Soud komplikuje vyhlídky designovaného šéfa ECB
Mnozí ekonomové říkají, že si Evropská centrální banka (ECB) nemůže přát lepšího šéfa, než je Jean-Claude Trichet. Ten dnes ovšem čelí soudnímu řízení v aféře účetních podvodů banky Crédit Lyonnais na počátku devadesátých let.
Proč je Trichet nadějí pro ECB? Guvernér francouzské Banque de France se v devadesátých letech proslavil přísnou měnovou politikou, strategií silné národní měny, ale i schopností čelit politickým tlakům. Trichetovy představy se ve Francii neprosazovaly snadno, a není tedy divu, že si vysloužil přezdívku „ajatolláh silného franku“. Šéf francouzské centrální banky přitom musel čelit odporu exportérů i politiků včetně prezidenta Jacquesa Chiraka. Ten v roce 1995 po svém zvolení hlavou státu Trichetovi vzkázal, že není tím, kdo bude vládě určovat její politiku. Nastupujícímu prezidentovi se zřejmě nelíbilo, že guvernér ostře vystupoval proti rozpočtovým schodkům a vyzýval ke mzdové umírněnosti.
Stvořitel eurozóny.
Právě Trichetova politika, založená na úzké vazbě mezi frankem a německou markou, však vedla ke startu společné evropské měny euro v roce 1999. Guvernér si získal respekt i mezi svými protivníky. Navíc dokázal, že v případě potřeby je mužem konsenzu. Celková podpora plánu na zavedení eura ve Francii závisela na tom, v jakém poměru bude frank ke společné měně zafixován. Trichet udělal vše pro to (včetně snížení úrokových měr), aby předtím kurs franku přece jen klesl. Tím si Chiraka usmířil.
Právě francouzský prezident se zasloužil o dohodu na půdě Evropské unie, na jejímž základě má Trichet vystřídat prvního guvernéra ECB, Nizozemce Wima Duisenberga ještě před ukončením osmiletého funkčního období. Stát se tak má letos 9. července, v den Duisenbergových osmašedesátých narozenin. O osm let mladší Trichet však nyní nemá nic jisté. A to ani v případě, že se v kauze „Crédit Lyonnais“ neprokáže žádná jeho vina. Pro Tricheta je důležité, aby se soud neprotahoval - guvernér Banque de France musí být zbaven všech podezření ještě před nástupem do čela ECB. Pokud by se tak nestalo, jeho ambice by mohlo zachránit pouze prodloužení Duisenbergova mandátu. Nizozemský bankéř by se tomu nebránil, otázkou však je, jak by se s tím smířila celá Evropská unie.
Neústupní soudci.
Mnozí pozorovatelé soudí, že obvinění francouzského guvernéra je postaveno na hliněných nohou. Trichet do roku 1993 působil na pařížském ministerstvu financí jako šéf sekce, jež měla na starosti dohled nad veřejnými podniky, tedy i nad tehdy státní bankou Crédit Lyonnais. (Tehdejší Trichetova funkce je označována jako „directeur du Trésor“ – tedy ředitel státní pokladny.) Nynější guvernér je v podezření, že věděl o finančních nesrovnalostech v Crédit Lyonnais a podílel se na šíření nesprávných údajů o ztrátách této banky. Její pozdější osud se v mnohém podobá vývoji českých bank ve druhé polovině devadesátých let. Crédit Lyonnais nashromáždila nevratné úvěry a dosáhla kumulované ztráty ve výši více než 20 miliard dolarů. Stát musel banku očistit a následně privatizovat.
Trichetovi obhájci svého klienta hájí tím, že neměl (a ani nemohl mít) dostatek informací a nemohl nijak ovlivnit to, jaké Crédit Lyonnais vykazuje finanční výsledky. Paradoxní je, že žalobci i obhájci shodně poukazují na korespondenci, v níž Trichet upozorňoval tehdejšího ministra financí Michela Sapina na nejasnosti kolem banky. Žaloba to považuje za důkaz, že o falšování v Crédit Lyonnais věděl. Obhajoba tvrdí, že Trichet především chtěl zjistit více informací o situaci v bance, což se mu nepodařilo. Faktem je, že tehdejší šéf Crédit Lyonnais Jean-Yves Haberer byl v blízkém kontaktu s premiérem. Tím byl tehdy Pierre Bérégovoy, který později spáchal sebevraždu.
To není o etice.
Ekonom Klaus Baader, který v rozhovoru pro agenturu Reuters hodnotil reakci finančních trhů na aféru kolem francouzského guvernéra, předpokládá, že Trichet bude brzy zproštěn obvinění. Integrita Trichetovi osobnosti přitom není vůbec zpochybněna. „Trichet nebyl obviněn z toho, že by se jakkoliv obohacoval. Šlo tam o nedostatečný dohled a nedostatečnou kontrolu. Tento soud je spíše o byrokracii než o lidské etice,“ řekl Baader.
Ačkoliv je Trichetův případ pouhou součástí širšího procesu, v němž se vyšetřuje celá kauza „Crédit Lyonnais“ a obvinění čelí řada dalších lidí, veškerá pozornost je soustředěna právě na guvernérův případ. Skutečným problémem je nástupnictví v ECB, zatímco Crédit Lyonnais si dnes žije svým životem (více na straně 25).
Kritici francouzského soudního systému ještě dodávají, že vyšetřující soudci se rádi zaměřují na známé tváře. Trichet nicméně může být spokojen alespoň s tím, že soudce nyní odmítl požadavek jednoho z právníků, aby byl proces opět odložen kvůli potřebě dalšího detailního vyšetřování. Pokud vše dopadne dobře, verdikt lze očekávat v březnu. Jisté však není nic.
