Einstein si kdysi povzdychl, že žijeme ve smutné epoše, když je snazší rozbít atom než odbourat předsudky. Dodnes na to doplácí subsaharská Afrika
Mrzí mě, jak málo rozlišujeme mezi padesátkou afrických států. Jsem smutný z toho, že si je spojujeme jen s ebolou, malárii či cholerou. Přestože v potírání těchto nemocí nesmíme polevovat, měli bychom vnímat i kus cesty, kterou mnohé země učinily na cestě k funkčním státním strukturám a demokracii. Ano, v Africe nalezneme i hlad, chudobu a korupci. Na mnoha místech se tam ale též výrazně zvyšuje kvalita života, což v neposlední řadě dokládá mobilní revoluce. Otevírají se ale i nové kavárny, Afričané se chtějí moderně oblékat, dobře bydlet, sportovat, bavit se, cestovat. Afrika není jen rájem pirátů, pytláků a vzbouřenců. Jde také o kontinent špičkového umění, kultury a rychle rostoucích ekonomik, jež jsou otevřeny našim investicím.
TROJNÁSOBNÝ ROZVOJ Ekonomika subsaharské Afriky se za posledních deset let ztrojnásobila a tento trend má pokračovat. Není divu, že země subsaharské Afriky se zejména v posledním desetiletí dostaly do hledáčku rozvíjejících se ekonomik, jako jsou Čína, Indie, Brazílie či Turecko. Přímé zahraniční investice do Afriky vzrostly za posledních deset let o 400 procent. Konkurence významně bobtná a roste úloha regionálních politických a hospodářských uskupení. Vzpomeňme třeba politickou a vojenskou angažovanost Hospodářského společenství států západní Afriky v Pobřeží slonoviny a Mali, společnou vojenskou operaci Nigérie, Nigeru, Čadu a Kamerunu proti Boko Haram či obdobnou misi států východní Afriky proti ašŠabábu v Somálsku. Africké země se snaží nést větší odpovědnost za řešení problémů kontinentu, i když se stále neobejdou bez ? nanční, technické a odborné podpory ze strany mezinárodního společenství.
Česká republika rozhodně nestojí stranou dění v Africe. Můžeme se pyšnit hustou sítí ambasád – v Etiopii, Nigérii, Senegalu, Ghaně, Zimbabwe, JAR a nejnověji v Keni. Téměř čtyři desítky českých vojáků působí ve výcvikové misi EU v Mali, dalších dvacet pět by pak mělo v rámci mírové mise OSN v letošním roce do Mali přicestovat. Afrika s rostoucí střední třídou a zmáhajícími se ? rmami se stává atraktivnějším a zajímavějším teritoriem i pro české exportéry. Prostor pro české ? rmy dodávat do Afriky téměř cokoli je nezměrný. Brzy možná doceníme, že snad není africké země, kde by nežili absolventi českých univerzit, kteří mohli vystudovat díky vládním stipendiím. V Mosambiku je dokonce bývalým českým stipendistou i sám prezident. NEJEN CHOROBY Tím spíš mne mrzí, jak málo toho o Africe víme. Zadával jsem nedávno studentům na univerzitě úkol, který znají spíše ze střední školy z hodin zeměpisu – popsat slepou mapu Afriky. Většina neuspěla. Máme co dohánět. Na sklonku května jsem si připomněl Den Afriky, který odkazuje na založení Organizace africké jednoty (dnešní Africké unie), přímo na cestě po afrických zemích. A došlo mi, jak je důležité, abychom Afriku pomohli uzdravit. Nejen potíráním nemocí, chudoby, podvýživy, násilí na ženách, nejen hašením etnických a náboženských kon? iktů, ale také vzájemným obchodem a investicemi. Je i v našem zájmu, aby africké země disponovaly úrodnou půdou a dobře šlapajícím hospodářstvím. Snažme se, aby obyvatelé afrického kontinentu, kteří mají stejné právo na důstojný život jako my v Evropě, vycítili, že má smysl na něm zůstat a neriskovat životy při přeplouvání Středozemního moře. Nedávno si na schůzce skupiny eurostředomořského partnerství jeden z mých afrických kolegů pochvaloval, že zástupcům jeho kontinentu začíná být konečně nasloucháno. Držme se tohoto trendu, zbavme se předsudků a přestaňme v Africe vnímat jen exotiku a romantiku na straně jedné či nebezpečí a hrozby na straně druhé. Mnoho problémů se podaří vyřešit, jakmile budeme v politice i ekonomice vidět v afrických zemích rovnocenné a vstřícné partnery.
O autorovi| LUBOMÍR ZAORÁLEK, ministr zahraničních věcí ČR