Předseda lidovců je přesvědčen o zkorumpovanosti jiných politiků
Vicepremiér Jiří Čunek se zaplétá do další aféry. Týdeník EURO zjistil a místopředseda vlády přiznal (více viz strana 36), že byl spoluvlastníkem společnosti Ruchstav. Tento fakt předseda lidovců nikdy dříve neuvedl, i když se jméno této firmy v jeho kauze několikrát objevilo.
Vzhledem k tomu, že držitelem akcií měl být v roce 1998 (tedy ještě před nástupem do funkce starosty Vsetína) a že šéfem Ruchstavu byl jeho bratranec, mohlo by jít o normální a neproblematickou aktivitu. Šéf lidovců, v době kdy ho neživila politika, se prostě zkoušel živit podnikáním. Deset let staré, s politikou ani s korupčním podezřením nesouvisející, rodinně zabarvené, prostě běžné a v podstatě nezajímavé.
Jenže Čunek nyní tvrdí, že akcie Ruchstavu si nekoupil, ale pouze půjčil. A půjčeny mu prý byly zdarma. Odmítá však říci, od koho si je půjčil a jaký s nimi měl plán. Vkrádají se proto otázky typu, zda za ně skutečně nic neplatil (pokud by platil, měl by vážný problém opět vysvětlit, kde na to vzal), či zda tato společnost nezískala od města Vsetín nějakou zajímavou zakázku (či nebyla významným subdodavatelem u nějaké zakázky).
Dnešní politik, tehdejší podnikatel Čunek říká, že si akcie půjčil proto, aby na nich vydělal. Ale jak na jejich zapůjčení chtěl vydělat, už odmítl dopovědět. Svoji nechuť zdůvodňoval špatnými zkušenostmi z minulosti, kdy chtěl různé věci vysvětlit, ale stejně proti němu bylo vedeno trestní stíhání a mediální útoky.
Ať je to jakkoli, jedno se zdá být jasné. Ten chlap sem nepatří. Buď je lump, který vzal úplatek a cynicky lže, a pak by měl jít. Nebo je z hlediska trestního zákoníku i obecně vnímaných pravidel slušného chování čistý, ale tak zoufale neschopný věrohodně vysvětlit původ svých peněz a svoji podnikatelskou minulost, že na postu vicepremiéra také nemá co dělat. Neměl by však přes to všechno ve vládě zůstat?
Svět není černobílý. Zaprvé je na Jiřím Čunkovi hezké, že nemá strach. Jeho hroší kůže je odpudivá a přitažlivá zároveň. Záleží, jestli se díváme z pozice, že mu věříme, že je nevinnou obětí, anebo si myslíme, že je zkorumpovaným darebákem. Odvahu řešit ožehavé problémy ale prokázal už v době, kdy vedl vsetínskou radnici. Problém s romskými neplatiči mnoho měst jen obchází a hudrá, že „někdo by to měl řešit“. Jiří Čunek s nějakým řešením, které jistě mělo i své zápory, přišel, prosadil ho a uskutečnil.
Zadruhé je dobře, že Topolánek s Julínkem mají ve vládě silného oponenta ve věci zdravotní reformy. Zdravotní reforma je složitá a dlouhodobá záležitost, která se přímo a citelně dotkne většiny občanů České republiky. A s vysvětlením některých jejích klíčových bodů mají problémy i její protagonisté, kteří ji tlačí parlamentem. Ostatně Jiří Čunek je přesvědčen, že možná právě tam je pramen, který napájí útoky proti němu. A to zejména ze strany zájemců o privatizaci zdravotních pojišťoven, kterou Julínek s Topolánkem prosazují a Čunek blokuje.
„Nejlepším nepřítelem je ten slabý, který toho má hodně na hrbu, kterého lze snadno vydírat. Ale mě nikdo vydírat nebude, já nejsem jeden z nich, který krade. Já nejsem ten, kdo si tady pomůže deseti miliony a tady padesáti miliony při výkonu své politické funkce. To já nedělám, a proto sem nepatřím, to vím dávno. Když se bojíte, že na vás někdo něco může vytáhnout a vy na něj nemáte vytáhnout co, tak to je ta oprávněná obava. O to se hraje s Jiřím Čunkem. Jenže já tyhle věci nedělal a nedělám, jsem pro mnohé politiky člověkem z jiného světa,“ řekl Jiří Čunek minulý týden v rozhovoru pro týdeník EURO.
A na logickou doplňující otázku, zda si myslí, že spousta jeho kolegů se právě tohoto bojí, bez zaváhání odpověděl: “Ano, o tom jsem přesvědčen.“ I kolegů ve straně? “Lidé, kteří jsou tady v pražské politice dlouho, musí vidět spoustu věcí a musí je cítit, i když se jich třeba neúčastní.“
Praporek
Nejlepším nepřítelem je ten slabý, který toho má hodně na hrbu, kterého lze snadno vydírat. Ale mě nikdo vydírat nebude, já nejsem jeden z nich, který krade. Já nejsem ten, kdo si tady pomůže deseti miliony a tady padesáti miliony při výkonu své politické funkce. To já nedělám, a proto sem nepatřím, to vím dávno.
