Advokacie je jen jedna

Týdeník Euro uspořádal s partnery předních advokátních kanceláří „kulatý stůl“ a vyptával se jich na digitalizaci advokacie

* Jak daleko by měla zajít Česká advokátní komora při zřizování online platformy? Na jedné straně stojí tradiční advokátská etika, na druhé straně hrozba, že by vás kvůli internetové inzerci mohli nahradit neadvokátní poskytovatelé právních služeb.

Martin Maisner (MM): Začnu, protože jsem byl představenstvem touto agendou „Hvězdných válek“ pověřen. Komora se rozhodla zřídit platformu, ovšem co bude její náplní, je teprve třeba definovat. Všichni se jistě shodneme, že advokacie je jen jedna, ať už probíhá, abych tak řekl, „po drátech“, nebo ne: vždy jde o poskytování právních služeb a etické principy musejí být zachovány ať tak či onak. Pravda je, že prezentace advokátů na internetu je nerovnoměrná. Velké kanceláře mají internetové stránky – své okno do kyberprostoru –, kdežto ty malé na to často takový důraz nekladou.

Jedním z úkolů proto je, aby portál prezentoval všechny advokáty bez rozdílu.

Monika Novotná (MN): Komora má v úmyslu vytvořit více či méně podrobný vyhledávácí portál. O vlastní poskytování právních služeb online se nejedná.

Pouze na jednotlivých advokátech bude, jestli budou chtít poskytovat služby online – třeba aniž by klienta vůbec viděli.

MM: Platforma vyššího typu, jejímž prostřednictvím si potenciální klienti přímo vybírají advokáta podle odbornosti a zaměření – takovou provozuje třeba francouzská advokátní komora, je už trošku složitější a citlivější záležitost. Komora by totiž ze zásady neměla ovlivňovat, koho si klient vybere.

Vladimír Ambruz (VA): Dovedu si představit, že těch funkcí může být v budoucnu víc. Klienti jsou například zvyklí vybírat advokáta podle referencí, a tak se dříve či později začne nabízet, aby do ní bylo zahrnuto hodnocení; samozřejmě na základě objektivních parametrů, aby si je třeba někdo nepsal sám.

Daniel Weinhold (DW): Mluvíme o fenoménu digitalizace právních služeb. Mně ale připadá, že má smysl mluvit pouze o digitalizaci výběru právního poradce, o digitalizaci zadání, o digitalizaci výstupu. Právní služba jako taková může být už ze své podstaty jen těžko digitalizovaná – vždy v ní musí zůstat prostor pro „lidskou“ úvahu, pro „lidské“ hodnocení.

VA: Komora by zároveň měla zřídit úložiště dat.

Hlavně pro ty advokáty, kteří do něčeho takového nemohou sami investovat.

MM: To všechno je třeba uvážit. Samozřejmě můžeme zřídit maximálně zabezpečené centrální úložiště dat, ale pořád tu budeme mít klasický problém všech vajec v jednom košíku. Jinak řečeno, pokud bude takové úložiště napadené, tak bude napadené úplně všechno. Některé zahraniční komory proto od takového řešení upouštějí. Stejně důležité je nastavení dalších pravidel: například elektronické identifikace. Nelze přece ohrozit důvěrnost vztahu advokát–klient a poskytovat někomu důvěrná data, když si nejsem úplně jistý, že to třeba není protistrana.

VA: Představenstvu toto nikdo nezávidí. Vývoj jde kupředu a právní služby se mění. Řada jich zaniká a jiné zase vznikají. Neadvokáti zneužívají internet pro nabízení právních služeb a je třeba vůbec otázkou, jestli má být postihováno už jejich nabízení, a nikoli až poskytování.

MN: Nepochybně ano.

MM: Už ve stadiu pokusu.

* A jsme u vinklářství. U nás existuje minimálně 150 let, stejně dlouho se proti němu bojuje a moc se to nedaří.

MN: Díky novele zákona o advokacii se z vinklářství stal správní delikt a doufáme, že bude postihováno daleko víc. Nejde přitom jen o skutečné nekalé vinkláře, ale také o tzv. neziskové organizace, o nichž často čteme, že chrání zájmy chudáků dlužníků daleko lépe než „drazí advokáti“.

MM: Boj proti vinklářství je možná věčný, ale není to jediný věčný boj, který se nedaří. Už v bibli stojí „nepokradeš“, a jak víme, stejně „všetci kradnú“. To ale neznamená, že bychom se s vinklářstvím měli smířit. Není přece možné klienty vydat do rukou neumětelů, kteří poskytují služby bez pojištění a často i bez patřičných vědomostí. Komora nemá být jen odborový klub chránící své členy, ale především orgán, který dbá na čistotu profese.

DW: Ať se ale nebavíme jen o vinklářích. Jsem velmi rád, že se dosavadní vedení komory tak věnovalo otázce advokátní mlčenlivosti a obraně proti zásahům do jejího prolomení. Klienti si nás vybírají z mnoha důvodů: kvůli našim právním a technickým znalostem, ale také – a platí to hlavně pro korporátní klienty – kvůli „legal privilege“ (ochrana důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem – pozn. red.). To je nakonec možná ze všeho nejdůležitější a my si musíme dát pozor, abychom si sami pod sebou prostřednictvím všech těch nových digitálních metod nepodřízli větev.

MM: Těch otázek si musíme klást daleko víc. Včera jsem se vrátil z Lisabonu, z konference, která se mimo jiné zabývala umělou inteligencí v právních službách, ať už se jedná o třídění dokumentů, nebo doporučování určitých ustanovení při zpracování smluv. Ty programy už jsou ve stadiu pilotního provozu…

VA: … my je používáme…

MM: … ovšem nejsem si jistý, jestli je to stále klasická advokacie, tedy vítězství ducha nad hmotou, nebo jen strojové zpracování dat. Jaká pak bude role advokáta? Nebude už jen správce? Kdo ponese odpovědnost za chybu? A další věc, vezměte si třeba samoučící se program, který hledá judikáty: jak zabráníme tomu, aby přednostně nenabízel pouze některé?

* Na druhé straně takové programy mohou práci advokátů zrychlit a zpřesnit.

VA: Samozřejmě že šetří práci. Představte si, že máte hromady materiálů – desetitisíce až statisíce stránek – necháte program, aby vybral ty relevantní, a teprve pak je zpracujete. Smysl to má při due diligence nebo ve forenzní práci, kdy třeba pomocí programu „Relativity“ hledáme nějakou informaci v obrovském množství e-mailů. Ty programy fungují docela spolehlivě a šetří práci i náklady.

MM: Automatizované systémy nejsou paradoxně nejvhodnější pro ty největší kanceláře, ale spíš pro ty menší, které sály plné advokátů nahradí „mašinkou“.

VA: Obecně si nicméně myslím, že velké kanceláře musejí být v těchto inovativních metodách lídry. Zaprvé máme prostředky do nich investovat, zadruhé vazby na zahraničí a zatřetí vhodné lidi, kteří třeba kromě práv vystudovali IT. Takže to musíme být právě my… (Martinu Maisnerovi kdosi volá a v místnosti se na okamžik ozve riff „Smoke on the Water“ od Deep Purple)

VA: … kdo bude tvrdit muziku.

MM: Souhlasím s tím, že lídry musíme být my, protože „sóloadvokát“ může sice být probudilý, ale sotva má na takové věci čas. My se zkrátka musíme prezentovat tak, abychom zaujali i tu část populace, která spolu v blízké budoucnosti nebude postaru komunikovat. Upřímně, už dnes mě občas mrazí, když zajdu do krásné romantické restaurace a v ní sedí krásná holka a krásný kluk, kteří si – místo aby se drželi za ruce – posílají zprávy. Oni ale spolu pořád mluví.

DW: Třeba konzultují předmanželskou smlouvu.

VA: To by byla ještě ta lepší varianta.

MM: Budeme se muset naučit takový způsob komunikace akceptovat: někteří naši klienti budou mít skvělou kariéru, budou nesmírně vtipní a tvůrčí, ale zároveň budou lehcí autisté a komunikace tváří v tvář pro ně bude problém.

MN: Pořád ale půjde o vzdělané lidi, kteří si budou velmi dobře uvědomovat, jak je příjemné zbavit se odpovědnosti tím, že ji přenesu na svého advokáta.

* Dovedu si představit, že pokud by se neadvokáty poskytované právní služby dál rozvíjely, může legislativa změnit pravidla hry a povolit třeba vstup neadvokátního kapitálu do advokátních kanceláří.

VA: Něco podobného zažily Anglie a Wales. Od roku 2010 byly na základě Legal Services Act 2007 povoleny Alternative Business Structures (ABS).

Advokátní kanceláře může nyní vlastnit kdokoli, je povoleno i externí financování. Funguje to tak, že si kdokoli může koupit právní firmu, advokáti se sice dál musejí řídit stavovskými předpisy, ale ta investice přichází zvenčí. Nikomu ten názor nenutím, ale mám za to, že se z takové kanceláře začne vytrácet osobní odpovědnost fyzických osob – advokátů, kteří si založili právnickou firmu.

DW: Je otázka, jestli tu možnost volby limitovat.

Pokud by ale klient možnost volby měl, pak by mělo být naprosto jasné, co kupuje. Nemělo by dojít k mýlce, kdy si klient bude myslet, že za své peníze dostává práci advokátů, a ono to tak nebude.

MM: Není důležité, jestli si advokát vezme úvěr nebo jestli je financovaný jiným způsobem – třeba prostřednictvím tichého společníka. Pokud to neomezuje jeho samostatnost a nezávislost, pak je otázka financování podružná. Pokud by ale kvůli tomu, že je dotyčná entita vlastněna někým jiným, advokát prosazoval určité názory, pak by to v pořádku určitě nebylo. Jinak řečeno, se samotným tichým společníkem a podílem na zisku problém nemám, se zasahováním do chodu kanceláře ano.

MN: Pokud bychom připustili, že neadvokátní kapitál může být oficiálně společníkem advokátní kanceláře, byli bychom již jen krok od toho, aby se řeklo, že statutárním orgánem může být také neadvokát, protože advokáti jsou jen zaměstnanci. Upřímně řečeno, myslím, že současná úprava je lepší – už kvůli ochraně klientů.

* Na závěr bych se vrátil do přítomnosti. Jaký je právě končící rok?

MM: Řekl bych, že lehce nadprůměrný.

DW: Vzrůstající trend trvá už několik let, a to hlavně co se týče korporátních transakcí. Jsem za to rád, protože jde stále o nejdůležitější součást naší práce.

VA: My jsme do tohoto roku vstoupili s velikými ambicemi. Nabrali jsme lidi a máme jich nyní o 30 procent více. Růst jsme udrželi na stejné úrovni, máme dost GDPR (evropské nařízení o ochraně osobních údajů – pozn. red.) projektů, ale zároveň zůstala vysoká poptávka klientů po restrukturalizacích.

Docela se nám rozjelo také M&A, takže rok byl úspěšný, byť samozřejmě musíme vyrovnat nárůst nákladů, protože solidní právníci s dlouholetou praxí nejsou dnes levní.

MN: V oblasti daní jsme zaznamenali rapidní nárůst počtu sporů, které končí až u Nejvyššího správního soudu, daleko sofistikovanější přístup ze strany správců daně – dnes už opravdu není ta pradávná doba, kdy kontrolovali stravenky a byli šťastní, že objevili soukromé jízdy služebním vozem – a vyšší byrokratickou zátěž. Naši klienti přitom opravdu nepatří mezi ty, kteří by protestovali proti kontrolním hlášením a EET…

VA: … to rozhodně ne. Koneckonců v naší anketě Zákon roku (pořádá ji advokátní kancelář Ambruz & Dark Deloitte Legal – pozn. red.) skončila EET k našemu velkému překvapení a k radosti jistého nejmenovaného politika na druhém místě. Daňová litigace je ale každopádně na vzestupu.

MN: Někteří naši klienti se také stali obětí zajišťovacích příkazů.

* Které obory práva půjdou podle vás v příštích letech nahoru?

MN: Určitě půjdou nahoru obory, které se věnují „compliance“ v tom nejširším smyslu. Nebude to ale vyvoláno vnitřní potřebou klientů, nýbrž direktivními nařízeními Evropské unie. Úplně nás to netěší, protože nejde o zajímavou práci, při které se něco vytváří, ale o plnění požadavků bruselských byrokratů.

VA: V každém případě bude číslem jedna regulace. Dobře se bude dařit také M&A, restrukturalizacím společností a pak IP a IT právu.

DW: Vývoj právního trhu vždy kopíruje vývoj ekonomiky. Teď se ekonomice daří a já doufám, že tomu tak bude i dál. Představte si, že bychom si pochvalovali růst M&A na začátku roku 2008 a trh pak dramaticky klesl. Pokud se ale ekonomice bude dařit dál, pak budou tradiční obory dál vzkvétat.

MM: Samozřejmě tu budou „compliance“. Zcela určitě však nezahynou spory – ty vzkvétají vždy. Nejsem si ovšem zdaleka jistý, jestli budou dál všechny směřovat do „tlamy“ české justice, protože je tu velký prostor pro online řešení sporů nebo, dejme tomu, pro rozhodčí řízení ve zjednodušené formě. Pak jsou tu samozřejmě tzv. obskurní obory, jako je třeba módní právo…

VA: … sportovní právo…

DW: … myslivost…

MM: … myslivost, právo životního prostředí. To jsou všechno věci, které jsou jakoby vytržené z různých oborů, hrubě zjednodušené, ale mají to kouzlo oslovit konkrétního klienta. Skutečně si dovedu představit, že modelka se obrátí na někoho, kdo dělá módní právo, jakkoli to nemusí být tak kvalitní a výkonný právník jako někdo jiný s obecnou agendou. To všechno bude hrát v budoucnu ne úplně malou roli.

DW: Osobně mě spíš zajímá, jak se budou vyvíjet třeba blockchainové transakce, jejich právní úprava a případné řešení sporů.

VA: To jsou přesně ty výzvy, které rozvoj technologií přináší. Advokátní kanceláře a advokacie jako taková se na ně musejí připravit.

Boj proti vinklářství není jediný věčný boj. Už v bibli stojí „nepokradeš“, a jak víme, stejně „všetci kradnú“. Velké advokátní kanceláře musejí být v těchto inovativních metodách lídry.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz