Upláceli mě milionem korun, ale nevzal jsem jej, tvrdí ministr vnitra
EURO: Už vás někdo jako ministra vnitra požádal o pomoc? Například s vymazáním dopravního přestupku? PECINA: To skutečně nepožádal. Pokud s pokutou od policie nesouhlasíte, pak ji řeší správní orgán (například městský úřad) ve správním řízení. To je samozřejmě žertem, ale teď vážně. Mnoho poslanců a senátorů mě žádalo, abych zaměstnal nějaké lidi – zejména na policii. Představa, že půjdu na policejní prezidium s nějakým životopisem, mě však děsí. Jednak to neumím, jednak to nechci. A že by po mně někdo chtěl pomoc při vyšetřování nějaké kauzy? To je iluzorní. Lidé, kteří jsou s takovými kauzami spojeni, dobře vědí, že nějakou podivnou pomoc mohou čekat spíš od státního zastupitelství než od policie. To, že policie koná samostatně – může nějakou kauzu zpomalit, zrušit, nebo naopak otevřít – jsou představy laické veřejnosti. Od doby, kdy je nastaven současný vztah mezi státním zastupitelstvím a policií, můžeme na kauze pracovat v podstatě jen do určité fáze. De facto než se uskuteční první kontakt mezi policií a vyšetřovanou osobou. Než se na ni nasadí jakékoli úkony, třeba odposlechy, je informován státní zástupce, který celý proces řídí. To je klíčová osoba. I tím si vysvětluji, proč mě o takovou pomoc nikdo nepožádal.
EURO: Co to v praxi znamená? PECINA: Největším problémem trestního řízení – aspoň dle policistů – je, že pokud státní zástupce řekne, že ve vyšetřovaném případu trestný čin nevidí nebo jej přestal vidět, policisté nemají žádný opravný prostředek. Nemohou sepsat nějaký rozklad a stěžovat si u soudu. Není ani možné, aby si stěžovali na vyšším stupni státního zastupitelství. V okamžiku, kdy státní zástupce trestný čin nevidí, kauza v podstatě končí. Odvolávat se může obviněný, nikoli však policejní orgán. To považuji za největší problém. Chceme mít systémovou možnost takový blok obejít. Říct ne s tím, že trváme na tom, že takový člověk má být obviněn nebo obžalován. Mít možnost třeba podat žádost k soudu, který rozhodne, že se v daném případě musí konat. Stejně jako dnes soudce rozhoduje o vazbě, měl by dozorovat i státního zástupce. To je maximalistická varianta. Minimalistická pak ta, aby se policejní orgán mohl aspoň odvolat k dozorujícímu státnímu zástupci – případně policejní prezident nebo ministr vnitra. Určitě chceme mít možnost ovlivnit proces, pokud se nám bude zdát, že se děje, co by nemělo.
EURO: Můžete požadavky nějak konkretizovat? PECINA: Uvedu absurdní příklad. Recidivista půjde po ulici, oloupí a zavraždí babičku. Policie ho při tom chytne, vše natočí průmyslová kamera, ale státní zástupce prohlásí, že žádný trestní čin nevidí, protože recidivista zabíjel v nutné obraně. Policista nemá možnost se proti tomu odvolat. A nebude-li se o tento případ zajímat ani dozorující státní zástupce, protože nutně nemusí, nedostane se ani k soudu. Recidivista bude propuštěn. Jde samozřejmě o krajní případ, ale v rámci našich zákonů se může přihodit.
EURO: A konkrétní příklad? PECINA: Ukázkový případ divného fungování i špatné interpretace médií je kauza poslance Petra Wolfa (ČSSD). Zhruba v únoru si státní zástupce atrahoval veškeré kroky a informace k tomuto případu. Policie od tohoto okamžiku nemůže dělat vůbec nic. Pouze to, co jí státní zástupce nařídí. Nic se nedělo a před třemi týdny státní zástupce nařídil policii, aby požádala sněmovnu o Wolfovo vydání. Policie s tímto případem půl roku neměla nic společného a poté dostala příkaz, který provedla. Média pak v titulcích napsala, že po podivných půlročních průtazích, před očekávanými volbami požádala policie sněmovnu o vydání poslance Wolfa. Proč to Pecina udělal? A pod tím bylo napsáno, že státní zástupkyně sdělila, že nařídí policii, aby sněmovnu požádala, a tak dále. Přesně to se stalo. Lidé si však říkají: Co ta policie dělá? Proč Pecina nekonal? Půl roku – to je nějaké divné. Ať vše vysvětlí. Do toho šéf ODS Mirek Topolánek v novinách tvrdí, že Pecina byl na ministerstvo dosazen patrně proto, aby nikdo nevyšetřil kauzy velké i malé Švýcarsko. (Velké Švýcarsko je kauza, která se týká skandální privatizace Mostecké uhelné společnosti. Malé Švýcarsko je aféra spojená s lobbistou Romanem Janouškem, přítelem pražského primátora Pavla Béma, jemuž švýcarské orgány zablokovaly na účtech více než dvě miliardy korun – pozn. red.) EURO: Blokujete vyšetřování kauz malé a velké Švýcarsko? PECINA: Tyto případy jsou v gesci švýcarské prokuratury a českého státního zastupitelství. Policie má o nich elementární povědomost, nemůže však dělat vůbec nic. Proces řídí státní zastupitelství. K tomu Topolánek řekne, že nesu vinu za nevyšetření kauzy privatizace Mostecké uhelné společnosti. Případ, který se šetří deset let, z nichž Topolánek byl tři premiérem a měl svého ministra spravedlnosti i vnitra. Veřejnost to pak bohužel takto vnímá. A policie a ministerstvo vnitra získají obraz, že brání vyšetřování politicky citlivých kauz. To je však nesmysl.
EURO: Vztahy mezi vámi a ODS jsou v posledních měsících napjaté. Jak to vidíte? PECINA: Vím, že ODS proti mně nic nemá. Jsou to jen výhrady mého předchůdce Ivana Langera (ODS).
EURO: Třeba proto, že se zbavujete lidí, které Langer na ministerstvo přivedl ? Nebo proto, že rušíte výběrová řízení, která byla za dobu jeho šéfování na ministerstvu vypsaná? PECINA: Po personální stránce to bylo na ministerstvu vnitra skutečně zvláštní. Půlku řídil Langerův náměstek Zdeněk Zajíček – ještě před několika týdny. To bylo naprosto neprůhledné. Cokoli jsem nařídil, se buď nesplnilo, nebo bylo sabotováno. Uvedu příklad. Za velký problém považuji výběrová řízení na základní registry – proto si myslím, že Zajíček odešel. Již se měly otvírat obálky s nabídkami, ale posunuli jsme termín o tři týdny. Poslal jsem zadávací dokumetaci na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby prošetřil správnost zadání výběrového řízení, protože připomínky, které jsem k tomu dával a jež mi Zajíček nebo jeho podřízení podepsali, že je akceptovali, akceptované nejsou. A mohl bych uvést další příklady.
EURO: Setkal jste se osobně s korupcí? PECINA: Ještě když jsem šéfoval antimonopolnímu úřadu, za mnou přišel člověk, který mi sdělil, že pokud dostane určitou zakázku, dá mi milion korun. Viděli jsme se poprvé v životě. Něco takového by se v civilizované zemi nemělo stávat. Dovolí si to jen kvůli beztrestnosti. Protože řekne, že jsme si špatně rozuměli. Nic se mu nestane a já budu za hlupáka, který si hraje na spravedlnost. A on bude v prostředí, ve kterém žijeme, považován za zcela normálního.
EURO: Jak chcete problémy s korupcí řešit?
PECINA: Musíme najít nástroj, který zabrání, aby si takový člověk dovolil přijít s podobnou nabídkou – úplatkem. A pokud si to dovolí, aby druhá strana měla strach si peníze vzít. Aby to nebylo na něčí morální integritě, protože tak to z dlouhodobého hlediska v této zemi bohužel funguje. Proto jsme na tom s různými, zejména stavebními zakázkami, jak jsme.
Představuji si to jako obdobu leniency programu, který je na ÚOHS. Tedy něco na způsob korunního svědka. Možná nějaká kombinace korunního svědka a agenta provokatéra.
EURO: Jak by měl institut korunního svědka fungovat? PECINA: Předvedu to na příkladu. Úředníkovi na ministerstvu, který rozhoduje o mé zakázce, nabídnu peníze. Začnu-li mít pocit, že úředník třeba za peníze, které jsem mu dával, pro mne nic neuděl nebo má přehnané požadavky, pak ho mohu udat policii. Pokud vše umím zdokladovat, prokázat a najít takové důkazy, abych ho usvědčil, zůstanu beztrestný. Bez ohledu na to, že jsem mu do té doby platil.
EURO: Práskač tedy vyhraje? PECINA: Takový postup není morálně v pořádku. Nosil jsem mu peníze, měl jsem z toho výhody a jsem stejný lump jako on. Do vězení bychom měli jít oba. I v době, kdy jsem šéfoval antimonopolnímu úřadu, jsem měl s leniency programem problém. Pokud však bude existovat taková možnost, nikdo si podobný postup nedovolí. Úředník bude mít strach brát peníze. A ten, který mu je nosí, zase bude mít strach platit. Protože úředník si může říci: Kluci, dost! Teď vás prásknu a mně se nic nestane, protože jste mi dali málo. Jsem přesvědčen, že pokud bude existovat možnost, která nebude v rozporu s naším právem a ústavou, korupce se značně omezí. To jsou zkušenosti ze soutěžního práva při potírání mafie a kartelů. Jde primárně o strašení. Zapomeňme, že vyšetříme tři čtyři roky staré kauzy. To je spíše náhoda. Soustřeďme se na kauzy, které se dějí dnes. Jde o to, aby se lidé báli peníze vzít.
EURO: Dalším problémem spojovaným s korupcí jsou anonymní konta ve Švýcarsku a v Lichtenštejnsku. Co si o tom myslíte? PECINA: To vyžaduje další předpoklady – v protikorupčním balíčku jsou tři. Prvním je vztah, policie a státních zástupců, o kterém jsme hovořili. Druhým institut, který by měl zabránit, aby si lidé dovolili korupci. A třetím zabránit praní špinavých peněz. To například znamená i zrušení anonymních akcií, protože jde o naprosto dokonalý nástroj. Budu je mít zavřené doma ve skříni a na valnou hromadu firmy za mne bude chodit advokát, který bude vybírat i dividendy. Budu se smát, protože to advokát nemusí nikomu prozradit, neboť disponuje advokátním tajemstvím. To je naprosto šílený systém. Nevím, jaký jiný účel mají anonymní akcie, než aby se dala dělat taková lumpárna. To je věc, kterou musíme v protikorupčním balíčku postihnout. Měli bychom se zamyslet i nad tím, jak zamezit různým švýcarským nebo lichtenštejnským anonymním kontům.
EURO: Máte v této souvislosti nějaké konkrétní představy? PECINA: Jednou z možností je takovou praxi českým občanům zakázat. To však říkám jako příklad. Zatím to nemáme zcela promyšlené, je to velmi problematické. Uvažujeme, jak zúžit nebo zlepšit spolupráci s Finančním a analytickým útvarem (FAÚ). To považuji v této oblasti za klíčové. Dnes nám buď informace nepodává, nebo je podává až po vyhodnocení, že jde o trestný čin. To je nesmysl. Jsem přesvědčen, že FAÚ nemusí být nutně u nás. Zatím je to zhruba půl na půl. Někde to je policie, jinde finance. Mohou zůstat na ministerstvu financí, ale policie by měla mít možnost posoudit, zda je transakce podezřelá, či nikoli. Vyčlenit na to dva až tři prověřené lidi, u kterých bude jistota, že získané informace nezneužijí. Dnes úředník de facto s konečnou platností rozhodne, zda transakci dostane státní zástupce, či zda o ní bude, či nebude informována policie. Pokud se rozhodne, že nebude, je to s konečnou platností. Nemáme pak žádnou šanci, o ničem se nedozvíme. Proto požadujeme lepší spolupráci. A tu považuji i za cestu k lichtenštejnským a švýcarským kontům.
EURO: Navrhujete zásadní opatření, která se bez změny zákonů neobejdou. Do voleb však zbývá půl roku. Myslíte si, že všechna prosadíte v Poslanecké sněmovně? PECINA: Předpokládám, že různá opatření budou mít různou podporu. To znamená, že se možná podaří prosadit jen něco. Připravíme balíček a uvidíme, co se s ním v Parlamentu stane. Jsem přesvědčen, že některá opatření projdou a něco se mi podaří poslat příští vládě, která to zkusí prosadit po volbách.
EURO: Za aktuální korupční kauzu lze považovat kupování titulů na právnické fakultě v Plzni. Nabízel vám také někdo takovou možnost? PECINA: Když jsem v roce 2003 nastoupil jako náměstek ministra průmyslu a obchodu, zhruba po dvou měsících mě někdo navštívil. Nabízel mi studia na plzeňské právnické fakultě. Sdělil jsem mu, že to je potíž, protože jsem nový náměstek a mám mnoho práce. On mi řekl, že by mi to nezabralo mnoho času. Když jsem odpověděl, že jen cesta do Plzně trvá dlouho, řekl mi, že bych nemusel jezdit. Pak jsem dodal, že za tři roky jsou volby a že nehodlám jezdit zbytek studia z Frýdku-Místku do Plzně. Na to mi odpověděl, že bych měl studium dávno dokončené.
EURO: Kdo za vámi s touto nabídkou přišel? PECINA: Bohužel si nepamatuji, kdo to byl. Je to již dávno. Že tam však takové způsoby fungovaly, věděla celá Praha. Zcela určitě to není otázka posledního roku.
