Trestní stíhání zastupitelstva může vytvořit precedent ovlivňující rozhodování měst
V roce 2002 postihly Česko katastrofální povodně a vrcholoví politici jezdili do postižených míst a slibovali všemožnou pomoc na jejich obnovu. Nezměrné úsilí při odstraňování následků povodní podpořily i mimořádně vypsané dotace ze státních prostředků. V Českém Krumlově však jejich využití spustilo sérii trestních stíhání a obvinění, jež ve svém důsledku mohou ovlivnit samosprávu v celé zemi.
Dotace na halu.
Ještě před povodněmi obdržel Český Krumlov dotaci na přístavbu městské sportovní haly. Dříve, než však mohla být tato dotace čerpána, přišla velká voda. Hala byla těžce poškozena a před vybudováním přístavby musela být opravena a stavebně stabilizována. Město proto požádalo o povodňovou dotaci. Získalo ji a halu opravilo i postavilo přístavbu. Po povodních (v listopadu 2002) se také konaly komunální volby a v Českém Krumlově se změnil starosta. První dotaci podepsal exstarosta Antonín Princ, druhou již nový František Mikeš. Komplikované povodňové hospodaření s dotacemi následně prověřil finanční úřad a nařídil vrácení dotací. Mezi jiným kvůli nedodržení termínů stavby a také proto, že nelze čerpat dvě dotace na jednu stavbu. Tu první, předpovodňovou, vrátilo město státu okamžitě poté, co zjistilo svou chybu. Na základě odvolání města ministerstvo financí rozhodlo, že si má Český Krumlov povodňovou dotaci ponechat. Bylo mu rovněž vráceno dříve zaplacené penále a tato dotace byla nakonec se státem řádně zúčtována. Je nutné zdůraznit, že oba starostové podepisovali podklady připravené úředníky městského úřadu se souhlasem kolektivních orgánů města, tedy jeho rady a zastupitelstva.
Úvěrový podvod?
V červnu 2004 však byli starosta města Český Krumlov František Mikeš, jeho předchůdce Antonín Princ a vedoucí odboru městského úřadu Lumír Luštický, který připravoval podklady pro žádost o dotaci na opravu sportovní haly, obžalováni z trestného činu úvěrového podvodu. Státní zástupce Roman Tibitanzl postavil obžalobu na tom, že na halu byla před povodněmi poskytnuta dotace na její přístavbu, která nebyla správně vyúčtována právě v souvislosti s povodněmi v roce 2002. Krajský soud napoprvé zastavil trestní stíhání, aniž by vůbec nařídil hlavní líčení, protože obžalobu shledal naprosto nedůvodnou. Na základě odvolání státního zástupce vrchní soud zrušil usnesení krajského soudu s tím, že je předčasné a že je třeba hlavní líčení provést, aby byla naplněna zásada ústnosti a soud mohl bezprostředně zhodnotit všechny důkazy. Krajský soud tedy hlavní líčení provedl a poté obžalované v plném rozsahu zprostil obžaloby. Státní zástupce Tibitanzl se opět odvolal a vrchní soud dosud nerozhodl.
Nikdo se neobohatil.
Soud podle mého názoru logicky vycházel z přesvědčení, že § 250b o úvěrovém podvodu nebyl do trestního zákoníku vložen pro takové případy, jako byl postup volených zástupců místní samosprávy v době po katastrofálních povodních. Navíc i ministerstvo financí přiznává, že současný systém dotací je příliš komplikovaný a někdy i zbytečně přísně účelový. Příslušné finanční úřady vydávají stovky rozhodnutí o vrácení dotací, která ve většině případů ministerstvo financí ruší ve prospěch příjemců. Na stránkách Nejvyššího kontrolního úřadu najdeme mnoho závažnějších pochybení než to, které se stalo v Českém Krumlově. A v tomto případě i policejní vyšetřování prokázalo, že se ani představitelé města, ani dodavatelská firma neobohatili a peníze byly jednoznačně utraceny při obnově a přístavbě sportovní haly.
Město hradí náklady.
Dozorující státní zástupce však zařadil jednání obžalovaných do kategorie trestných činů s vysokou sazbou. Starostové byli obžalováni z úvěrového podvodu s trestem od pěti do dvanácti let (František Mikeš) a od tří do deseti let (Antonín Princ). Měli se ho údajně dopustit tím, že vylákali dotace, ačkoli věděli, že nejsou nebo nebudou splněny podmínky, na které je vázána. Byli tak postaveni na úroveň podvodníků, kteří požádají o úvěr na výrobní linku a koupí si mercedes nebo s penězi utečou na Bahamy. Zastupitelé Českého Krumlova na svém jednání přijali usnesení, že obžalovaní nejednali v případě přípravy a využití dotace za sebe a ve svůj vlastní prospěch, ale „zastřešovali“ jednání odborných pracovníků města, kteří jsou k tomu určeni organizačním řádem. Následně také zastupitelstvo přijalo (v listopadu 2005) usnesení, že náklady za právní zastupování obžalovaných ponese subjekt, za který jednali a jenž z jednání měl prospěch, tedy město Český Krumlov.
Trestní stíhání zastupitelů.
Za odhlasování převzetí nákladů za právní zastupování svých obžalovaných starostů bylo na základě podnětu Krajského státního zastupitelství dne 30. 11. 2006 zahájeno trestní stíhání čtrnácti českokrumlovských zastupitelů. Byli obviněni z trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužívání pravomoci veřejného činitele spáchaného formou spolupachatelství. Obvinění se opírá o paragraf zákona o obcích, který říká, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně a v souladu s jejími zájmy. Domnívám se, že orgány činné v trestním řízení naprosto nechápou rozdíl mezi trestní a politickou odpovědností. Podle jejich názoru totiž o tom, co je či není v zájmu obce a občanů, nemají rozhodovat obyvateli města volení a jim politicky zodpovědní zastupitelé, ale nikým nevolení policisté, kteří mají právo jakékoli usnesení zastupitelstva označit za odporující zájmu občanů.
Popření principu samosprávy.
Hlasování v zastupitelstvu je především politické. Založí-li tento policejní postup precedent, vyvolá neuvěřitelný tlak na zastupitele jakékoli obce. Každé jejich rozhodnutí bude možné soudně napadnout, a běda když orgány činné v trestním řízení budou mít jiný názor, jak mělo dopadnout. To odporuje základnímu principu samosprávy, že svobodně zvolení zastupitelé mají obec a její majetek ve své správě, a rozhodují-li dobře či špatně, nemůže posuzovat policie ani státní zastupitelství, ale jen voliči. Jak říká Ústavní soud: „Možnost svobodně rozhodnout, jakým způsobem naloží s finančními prostředky, a hospodaření se svým majetkem samostatně, na vlastní účet a vlastní zodpovědnost, jsou základním atributem samosprávy.“ Vynaložili českokrumlovští zastupitelé dvě stě tisíc na soudní výlohy svého starosty správně, či nikoli? Vždyť přece jednal v zájmu města a de facto plnil usnesení zastupitelstva. A co příspěvek tři sta tisíc na soukromý hudební festival? Bylo v zájmu občanů zrekonstruovat školní jídelnu, nebo podpořit hudební festival? Je třeba zjistit, kdo a jak hlasoval, a zahájit vyšetřování. Tento absurdní postoj podkopává samy principy zastupitelské demokracie v liberální společnosti.
Imunita i pro obecní zastupitelstva?
O hlasování v Parlamentu ústava praví, že za ně nemůže být poslanec ani senátor nijak postižen. Zahájení policejního vyšetřování zastupitelů v Českém Krumlově pravděpodobně povede k nutnosti zavést zákonnou imunitu i na hlasování obecních zastupitelstev. Nebo si dovedete představit dobrodruhy, kteří půjdou do komunálních voleb s rizikem, že za své hlasování, jež bylo legitimní a transparentní, budou trestně stíháni? Již zahájení trestního stíhání českokrumlovských zastupitelů kvůli obvinění z trestných činů je pro dotyčné dehonestující a urážející. Nejsem si jist, zda představitelé Policie České republiky a Krajského státního zastupitelství se řádně zamysleli nad tím, jakého „džina vypustili z lahve“.
Legislativa je jasná.
Policie má samozřejmě právo a povinnost zahájit šetření, když zastupitelé jednají v rozporu s právním řádem, nedodržují podmínky výběrových řízení či jsou zkorumpovaní. Zákon také výslovně říká, jak se zachází s usnesením zastupitelstva, které je v rozporu s legislativou. (Ministerstvo vnitra vyzve obec ke zjednání nápravy a v případě, že se neuskuteční, předá věc soudu, který jediný je oprávněn o ní rozhodovat.) To by mělo státní zastupitelství vědět, a když už chtělo zasahovat do rozhodování města, mělo požádat příslušné orgány, aby postupovaly podle zákona, jímž se takové usnesení ruší. Je také na pováženou, když se vyšetřovatel domnívá, že zastupitelé rozhodují o cizím majetku. Zastupitelé jsou jediní, kteří jsou v samostatné působnosti oprávněni nakládat s majetkem města. Majetek města jim nebyl svěřen skutečným vlastníkem do opatrování. Není nikdo, kdo by byl zákonným způsobem s tímto majetkem oprávněn disponovat, kdyby se rozhodl ho zastupitelům nesvěřit. Nejde tedy ani o cizí svěřený majetek, ani o neoprávněné disponování s ním. Právo rozhodovat samostatně o tomto majetku mají zastupitelé přímo z ústavy.
Obžaloba poškozuje město.
Představa, že by zastupitelé města způsobili městu škodu tím, že rozhodli o zastupování svého starosty u soudu právním zástupcem na náklady města, je podle mne absurdní. Je třeba vědět, že je-li statutární zástupce města (starosta) obžalován, město nemůže předkládat projekty financované z regionálních operačních programů, čímž přichází o peníze a z obžaloby starosty se okamžitě stává záležitost ovlivňující celé město. To by pak musel být trestně stíhán každý, kdo na náklady města zaplatí tlumočníka pro kohokoli, kdo je zastupuje v zahraničí. Stejně by musela být trestně kvalifikována platba za právníka, který pro starostu posuzuje podpis jakékoli smlouvy. Souhlasí-li zastupitelstvo s rozhodnutím svého starosty, za které je stíhán, pak je samozřejmé, že se bude snažit, aby u soudu uspěl.
