Absurdní pojetí

Některé z právních předpisů přijatých v rámci vládní reformy veřejných financí nabyly účinnosti prvního ledna 2004. Vládní předloha se zaměřila na posílení (čti: zvýšení) příjmů státního rozpočtu z pojistného na důchodové zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále souhrnně jen pojistné). Prakticky veškeré zvýšení příjmů z pojistného (téměř třináct miliard korun v letech 2004 až 2006) má pocházet od osob samostatně výdělečně činných (OSVČ).
K tomu slouží dvě hlavní změny: zvýšení vyměřovacího základu pro pojistné placené OSVČ z 35 procent rozdílu mezi dosaženými příjmy a vykázanými výdaji (zisk) až na 50 procent v roce 2006 a zavedení takzvaného povinného minimálního pojistného pro OSVČ s hlavní samostatnou výdělečnou činností bez ohledu na vykazovaný zisk.

Nesplněný cíl.

Nově zaváděná úprava vymezuje ty OSVČ, které samostatnou výdělečnou činnost vykonávají jako svou hlavní činnost, a které budou vždy, bez ohledu na výši dosahovaného zisku, účastny důchodového pojištění. Jako takové budou povinny platit pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že OSVČ s vedlejší činností budou nadále účastny důchodového pojištění v závislosti na dosahovaném zisku, je rozdělení na hlavní a vedlejší činnost zcela zásadní.
Vládní předloha předpokládala, že hlavní by měla být samostatná výdělečná činnost taková činnost, která bude jediným nebo převažujícím zdrojem příjmu. Naopak vedlejší samostatná výdělečná činnost měla být taková činnost, u níž se předpokládá, že bude mít doplňující charakter, neboť zde existují určité důvody (zejména sociální), které zpravidla omezují rozsah jejího výkonu i výši příjmů z ní. Tento záměr se však podařilo naplnit pouze zčásti.

Divné dělení.

Jedním z hlavních kritérií je výše příjmu ze zaměstnání vykonávaného v souběhu se samostatnou výdělečnou činností. Přesáhne-li příjem ze zaměstnání výši minimální mzdy, bude samostatná výdělečná činnost vždy činností vedlejší, a to i kdyby příjmy z ní přesahovaly například desetinásobek příjmu ze zaměstnání. Dokonce, pokud by OSVČ v kalendářním roce podnikala po celý rok a byla zaměstnána například jen ve třech měsících, bude považována za OSVČ vykonávající vedlejší činnost, jestliže příjem ze zaměstnání dosáhl alespoň dvanáctinásobku minimální mzdy.
Naopak, pokud by příjem ze zaměstnání nedosáhl alespoň dvanáctinásobku minimální mzdy (OSVČ by například pobírala minimální mzdu ze zaměstnání pouze prvních jedenáct měsíců v roce), stane se OSVČ s hlavní samostatnou výdělečnou činností zpětně od počátku roku, ačkoli nikdy nemusela mít úmysl takovou osobou se stát.

Neúplný seznam.

O vedlejší samostatnou výdělečnou činnost půjde také vždy, kdy po celý kalendářní měsíc trvaly jiné důvody, pro něž byly výdělečné možnosti OSVČ omezeny. Zákon mezi takové důvody řadí nárok na výplatu starobního nebo plného invalidního důchodu, nárok na výplatu příspěvku při péči o blízkou nebo jinou (bezmocnou) osobu, výkon základní vojenské nebo civilní služby, fakt, že osoba je nezaopatřeným dítětem, za určitých podmínek i vazbu nebo výkon trestu. Je s podivem, proč mezi tyto osoby nebyly například zařazeny osoby, které jsou poživateli částečného invalidního důchodu, vdovy pobírající vdovský důchod a pečující o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, osoby pobírající rodičovský příspěvek. Jistě by bylo možné najít i další skupiny osob, pro něž je samostatná výdělečná činnost pouhou možností mnohdy nijak vysokého, pro ně však nikoli zanedbatelného přivýdělku.
Výkon samostatné výdělečné činnosti těchto osob bude výkonem hlavní samostatné výdělečné činnosti bez ohledu na výši přivýdělku a vznikne jim povinnost odvodu minimálního pojistného. To je zcela absurdní situace, jelikož pokud by jejich zisk z výkonu takové činnosti byl menší než zhruba dvanáct tisíc korun ročně, musely by tyto osoby doplácet minimální pojistné ze svých jiných příjmů, tedy například i z dávek systému sociálního zabezpečení. Pokud by byly ve ztrátě, budou muset takto zaplatit veškeré pojistné.

Nejistá náprava.

Uvedené případy budou v praxi přinášet značné komplikace. Zejména v situacích, kdy samostatná výdělečná činnost není převažujícím zdrojem příjmů, a přesto je nově považována za činnost hlavní, respektive tehdy, kdy v průběhu kalendářního roku dojde k takové změně podmínek, která de facto přesune dosavadní činnost hlavní do kategorie činnosti vedlejší nebo naopak. Přitom je třeba vzít v úvahu i s těmito změnami související odlišnosti v platbách záloh na pojistné již od 1. ledna 2004. Spolu se zavedením nových ohlašovacích povinností tak přibyla další překážka malého podnikání v České republice.
Dostupné informace dokazují, že je připravován návrh, který by mohl odstranit alespoň některé z popsaných obtíží. Pochází však z řad opozičních poslanců, a tak je otázkou, zda získá v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu.