Pozoruhodné je, že nikdo zatím neskončil jen proto, že mu doběhlo funkční období a dále už pokračovat nechtěl, případně že jej dozorčí rada nepotvrdila znovu ve funkci. Pojďme si ve stručnosti připomenout, za jakých okolností končili bývalí šéfové ČEZ.
Jan Vacík
Pokud ČEZ prožil skutečné „období temna“, tak to bylo v letech 1998 až 2000. S touto dobou jsou spjaty časté výměny nepříliš schopných šéfů, nekompetentní zásahy politiků z vládnoucí ČSSD, neschopnost dokončit výstavbu prvních dvou bloků jaderné elektrárny Temelín i padající zisky. Zatímco v roce 1996 vydělal ČEZ téměř osm miliard korun, o tři roky později to byly už jen dvě miliardy.
Mezi šéfy, kteří vedli ČEZ v temném období, patřili generální ředitel ČEZ Jan Vacík a výrobní ředitel Jan Krenk. Ti se „proslavili“ hlavně tím, že na konci roku 1998 podepsali smlouvu o odběru uhlí z Mostecké uhelné, která nebyla z pohledu ČEZ vůbec výhodná. Na jejím základě musel ČEZ později vyplatit Mostecké uhelné smluvní pokutu 457 milionů korun. Případ měl na podzim roku 2002 pikantní dohru. Manažeři Vacík a Krenk nastoupili do vedení skupiny Appian Group, která Mosteckou uhelnou v té době vlastnila.
Theodor Dvořák
Dalším reprezentantem „období temna“ společnosti ČEZ je Theodor Dvořák, znojemský šíbr s vazbami na ČSSD. Právě sociálnědemokratický ministr financí Ivo Svoboda jej vyslal v roce 1999 do představenstva ČEZ a o rok později se Dvořák stal na půl roku předsedou představenstva.
Jak pamětníci vzpomínají, byly to divoké časy. Top manažeři ČEZ tehdy vedli boj mezi sebou za použití všech dostupných prostředků. Po centrále ČEZ například kolovala nahrávka, na které jeden z nejvýše postavených mužů firmy dovádí ve veřejném domě s prostitutkami. Dvořákovo další působení v elektrárenském podniku se stalo neudržitelným.
Theodor Dvořák se podobně jako jiní bývalí šéfové po odchodu z ČEZ v českém byznysu neztratil. V minulém desetiletí patřil do skupiny lobbistů, kteří hájili zájmy výrobce stíhaček Gripen. Aktivně se též účastnil „solárního boomu“ na domovské jižní Moravě. Mimochodem dodnes je šéfem společnosti Brno Solar Park, pod kterou spadá 21 megawattů výkonu v areálu brněnského letiště.
Jaroslav Míl
Muž s pověstí neřízené střely vydržel v ředitelském křesle něco přes tři roky. V létě roku 2000 dosadil Jaroslava Míla do ČEZ ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Ten musel doslova uprosit britský podnik International Power, aby tehdejšího ředitele Elektráren Opatovice uvolnil z funkce.
Z dnešního pohledu je Míl docela schopným šéfem, který se může chlubit řadou úspěchů. Jenže mu chybělo politické a lobbistické krytí. Opovrhoval lobbisty a PR agenturami, což se mu vymstilo. Jak Míl uvedl ve starším rozhovoru s autorem článku, jistý vysoký státní úředník jej tři měsíce před odvoláním „přátelsky“ varoval, že bude sesazen z funkce. Byl totiž málo poslušný.
ČEZ pod Mílovým vedením „měl tu drzost“ přihlásit se do privatizace dvou producentů hnědého uhlí - Severočeských dolů a Sokolovské uhelné. Jenže představitelé tehdejší vlády premiéra Vladimíra Špidly, jmenovitě hlavně ministr vnitra Stanislav Gross a ministr průmyslu Milan Urban, preferovali jiné uchazeče. Severočeské doly měl získat Appian Group, zatímco Sokolovskou uhelnou měli přislíbenou top manažeři v čele s Františkem Štěpánkem.
Právě tento krok byl hlavním motivem k Mílovu odvolání z funkce v říjnu roku 2003. V médiích se hovořilo také o vyšetřování údajně předražené stavby nového pražského sídla společnosti ČEZ, kdy prý měla společnosti vzniknout škoda v řádu desítek milionů korun. Tato zřejmě vykonstruovaná kauza vyzněla do ztracena.
Martin Roman
Rekord v přežití na nejvyšším manažerském postu ve společnosti ČEZ dodnes drží Martin Roman. Největší energetickou skupinu vedl sedm a půl roku. Ze své funkce mohl odejít důstojně a včas, ale vhodnou chvíli promeškal.
Předání funkce svému nejbližšímu spolupracovníkovi Danielu Benešovi chystal Roman již od konce roku 2010. „Jako myšlenku jsem to prvně slyšel od Martina Romana vdobě, kdy začal přemýšlet otom, že by chtěl odejít. Oznámil mi, že by chtěl skončit v exekutivním vedení firmy, a zeptal se mne, jestli bych chtěl pokračovat po něm,“ uvedl později Beneš.
Na jaře roku 2011 již o chystané výměně věděli výše postavení manažeři ČEZ a předání funkce bylo jen otázkou času. Tu správnou chvíli však Roman nevyužil. Své funkce opouštěl až pod tlakem ve chvíli, kdy média začala do detailu rozebírat jeho podezřelé vazby a transakce.
Zásadní dopady měla zjištění ohledně utajeného Romanova podílu v plzeňské Škodovce. Situace byla o to pikantnější, že pod plzeňský Škoda Holding patřil výrobce turbín Škoda Power, který za Romanovy éry získal od ČEZ zakázky v hodnotě přes 26 miliard korun.
Když k tomu přičteme pořízení solárních elektráren od firem s nejasnou vlastnickou strukturou, podezřelé obchody s Energetickým a průmyslovým holdingem, ztrátové investice v zahraničí či Romanovo zbohatnutí na opčním akciovém programu, tak je jasné, že těch afér bylo už příliš. Martin Roman musel v polovině září 2011 rezignovat.
Odcházel sice s velkou ostudou, ale nikoli jako poražený. Na následující dva roky se stal předsedou dozorčí rady ČEZ ajeho přítel a „muž číslo dvě' Daniel Beneš převzal s požehnáním pravicové vlády Petra Nečase nejvyšší manažerský post.
Generální ředitelé ČEZ | |
---|---|
říjen 1992 – leden 1998 | Petr Karas |
leden 1998 – leden 1999 | Jan Vacík |
leden – prosinec 1999 | Milan Černý |
prosinec 1999 – duben 2000 | Stanislav Svoboda |
prosinec 1999 – červenec 2000 | Theodor Dvořák* |
červenec 2000 – říjen 2003 | Jaroslav Míl |
duben 2004 – září 2011 | Martin Roman |
od září 2011 | Daniel Beneš |
* Pouze v pozici předsedy představenstva
ČEZ couvá z problémových trhů i z uhlí. Přečtěte si více
O ČEZ dále čtěte: