Akcie nikdo nechtěl

Investor spoléhá na americké soudy

Arbitráž vedená u hospodářské komory rozhodla, že Central European Privatization Fund Howarda Goldena dluží společnosti EC Group více než tři čtvrtě miliardy korun. Howard Golden však závazek zpochybňuje a věří, že za pravdu mu dá i soud.

EURO: Arbitráž v České republice rozhodla, že jste přijal půjčku a musíte ji vrátit i s úroky. Vy však tvrdíte, že závazky nedodržela protistrana. Co vás k tomuto názoru opravňuje? GOLDEN: Kontrakt s Investiční a Poštovní bankou (IPB) a s Domeanou byl sjednán na základě požadavku tehdejšího náměstka IPB Libora Procházky. Banka chtěla urovnat soudní spor, který jsem proti ní tehdy připravoval. Vždy jsem kritizoval způsob, jakým IPB spravovala své fondy. Aby zabránil soudnímu procesu, nabídl mi pan Procházka, že ode mne banka odkoupí mnou vlastněné akcie. Všechny akcie - kromě RIF - odkoupil v podstatě okamžitě.

EURO: Proč váš výstup z fondu RIF probíhal jinak než z vašich ostatních investic do fondů ze skupiny IPB? GOLDEN: Šlo o iniciativu pana Procházky, navrhl, že mi vyplatí peníze a zároveň se vytvoří opce na nákup dalších akcií RIF. Poté dle jeho návrhu měla ode mne IPB opci převzít, přestože neměla nic společného s naší původní dohodou. Měl jsem před sebou dvě alternativy: buď jít do dlouhých soudních sporů s nejistým výsledkem, nebo přistoupit na jím nabízené řešení. Tehdy mi druhá možnost připadala lepší, s dnešními zkušenostmi bych volil první variantu.

EURO: Jak tedy mělo proběhnout vypořádání transakce s akciemi RIF? GOLDEN? Mým závazkem bylo převést zhruba 215 000 akcií RIF a předat opci, která umožňovala nakoupit ještě více těchto akcií od prostředníka. Šel jsem tedy do IPB, kde jsem oznámil svůj záměr a v souladu se smlouvou jsem požádal o konečné vypořádání. Banka odpověděla tvrzením, že peníze, které před dvěma lety zaplatila, byly již zálohou a v konečném důsledku tato záloha byla o dva miliony dolarů vyšší, než měla být. Toto tvrzení jsem odmítl a snažil se sejít s Liborem Procházkou. Ten se mi však vyhýbal. Poté byla na IPB uvalena nucená správa.

EURO: S kým uzavíraly vaše fondy smlouvy? S IPB nebo s Domeanou? GOLDEN: Původně byly opční smlouvy na akcie RIF byly uzavřeny s Domeanou, ostatní akcie odkoupila přímo IPB. Jak už jsem řekl, po nějaké době došlo k převodu smlouvy z Domeany na IPB. Neměl jsem tehdy jediný důvod nevěřit tvrzení lidí z IPB, že Domeana je dceřinou společností banky a transfer je pouhou formalitou. Proto jsem tento převod signoval. Na skutečné důvody převodu smlouvy se musíte zeptat někoho jiného.

EURO: Komunikoval jste s IPB a ČSOB poté, co se transakci nepodařilo realizovat? GOLDEN: Poté, co byla na IPB uvalena správa, jsem nejméně dvakrát psal do ČSOB a nabídl předání akcií a opčního kontraktu tak, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Odpověď však zněla, že ode mne branka nemůže nic převzít, neboť smlouva byla podepsána s Domeanou.

EURO: Jak budete postupovat v současné době? GOLDEN: Napadli jsme arbitrážní rozhodnutí u soudu v České republice. Paralelně postupujeme ve Spojených státech. Soudy budou mít hned několik důvodů ke zrušení arbitrážního rozhodnutí či jeho výkonu. Naši právní pozici považuji za silnou.

EURO: Umíte si představit mimosoudní vyrovnání s EC Group? GOLDEN: V jakékoliv situaci je prostor pro jednání. Musím vždy ale především myslet na ochranu zájmů investorů, které zastupuji a upřímně si nedokáži představit jakýkoliv ústupek z našich původních pozic.

EURO: U Městského soudu v Praze jste napadl výsledek arbitráže s EC Group. Co jsou ony „nové závažné skutečnosti, které údajně nasvědčují tomu, že ne všichni arbitři rozhodovali nezaujatě“? GOLDEN: Například máme oprávněné podezření, že nejméně jeden z rozhodců byl ve věci podjatý. Je přeci jasné, že když byl někdo v přímé vazbě k jednomu z účastníku sporu, neměl by v arbitráži rozhodovat. Tato skutečnost se objevila bohužel až nyní, předtím nám nebyla známa.

EURO: Proč se vaši právníci obrátili na federální soud v New Yorku? Čeho chcete dosáhnout? GOLDEN: Existuje dohoda mezi 150 zeměmi, mezi nimiž jsou i USA a Česká republika, o možnosti uplatnění arbitrážního rozhodnutí. Vítězná strana arbitráže se musí obrátit na soud země, v níž má zahraniční společnost sídlo a majetek, a požádat ho o uznání zahraničního, v tomto případě českého rozhodnutí. A právě tento požadavek EC Group by měl soud v New Yorku projednávat. Pokud uspějeme, EC Group zůstane v rukách papír bez reálné hodnoty.

EURO: Máte vy, nebo společnosti, které reprezentujete, aktuálně nějaké investice v České republice? GOLDEN: Původně jsme v Česku viděli velkou příležitost nakupovat podhodnocené akcie uzavřených fondů. Takové příležitosti už dnes na trhu nejsou. Akciový trh stagnuje, připomíná jen svůj vlastní stín někdy z poloviny devadesátých let. Je navíc velmi nelikvidní a v podstatě nemáme jediný důvod, proč teď investovat.

HOWARD I. GOLDEN vystudoval ekonomii, marketing a právo na University of Wisconsin. Od roku 1977 pracuje na kapitálových trzích. V devadesátých letech řídil několik investičních společností spravujících uzavřené a hedgeové fondy zaměřující se na region střední a východní Evropy. V Česku investovaly jím řízené fondy Central European Privatization Fund a Manhattan Czech Fund. Patřil ke kritikům poměrů panujícím na českém kapitálovém trhu a politiky prováděné vládami Václava Klause.