Případ brněnského památníku
S památníky je to těžké. Tak nějak cítíme, že některé věci bychom si měli připomínat, jenže často nevíme, proč a jak. Protože se to sluší, protože se pak budeme cítit lépe, protože pomník na náměstí je důkazem kulturnosti pánů radních… A jak má takový památník vypadat? Má být místem smíření, připomínkou obětí, nebo spíš věčnou výčitkou viníkům?
Vrcholné číslo trapnosti na toto téma předvádí v těchto týdnech brněnská radnice, která hodlá odstranit, či alespoň zakrýt památník I., II. a III. odboje, který s velkou slávou nechala vybudovat před šesti lety. Památník je totiž věčně rozbitý a jeho okolí připomíná veřejné toalety. „V plné přípravě je nový památník, decentnější a skromnější, který má stát před budovou soudu. Připadá mi naprosto logické ten starý zakrýt,” citovaly Lidové noviny Jana Holíka, náměstka brněnského primátora.
Památník od architekta Zdeňka Makovského, který tvoří tři jednoduché hranoly zeleného skla popsané verši Ludvíka Kundery, provázela smůla od samého počátku. Část veřejnosti o něj především vůbec nestála a vinou firmy, která stavbu prováděla, začaly bezprostředně po odhalení skleněné desky v tuhých mrazech praskat. Město se navíc nepostaralo o důstojnou úpravu okolí ani o ochranu před vandaly.
Osobně se mi Makovského památník – ponecháme-li stranou nezvládnutou realizaci – jeví mnohem zdařilejší než pražský pomník obětem komunismu od Olbrama Zoubka. Zarážející je ale postup brněnské radnice, která chce vzniklou situaci řešit tím, že jej zruší a jinde postaví nový. Jako by vedení města vůbec přemýšlelo ve smyslu: máme tady nějakou dekoraci, s níž se dá podle momentální potřeby hýbat z místa na místo.
Makovského památníků ve své současné, nezamýšlené podobě je reálným obrazem našeho postoje k minulosti. Není to pěkný pohled. Pokud neexistuje síla, která by jej uvedla do důstojnějšího stavu, je pokrytecké snažit někde stavět památník nový. Ten plánovaný před Justičním palácem bude možná vypadat lépe, ale bude pouhou kulisou. Respektive místem, u kterého budou politici párkrát do roka pózovat s věnci.
