Jak senegalská rodina „podojila“ světovou atletiku Sepp Blatter, zneuctěný boss světové fotbalové federace FIFA, je jedním z mála lidí na světě, kteří mohou mít z úplatkářskodopingovo-politicko-vyděračské aféry atletů upřímnou radost. Gentlemana z něho už sice nikdo neudělá, ale ve srovnání s atletickými šéfy alespoň švýcarský fotbalový korupčník vypadá jako profesionál. Ze způsobu, jímž si členové vedení světové atletické federace IAAF spolu s ruskými bafuňáři a politiky přihrávali peníze, zůstává rozum stát. Nebo je to obráceně – napřed zůstal stát rozum a až poté se ke slovu dostali řečení pánové.
Nejbarvitější postavou celého průšvihu je Lamine Diack, někdejší šéf senegalských vodáren, třiaosmdesátiletý (dnes již ex-) prezident světové atletické federace IAAF. Rostoucí napětí mezi oficiálním požadavkem na „čistotu“ sportovců a realitou plnou chemických podpůrných prostředků si vyložil jako prima příležitost pomoci své vlasti, své rodině i vlastní peněžence. Našel přitom mnoho ochotných pomahačů.
Vyplývá to ze zprávy, jejíž klíčovou druhou část publikovala na začátku třetího lednového týdne nezávislá komise Světové protidopingové asociace (IC WADA). Potvrdila, co se už v hrubých obrysech dalo vytušit z prvního dílu (zveřejněného na podzim loňského roku), že totiž Diack stál v čele systému masivních podvodů s dopingem. Kromě toho však zpráva komise detailně popisuje způsob, jímž se tohoto systému účastnil nejen Diack sám, nýbrž i jeho komplicové od atletických funkcionářů až po nejvyšší ruské politiky.
Nechápaví Rusové
Vše se točilo okolo atletického mistrovství světa v roce 2013, jež pořádala Ruská atletická federace v Moskvě. Jako leckde jinde na světě i ruští sportovci si pomáhali k dosahování lepší výkonnosti nepovolenými prostředky, souhrnně nazývanými jako doping. Svoji roli sehrál rovněž politický tlak; pro dobré PR ve formě sportovního úspěchu byl ruský stát ochoten udělat leccos.
V roce 2011 však již naplno fungoval program takzvaných biologických pasů sportovců, který dokázal podstatně spolehlivěji než veškeré tehdy běžné metody antidopingové kontroly zjistit, jestli je dotyčný „čistý“, či nikoli. Tady se na ruské straně objevil první závan třetího světa: v Moskvě biologickým pasům nerozuměli a mysleli si, že jsou v bezpečí. To není pomluva. „Začali jsme tento systém chápat až na jaře roku 2013, do té doby jsme neměli žádné problémy,“ cituje zpráva IC WADA Alexeje Melnikova, trenéra ruského národního atletického týmu.
V důsledku ruské ignorance – o to překvapivější, že šéf jejich federace Valentin Balachničev byl zároveň vysoko postaveným funkcionářem IAAF – se velké množství jejich sportovců objevilo na listině podezřelých. To jsou ti, jejichž krevní rozbor dopování naznačil, ale ještě neprokázal. V roce 2011, tedy ještě před olympijskými hrami v Londýně, měly takový status desítky ruských atletů. U některých se doping prokázal, u jiných to bylo složitější.
Diackovým uším to muselo znít jako příslib zlatého dolu. Věděl, že všichni zúčastnění Rusové – od sportovců a trenérů přes funkcionáře po politiky – budou ochotni udělat cokoli, jen aby neměli ostudu z masového vyloučení kvůli dopingovým podfukům.
Diack již předtím velel IAAF, jako by to byly senegalské vodárny. Aby se nemusel mazat s podřízenými, najal své dva syny jako externí marketéry (viz graf) a krajana Habiba Cissého coby externího právního poradce.
Tito lidé vytvořili přímo před nosem ostatních funkcionářů IAAF paralelní, neoficiální mocenskou strukturu, jíž protékaly slušné peníze (IC WADA je odhaduje na miliony eur ročně, ale blíže se jim nevěnuje).
V roce 2011 však atletický boss šlápl na plyn. Nejprve jel do Moskvy, kde mu jeho podřízený Balachničev dojednal schůzku s Vladimirem Putinem. O čem konkrétně si prezidenti povídali, není známo, nicméně po návratu z Ruska provedl Diack neuvěřitelný tah. Právníka Cissého, svoji pravou ruku, dosadil do antidopingového odboru (MADept) a dal mu na starost veškerý kontakt s Ruskou atletickou federací. To je zcela v rozporu s pravidly IAAF, která záměrně izolují práci MADeptu od zbytku IAAF – právě proto, aby s jejími výsledky nečachrovali senegalští vodohospodáři. Cissé přitom ani nebyl zaměstnancem IAAF.
300 tisíc za kus
Věděla o tom celá rada IAAF, včetně dnešního prezidenta lorda Coea. Nikdo však neřekl nic proti: loajalita k atletice a starost o ztrátu dobrého jména zvítězila. A tak se věci daly do pohybu. Cissé si od ředitele MADeptu Gabriela Dollého vyžádal seznam ruských atletůhříšníků. Dollé nejprve protestoval, protože tušil, co se chystá, ale nakonec prezidentovu oblíbenci seznam vydal. Cissé jej vzápětí předal – buď sám, nebo prostřednictvím Diackova syna Papy Massaty – Balachničevovi s tím, že další zkoumání biologických pasů jednotlivých sportovců může být zastaveno, pokud zaplatí administrativní poplatek.
Obvyklá taxa byla 300 tisíc eur za kus.
Kromě toho Diack poslal syna Papu Massatu a Cissého do Moskvy, aby tam jednali o vysílacích právech na šampionát. „Objevil se v té věci problém, jehož vyřešení obnášelo šest milionů eur,“ uvádí suše zpráva IC WADA. „Kromě toho Diack mladší odjel z Moskvy s příslibem sponzorského daru od banky VTB ve výši 25 milionů eur,“ píše se dál. Byznys jen kvetl.
V období mezi Londýnem 2012 a Moskvou 2013 se však začaly v Diackově plánu objevovat trhliny. Několik atletů z těch, kteří měli prokázané pozitivní dopingové výsledky, na londýnských hrách startovalo. Byla mezi nimi i vytrvalkyně Lilija Šobuchovová; jejího startu (v maratonu, jejž nedokončila) si všimli dva francouzští manažeři z MADeptu, PierreYves Garnier a Thomas Capdevielle. Spojili se s interním právníkem federace Huwem Robertsem a společně začali po vedení IAAF požadovat vysvětlení, pochopitelně neúspěšně.
Kroutil se Diack, kroutil se i Cissé. Své podřízené přesvědčovali, že musejí být vstřícní vůči Moskvě, protože úspěch tamního šampionátu je v zájmu Ruska i IAAF. V Moskvě zase tvrdili, že je zapotřebí stále více peněz na „uspokojení lidí antagonistických vůči našemu systému“, jak praví jeden z Cissého e-mailů. O tom, že si tou dobou Diack a jeho lidé už nebyli jisti v kramflecích, svědčí fakt, že když nebyli schopni Šobuchovové zajistit čistý pas, vrátili jí 300 tisíc eur – prostřednictvím singapurské firmy Black Tidings, již vlastní tamní „sportovní marketér“ a blízký přítel Papy Massaty. Zbývajících 150 tisíc, jež Šobuchovová zaplatila, patrně zůstalo za nehty již někomu v Rusku, přičemž podezření logicky padá na Balachničeva.
Nakonec vše skončilo „dobře“. Neznámý whistleblower z řad IAAF o nesrovnalostech informoval francouzské úřady. Diack junior již byl tou dobou, koncem roku 2014, mimo službu; dnes má plné ruce práce, aby zůstal i mimo dosah francouzské policie, která po něm marně pátrá. Diack senior v létě loňského roku stihl odejít s plnou parádou – než ho začali Francouzi také stíhat. Jeho nástupce lord Coe požádal Světovou protidopingovou asociaci, aby vytvořila komisi, která by případ vyšetřila. Atleti tak mohou tvrdit, že dělají všechno, aby „očistili své jméno a získali zpět důvěru veřejnosti“, jak řekl lord Coe. A nezávislý pozorovatel se jen modlí, aby, pokud se kdy dostane do Senegalu, nemusel mít co do činění s tamními vodárnami. ?
Kdo je kdo v atletickém korupčním skandálu
1 IAAF Světová atletická federace
LAMINE DIACK Senegal
Bývalý člen Mezinárodního olympijského výboru, od roku 1999 do srpna 2015 prezident IAAF hlavní postava skandálu; sbíhají se u něho nitky všech provinění - manipulace s výsledky dopingových testů, vydírání dopujících atletů, nestandardní přidělování vysílacích práv na přenosy z mistrovství světa v Moskvě (2013) a praní peněz, když část peněz inkasovaných jménem IAAF z Ruska použil v senegalské předvolební kampani v listopadu 2015 dostal od IAAF doživotní zákaz působení v atletice pro podezření z korupce jej na svobodě vyšetřují i francouzské úřady
VEDENÍ IAAF
Valentin Balachničev (Rusko) * pokladník IAAF (2011-2014) a zároveň šéf Ruské atletické federace (1991 - únor 2015), zprostředkovával kontakt mezi IAAF a ruskou Prezidentskou radou na straně jedné a IAAF s dopujícími ruskými atlety na straně druhé * majitel marketingové firmy, přes niž tekly peníze z Ruska na účty IAAF ovládané prezidentem Diackem * potrestán doživotním zákazem působení v atletice Sebastian Coe (Británie) * od roku 2003 člen vedení IAAF; zpráva vyšetřovací komise WADA sice uvádí, že coby člen úzkého vedení IAAF musel vědět o ruském dopingu“, ale šéf komise Dick Pound zároveň řekl, že je tím, kdo může federaci postavit na nohy“ * od srpna 2015 prezident IAAF Nick Davies (Británie) * zástupce generálního sekretáře IAAF * jeho pracovní e-maily naznačují, že tušil o dopingových „kostlivcích v ruské skříni“, aniž však věděl o rozsahu podvodů a souvisejícího vydírání sportovců Cheikh Thiaré (Senegal) * šéf kanceláře prezidenta IAAF Lamina Diacka * Diackova korespondence jej identifikuje jako jednoho z lidí, kteří nebyli nakloněni podvodnému vztahu s Ruskem a bylo třeba je umlčet úplatkem; Thiaré popírá, že by úplatek převzal Huw Roberts (Británie) * interní právník IAAF * naléhal na prezidenta Lamina Diacka, aby nechal vyšetřit případy ruského dopingu; když Diack nereagoval, v roce 2014 z funkce odstoupil
SEDM ODBORŮ IAAF
Vysílání Komunikace Soutěže Rozvoj a vztahy s členy IAAF Finance a správa Technologie a informace Lékařský a antidopingový odbor (MADept), jenž kvůli citlivé nátuře své práce funguje nezávisle na ostatních šesti odborech Gabriel Dollé (Senegal) * bývalý ředitel MADeptu, jenž (přes počáteční nesouhlas a pozdější lítost) poskytoval důvěrné informace o dopujících atletech Habibu Cissému, neoficiálnímu šéfovi vztahů IAAF s Ruskem Thomas Capdevielle (Francie) * šéf antidopingového programu MADept a zástupce Gabriela Dollého * naléhal na dotažení nevyřešených případů dopujících ruských atletů; jeho pozdější svědectví zásadně pomohlo práci vyšetřovací komise (IC WADA) Pierre-Yves Garnier (Francie) * šéf programu biologických pasů sportovců (nejdůležitější součásti antidopingového programu MADeptu) * spolu s Capdeviellem a Robertsem naléhal na dotažení nevyřešených případů dopujících ruských atletů; jeho pozdější svědectví zásadně pomohlo práci vyšetřovací komise (IC WADA)
2 Neformální mocenská struktura IAAF
Papa Massata Diack * syn prezidenta IAAF Lamina Diacka, od roku 2000 zaměstnaný jako externí marketingový poradce federace * jezdil do Moskvy jednat o úplatcích i o prodeji televizních práv * majitel marketingové firmy, přes niž tekly peníze z Ruska na účty IAAF ovládané prezidentem Laminem Diackem * potrestán doživotním zákazem působení v atletice * francouzské úřady na něj vydaly mezinárodní zatykač (před nímž se dosud skrývá) Khalil Diack (Senegal) * druhý syn prezidenta IAAF Lamina Diacka, zaměstnaný (patrně od roku 2008) jako externí poradce IAAF * jezdil především do Turecka jednat o úplatcích
Habib Cissé (Senegal) * právník, jenž pracoval pro prezidenta IAAF Diacka od roku 2003 a jehož v roce 2011 Diack pověřil veškerým jednáním antidopingového odboru IAAF s Ruskou atletickou federací * majitel marketingové firmy, přes niž tekly peníze z Ruska na účty IAAF ovládané prezidentem Diackem Ian Tan Tong Han (Singapur) * blízký spojenec Diackova syna Papy Massaty a majitel singapurské marketingové firmy Black Tidings, z jejíchž účtů prezident IAAF Dick financoval, co se mu zlíbilo (například kampaň před senegalskými prezidentskými volbami); z účtu Black Tidings také přišlo 300 tisíc eur, jejichž vrácení si vymohla ruská atletka Lilija Šobuchovová, již Diack a spol. vydírali
3 Ruská strana RUSKÁ ATLETICKÁ FEDERACE (ARAF) V jejím čele stál pokladník IAAF Valentin Balachničev, jenž zprostředkovával předání úplatků od sportovců neoficiálním zástupcům IAAF (Cissé, P. M. Diack)
Alexej Melnikov * šéftrenér atletického týmu na světovém šampionátu v Moskvě v roce 2013 * zprostředkovával předání úplatků od sportovců Balachničevovi Andrej Baranov * osobní agent Šobuchovové * inicioval navrácení úplatku, jímž se Šobuchovová neúspěšně snažila odvrátit usvědčení z dopingu
Lilija Šobuchovová * vytrvalkyně usvědčená z dopování v době před mistrovstvím světa v Moskvě v roce 2013 * na úplatcích Balachničevovi zaplatila celkem 450 tisíc eur (300 tisíc později dostala zpět)
PREZIDENTSKÁ RADA PRO ROZVOJ TĚLOVÝCHOVY A SPORTU
* jejím členem byl i Valentin Balachničev, jenž měl zprostředkovat setkání prezidenta IAAF Lamina Diacka s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, klíčové pro další vývoj vztahů Ruska s IAAF
* z následujících jednání neoficiálních zástupců IAAF s Putinovými lidmi vzešel sponzoring ve výši 25 milionů eur od banky VTB plus šestimilionová platba na „vyřešení problémů“ okolo prodeje vysílacích práv na moskevské MS 2013 ruským médiím
4 Nezávislá komise Světové protidopingové asociace (IC WADA)
* orgán, který na popud nového prezidenta IAAF lorda Coea celý skandál vyšetřuje
Richard Pound (Británie) * šéf jedenáctičlenné komise, bývalý místopředseda Mezinárodního olympijského výboru
Zdroj: IC WADA: The Independent Commission Report
O autorovi| DANIEL DEYL * deyl@mf.cz
