čumil je tady cizí a brzy na to přijde.
Ostatně noční život Václavského náměstí, jak není rušný, není ani dlouhý. Po desáté se teenegeři začínají vracet z hospod v okolí a občas dají najevo dobrou náladu tygřím zařváním. Tou dobou už ale také vycházejí obyvatelé zdejších bytů venčit psy. Po jedenácté se chodníky vůčihledně vyprazdňují. Praha není světové velkoměsto a chodí brzo spát. Vliv povodní a nečinného metra je třeba zohlednit v tom, že za normálních okolností se doba usínání o hodinu prodlouží a o něco, nikoliv markantně, vzroste počet lidí. Do houfu se početněji zařadí kapsáři, ti barometři prosperity. Tyto množstevní parametry ale nemají na stav duše Václavského náměstí vliv.
ŠIMÁNĚ: „Když si chci jít někam sednout, tak musím mít dobrý pocit z prostředí, které mě obklopuje. A tohoto dobrého pocitu se mi většinou na Václavském náměstí bohužel nedostává. A to je největší tragédie Václavského náměstí, protože střed města musí fungovat, musí vyzařovat energii, dynamiku, musí na člověka působit příjemně, pozitivně. Celá skladba Václavského náměstí z hlediska lidí, kteří se tady pohybují, z hlediska aktivit, které se tady provozují, je už absolutně na hraně.“
Změnit tento stav je chvályhodný záměr. Ale podaří-li se ho uskutečnit, to ví jen bůh a svatý Václav. Také náměstí žijí svým vlastním životem, v řadě ohledů nezávislém na úředním rozhodnutí.
