Nový zdroj ovlivní privatizaci energetiky
Ve středu 11. října nastartovala v Jaderné elektrárně Temelín první štěpná reakce. O dva dny dříve, při zahájení aktivace paliva, přestřihl premiér Miloš Zeman za asistence ministra průmyslu Miroslava Grégra pomyslnou pásku spuštění elektrárny. Celou událost mohli občané České republiky sledovat v přímém přenosu, a to dokonce na obou programech veřejnoprávní České televize. Na následující tiskové konferenci, rovněž přenášené živě, se však nehovořilo tom, co bude dál. Jak tento krok ovlivní chystanou privatizaci české energetiky. Nebo jak se budou dále vyvíjet česko–rakouské vztahy. Přední český odborník na jadernou energetiku profesor Bedřich Heřmanovský z ČVUT krátce po přímém přenosu v televizní Jednadvacítce označil temelínské zahájení aktivace paliva za marginální záležitost. „V celém procesu spouštění je to z fyzikálního hlediska naprosto bezvýznamná epizoda, řekl. Potvrdil, že reakci i její spouštění lze kdykoli zastavit. Jiný názor mají politici, kteří označili aktivaci za nevratný krok. Mezníkem je také pro majitele elektrárny, akciovou společnost ČEZ. Aktivací vstoupil Temelín do jaderného režimu, čímž se výrazně zvýšily náklady na případné zastavení stavby. Zatímco dříve by společnosti ČEZ stačilo k likvidaci betonového monstra zhruba sedmnáct miliard korun, pro likvidaci suti a zařízení dotčených radiací by nyní (kvůli mnohem přísnějším předpisům na ukládání takového odpadu) potřebovala nejméně dvakrát tolik. Zatímco domácí odpůrci Temelína označili aktivaci paliva za prohru, rakouské aktivisty vybudila k větší razanci protestů. Hned v pondělí 7. října znovu zablokovali hraniční přechody do České republiky. V Temelíně nicméně přes jejich protesty probíhalo spouštění podle plánu. Ve středu ráno došlo k první štěpné reakci, a reaktor tak začal pracovat v takzvaném nulovém výkonu. Ten se bude pomalu zvyšovat, aby zhruba v příštím týdnu dosáhl dvou procent instalované kapacity. Teprve při třicetiprocentním výkonu, někdy v listopadu nebo v prosinci tohoto roku, se má k reaktoru připojit turbína, která dodá první elektřinu do sítě. S plným výkonem a komerčním provozem prvního bloku se počítá od jara příštího roku. Ve druhém bloku se má palivo aktivovat asi za rok, plný provoz se plánuje na jaro roku 2002. Po dokončení bude mít elektrárna instalovaný výkon 2000 megawatt. Na kolbiště EU. Napětí v česko–rakouských politických vztazích po startu Temelína gradovalo. Politici obou zemí nakonec přišli s požadavky přenést spor o Temelín na kolbiště Evropské unie. Rakušané žádali, aby se unie okamžitě zabývala bezpečností elektrárny a jejím vlivem na životní prostředí. Česko zase chtělo, aby Evropská komise pomohla ukončit blokádu hranic. Ačkoliv ani jedna strana nemá vítězství na evropské půdě zcela jisté, Rakousko jako členská země EU přece jen drží v rukou silný trumf: jde totiž o její domácí hřiště. A zdá se, že v České republice tento triviální poznatek mnozí podceňovali. Rakousko skutečně může zablokovat vstup Česka do unie, i když ani vídeňští politici o tento „katastrofický scénář v současnosti nejeví zájem. Zatím hrozby směřují pouze na kapitolu o energetice, která je součástí rozhovorů o vstupu ČR do Evropské unie. Ale to, co říkají rakouští politici nyní, není rozhodující. Český osud bude v rakouských rukou až později. Vstup do unie musí schválit parlamenty všech členských států, tedy také Rakouska. A pak bude daleko více záležet na mínění rakouské veřejnosti, u níž nelze přílišnou vstřícnost očekávat. „Rozhodně bych situaci v Rakousku nepodceňoval, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO první náměstek ministra zahraničí Pavel Telička. „Většina občanů je proti jaderné energetice a před časem zavázala tamní vládu, aby vedla protijadernou politiku, dodal. Telička je přesto přesvědčen, že napětí nemusí přetrvávat dlouho: „Teď vzniká příliš mnoho emocí na obou stranách. Měli bychom si vzájemně pomoci při řešení dopadů na veřejné mínění. Teličkův klidnější scénář předpokládá, že se Rakušané a Češi budou nakonec schopni dohodnout sami. To by ovšem na obou stranách nesměli být politici, kteří naopak vášně povzbuzovali. Vadí hlavně Zeman. Rakušanům vadí Temelín, ale jak se týdeníku EURO podařilo zjistit z různých zdrojů, ještě více jim vadí jeden muž: Miloš Zeman. Zatímco česká diplomacie se po spuštění Temelína snažila do Vídně urovnat cestu, premiér na ni házel balvany. Setkání s rakouským kancléřem podmínil ukončením blokády česko–rakouských hranic. Jeho protějšek Wolfgang Schüssel považoval takovou schůzku v napjaté situaci za samozřejmou, a to bez jakýchkoliv předběžných podmínek. Na tiskové konferenci v Temelíně na otázku rakouské televize, týkající se bezpečnosti elektrárny, premiér Zeman odpověděl doslova: „Pokud se nemýlím, Mezinárodní agentura pro atomovou energii sídlí právě ve Vídni, takže příslušná rakouská oficiální místa to nemají daleko, aby se zeptala, zda tato elektrárna splňuje nebo nesplňuje bezpečnostní standardy. Výhrady Vídně jdou i dále do minulosti. Rakušané jsou přesvědčeni, že to byl právě Zeman, kdo se nejvíce zasazoval o zavedení ekonomických sankcí proti Rakousku podle vzoru čtrnácti zemí Evropské unie. Žádný nový omyl. Čeští politici možná sázejí na to, že Rakousko nemá v unii příliš silnou pozici kvůli účasti nacionalistů Jörga Haidera ve vládě. Na tuto „výhodu však nelze ve sporu o Temelín spoléhat. Stále více Západoevropanů považuje nedávno zrušené hospodářské sankce proti Rakousku za chybné a Evropská unie nebude chtít opakovat „svůj omyl . V Evropské unii je navíc nejen mnoho zastánců jaderné energie, ale také řada jejích odpůrců. Z toho vyplývá, že samotné spuštění Temelína předmětem oficiálního sporu ani být nemůže – nehledě na skutečnost, že EU v oblasti jaderné energetiky nemá k dispozici vlastní legislativu. Rakouské výčitky. Rakousko oficiálně vyčítá Česku hlavně neochotu k dialogu a přehlížení obav, které se týkají bezpečnosti elektrárny a dopadů na životní prostředí. Vídeň kvůli nim žádala odklad spuštění Temelína, byť uznává, že jednotlivé studie potvrzující jeho bezpečnost existují. „Žádní zahraniční experti ale dosud komplexně neposuzovali bezpečnost propojení východní se západní technologií, říká Gregor Schusterschitz z rakouské ambasády v Praze. V tomto případě se však Česko může cítit silnější v kramflecích: Evropská komise takovou studii nežádá, neboť obecně považuje spojování různých technologií za přirozené. Posudky o bezpečnosti, které Brusel požadoval, Praha dodala. Rakušané se nicméně nevzdávají ani teď. „Dokud Temelín nebyl plně aktivován, je na posouzení bezpečnosti stále čas, uvedl Schusterschitz. A Vídeň se o oprávněnosti svých výtek snaží přesvědčit i další členské země EU. Méně konfliktní by nakonec mohl být další požadavek vůči Praze, se kterým se ztotožnili i poslanci Evropského parlamentu. Ministerstvo životního prostředí totiž na základě podkladů ČEZ chystá projednání komplexní studie o dopadech elektrárny na životní prostředí, známé pod zkratkou EIA. Pavel Telička připouští, že je sporné, do jaké míry měli Rakušané dostávat přímo všechny podklady, které Praha poskytovala Evropské komisi. Navíc považuje některé žádosti za přemrštěné. „Odpovíte na otázky jedna až deset a vzápětí se po vás chce, abyste znovu odpovídali na otázky jedna až sedm, míní Telička. Proklaté blokády. Zatímco Rakušané položili na evropský stůl otázky bezpečnosti a životního prostředí, Češi požádali Evropskou komisi o konzultace ohledně hraničních blokád. I když se zpočátku objevily informace o časovém ultimátu rakouské straně požadujícím ukončení blokády a hrozbě, že si Praha bude v Bruselu stěžovat, rétorika se posléze zklidnila. „Tato záležitost se prezentuje jinak, než odpovídá realitě. Pouze žádáme o konzultace, řekl Pavel Telička. Stížnost Evropské unii na její členskou zemi by asi nebyla právě vrcholem přemýšlivé diplomacie. Česko argumentuje tím, že blokády porušují volný pohyb zboží a osob, a zároveň předkládá doklady o škodách, které demonstranti způsobili kupříkladu autodopravcům. Jelikož hranice s Rakouskem jsou zároveň hranicemi Evropské unie, Praha se odvolává na příslušnou dvoustrannou dohodu i asociační dohodu s EU. I v české metropoli se přitom řeší otázka, zda byl porušen „duch těchto dohod, nebo přímo konkrétní ustanovení. Ale zřejmě největší škody z dlouhodobého hlediska budou ty, které se projevují ve veřejném mínění. Temelín irituje mnohé Rakušany, blokády zase Čechy a Moravany. Rakouský pohled je pochopitelně jiný. „Ústava nám ukládá umožnit demonstrace, říká Gregor Schusterschitz. Z právního hlediska je přirovnává třeba ke sněhovým závějím – i ty jsou objektivní překážkou. Rakousku asi nelze vyčítat to, že policie se zdráhala proti demonstrantům zasáhnout. Rakouské úřady ale možná mohly být promptnější a důraznější při jednáních s demonstranty, která měla během pracovních dní minulého týdne vést k alespoň částečnému uvolnění hraničních přechodů. Nemluvě o podpoře ze strany rakouských politických stran, jíž se demonstrantům dostávalo. Solidní kapitola. I když Rakušané hrozí, že při rozhovorech EU-ČR nedovolí uzavřít kapitolu o energetice, Evropská komise nemá k české připravenosti na vstup do unie v této oblasti mimořádné odborné výhrady. „Zajištění bezpečnosti v Temelíně dosahuje vysoké mezinárodní úrovně, sdělil týdeníku EURO zdroj z komise. V jaderné energetice Brusel prakticky nevidí žádný problém. Další jednání se bude spíše týkat tří českých žádostí o přechodná období po vstupu do unie. Česko žádá, aby mohlo liberalizovat trh s elektřinou až v roce 2005, přičemž v návrhu nového energetického zákona se poněkud nepochopitelně objevuje datum 1. ledna 2006. Trh s plynem hodlá uvolnit v roce 2008. A třetí žádost o výjimku se týká strategických rezerv ropy a plynu pro případ krizí. EU stanovuje minimální výši rezerv na 90 dní, v ČR je to zatím necelých 60. Aby Praha příliš nezatížila státní pokladnu, hodlá tento požadavek splnit až ke konci roku 2005. První dvě žádosti Brusel posuzuje vcelku vstřícně, vůči třetí má výhrady. Nejde však o žádné zásadní spory, takže s kapitolou o energetice by Česko – nebýt rakouského stanoviska – nemělo mít velké problémy. „Vzhledem k postoji Rakouska však může tato kapitola zůstat formálně otevřena ještě dlouho, snad do konce roku 2002, uvedl zdroj z komise. Šťastnější EdF. Rakousko z Temelína radost nemá, favorit soutěže o vstup do české energetiky – francouzská státní společnost Electricité de France (EdF) – ale určitě ano. Temelínskou elektrárnu totiž vlastní polostátní akciová společnost ČEZ, která se nyní připravuje na dokončení privatizace. Podle scénáře, který vláda schválila týden před spuštěním Temelína, nabídne český stát svůj podíl v ČEZ spolu s podíly, které má v šesti distribučních společnostech (EURO 41/2000). Pro zájemce, přednostně by to měly být zahraniční energetické koncerny, vypíše veřejné výběrové řízení. S přípravou soutěže počítá do března příštího roku. Vítěz by mohl být znám koncem roku nebo na jaře 2002. „Jaderná elektrárna zvyšuje atraktivitu společnosti ČEZ a pomáhá jí připravit se na budoucnost, řekl týdeníku EURO nový ředitel českého zastoupení EdF Patrick Luccioni. Díky Temelínu i druhé jaderné elektrárně v Dukovanech se podle něj ČEZ může stát významným hráčem na energetickém trhu střední a východní Evropy. Luccioni je přesvědčen o obrovských konkurenčních výhodách společností, které nabízejí mix elektráren všech druhů – tepelných, vodních i jaderných. Podobný názor má i zástupce konkurenčního německého koncernu E.ON Miroslav Píše. Ve skutečnosti právě jaderné elektrárny činí privatizaci ČEZ zajímavou, protože česká tepelná energetika postrádá jakoukoliv přitažlivost kvůli své nízké efektivitě. Na rozdíl od rakouských aktivistů nemají zástupci velkých energetických společností žádné pochybnosti ani o bezpečnosti Temelína. „Víme, že ČEZ je velmi dobrý jaderný operátor, prohlásil Luccioni z EdF. Na misce vah. Přesto kolem Temelína a privatizace zůstává mnoho nevyjasněných otázek. Přitom to, jak se vláda postaví kupříkladu ke garancím za Temelín, významně ovlivní celkový výnos z privatizace elektroenergetiky. Premiér Zeman je zatím přesvědčen, že by mohla vynést přes sto miliard korun. Zahraniční investoři, kteří už v České republice působí, mají střízlivější odhad a hovoří o zhruba sedmdesáti miliardách. Miroslav Píše se domnívá, že jednání o garancích spojených s převzetím temelínské elektrárny mohou ohrozit plánované termíny privatizace. „Nedovedu si představit, že by se všechny otázky mohly vyjasnit během jediného roku, řekl. Investoři mohou požadovat garance státu pro případ, že by Česká republika změnila přístup k jaderné energetice a rozhodla o zastavení elektrárny. Každý z nich bude chtít vědět, komu bude patřit vyhořelé jaderné palivo a kdo bude zodpovědný za jeho uložení a likvidaci. Bude se také zajímat, jaké přebírá závazky bezpečnosti provozu. Uhelná hrozba. Vláda se zřejmě možnými komplikacemi spojenými s privatizací Temelína dosud nezabývala. V materiálu ministra Grégra, který nakonec schválila, není o problémech jaderné elektrárny ani slovo. Případné investory, kteří by měli o privatizovaný ČEZ zájem, však může odradit závazek k odběru hnědého uhlí. Budoucí investor by se totiž měl zřejmě zavázat k jeho minimálnímu odběru, a to formou take–or–pay. Čili i kdyby nasmlouvané množství neodebral, musí je těžebním společnostem zaplatit. Tento požadavek s Temelínem zdánlivě nesouvisí. Přesto je pro majitele jaderné elektrárny klíčový. Pokud by měl splácet stomiliardovou temelínskou investici a zároveň se podílet na záchraně uhelného hornictví, bude jeho elektřina příliš drahá. Oprátka na krk. V návrhu privatizace ČEZ se uvádí, že by se měl investor zavázat k zajištění těžby v rozsahu 35 milionů tun hnědého uhlí ročně, a to po dobu patnácti let. Je to sice téměř o čtvrtinu méně v porovnání s nynější spotřebou, jen samotný Temelín však nahradí svou kapacitou elektrárny, jež dohromady spotřebují šest milionů tun uhlí ročně. Představitelé elektrárenské společnosti ČEZ už několikrát uvedli, že elektřina z Temelína omezí přinejmenším v příštích pěti až deseti letech výrobu tepelných elektráren. Zatímco temelínská energie bude patřit k základním zdrojům, které pojedou nepřetržitě a na plný výkon, některé uhelné elektrárny budou vyrábět jen v době energetické špičky. K takovému režimu bude muset výrobce přistoupit z technických důvodů, jaderná elektrárna má pomalejší a dražší náběh pro zvyšování či snižování výkonu. Pro plynulé využití Temelína, byť na úkor uhelných zdrojů, ovšem hovoří i ekonomická kritéria. V nové jaderné elektrárně lze podle propočtů ČEZ vyrábět levněji než ve většině tepelných zdrojů. V roce 2002, po jejím uvedení do plného provozu, dosáhne Temelín nákladové ceny 1,075 koruny za kilowatthodinu. Nižší náklady, a tím i cenu mají ve společnosti ČEZ jen čtyři z jejích čtrnácti uhelných elektráren. Užší okruh zájemců. Nová jaderná elektrárna s plánovanou životností třicet a po prodloužení možná i čtyřicet či padesát let omezí i okruh investorů, kteří by se mohli o ČEZ ucházet. Soutěže se jistě nezúčastní investoři ze zemí, jako je Rakousko, které jadernou energetiku odmítá. Dopady takového kroku by se ovšem museli zabývat i energetické koncerny z Německa. Ty sice jaderné elektrárny provozují, ale letos se zavázaly, že je do roku 2020 odstaví. „Nemyslím, že bychom s Temelínem měli právní, ale spíš etický problém. Nemohli bychom ho převzít, pokud by to u německých zákazníků poškodilo naše dobré jméno, potvrdil Miroslav Píše z koncernu E.ON. Problém dobrého jména nemusí řešit francouzská EdF. Má dvacet jaderných elektráren, které se na celkové výrobě elektřiny podílejí ze tří čtvrtin. Vloni uvedla do provozu nový reaktor. „To dokládá, že budeme provozovat jadernou energetiku minimálně dalších 40 let, uvádí Patrick Luccioni. Vše nasvědčuje tomu, že pro ministra Grégra a celou českou vládu je právě toto rozhodující argument.
ŠKODA, ŽE NEBYLO REFERENDUM
EURO: Dokážete si představit, že by ještě něco elektrárnu zastavilo? Mohly by to být spíše technické problémy,nebo politické rozhodnutí?
Hezoučký: Samozřejmě si dokážu představit řadu variant. Mrzí mě, že nemáme zákon o referendu, protože bych takové hlasování uvítal. Sám bych samozřejmě hlasoval pro jadernou energetiku. Pokud by se naši občané vyslovili pro jadernou energetiku, což je vysoce pravděpodobné, ukončilo by to alespoň některé argumenty odpůrců. Pokud by se lidé vyjádřili proti, respektovali bychom to.
EURO: Technické problémy se nemohou objevit?
Hezoučký: Také ty bezesporu ještě budou, hlavně na sekundární části, která dosud nebyla odzkoušena. Na světě není jaderná ani jiná elektrárna, která funguje od začátku bezchybně. Výjimkou jsou bezpečnostní systémy, u nichž se musí stoprocentní spolehlivost prokázat už během neaktivního období zkoušek, tedy před zahájením aktivace a zkušebního provozu. Během něj se zařízení postupně dolaďuje, aby z něho byl spolehlivý energetický zdroj. Nemyslím ale, že by se mohly objevit problémy, které by elektrárnu zastavily.
EURO: Domácí odpůrci elektrárny se stále upírají na chybějící posouzení vlivu na životní prostředí.Proč nebylo provedeno?
Hezoučký: Existuje třiatřicet studií týkajících se vlivu na životní prostředí. Všechny již byly projednány a jsou k dispozici každému zájemci. Jejich kopie byly předány i parlamentu Rakouské republiky. Další dvě studie EIA už byly zpracovány a čekají na schvalovací proceduru. První z nich se týká pěti změn v budově pomocných provozů a byla předložena na ministerstvo pro životní prostředí v srpnu minulého roku. Posudek k této studii, takzvané „malé EIA , už expert vybraný ministerstvem vypracoval a je kladný. Zbývá veřejné projednání posudku. Jeho rychlost nemůžeme ovlivnit, protože projednání je v kompetenci MŽP. Vloni, okamžitě po předložení této malé EIA jsme zadali zpracování EIA na všechny projektové změny. Tato „velká EIA pro celou elektrárnu byla předložena na MŽP v polovině září 2000, ač to nebyla ze zákona naše povinnost, a je nyní na ministerstvu, zda a jak se mu bude dařit zorganizovat projednání. Obě tyto studie jsou rovněž k dispozici v informačním středisku elektrárny.
EURO: Co je podle vás příčinou neustálého politického tlaku na zastavení elektrárny ze strany Rakouska?Jsou to jen obavy o bezpečnost?
Hezoučký: U některých lidí v Rakousku, ale i u nás je to skutečně obava z neznáma. Někdy mám však pocit, že si v Rakousku někteří regionální politici udělali z protijaderných kampaní program, jak se zviditelnit. Když poslouchám jejich argumenty, je mi smutno, kolik polopravd, bezostyšných lží a triků používají.
EURO: Odpůrci elektrárny stále argumentují tím, že stavba nesplňuje mezinárodní standardy bezpečnosti provozu… Hezoučký: Mnohokrát bylo řečeno a napsáno, že temelínská elektrárna splňuje vše, co splňovat má podle českých zákonů i podle doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jiné mezinárodní standardy neexistují. Na Temelíně bylo dosud již celkem 16 nejrůznějších mezinárodních misí zaměřených na všechny důležité bezpečnostní otázky. Konstatovaly, že i po úpravách původního, v mnohých ohledech velmi dobrého ruského projektu je technická úroveň díla srovnatelná s moderními světovými elektrárnami. Další prověrky provedla německá společnost, která dohlíží na bezpečnost reaktorů (Deutsche Kernreaktor Versicherung Gesellschaft) pro takzvané jaderné pojištění. Mohu jednoznačně říci, že Temelín je mezinárodně nejprověřenější elektrárnou na světě.
EURO: Kolik zatím elektrárna stála a jaké náklady si ještě vyžádá?
Hezoučký: Ke konci září bylo profinancováno 86 miliard Kč. Do konce výstavby zbývá 12,6 miliardy Kč.
EURO: Za kolik bude při dnešních nákladech vyrábět kilowatthodinu elektřiny?
Hezoučký: Zhruba za korunu. Nebo přesněji – celkové výrobní náklady předpokládáme v cenové úrovni roku 2004 na 1060 korun za megawatthodinu. Proměnné náklady budou 152 Kč/MWh a z toho palivové náklady 145 Kč/MWh.
EURO: Co do budoucna nejvíc náklady ovlivní?
Hezoučký: Vzhledem k nízkým proměnným nákladům (a to je výhoda jaderných elektráren) je nemůže významně ovlivnit ani případný růst ceny paliva. Na světovém trhu je navíc cena paliva velmi stabilní.
EURO: Kolik má elektrárna zaměstnanců a jaký je jejich průměrný plat?
Hezoučký: V současné době pracuje v Temelíně 1590 pracovníků včetně 240 pracovníků výstavby při průměrném výdělku cca 21 tisíc Kč. Je to dáno skladbou kvalifikace technického personálu nutného pro provoz. Úrovně bankovního sektoru jsme ještě nedosáhli.
EURO: Bude elektřina z Temelína konkurenceschopná? Už teď ČEZ vyváží energii za méně,než je uváděná nákladová cena z Temelína… Hezoučký: ČEZ vyváží elektrickou energii za cenu, která pokrývá veškeré proměnné provozní náklady a podíl stálých provozních nákladů vyvolaných dodávkou do zahraničí. Již dnes je vývoz ekonomicky efektivní a při signalizovaném růstu evropských cen elektřiny se tato efektivita ještě zvýší.
EURO: Jak ovlivní dokončení Temelína chystanou privatizaci ČEZ?
Hezoučký: Bezpochyby kladně. Všechny ratingové agentury hodnotí postup uvádění elektrárny do provozu a ČEZ za ni získává „dobré body . Je to dáno i tím, že po spuštění prvního bloku se obrátí „cash flow .
EURO: Nesníží se výnos z privatizace tím, že by zájemci o ČEZ mohli vyžadovat garance státu na zajištění bezpečnosti elektrárny?
Hezoučký: Zájemci se mohou a budou pokoušet o cokoliv. Půjde jim zejména o to, aby zaplatili co nejméně. Stát samozřejmě nese garance ze zákona prostřednictvím svého dozoru – SÚJB, zodpovědnost je ale vždy na provozovateli. Chtěl bych všechny ujistit, že jsme provozovatelem zodpovědným, s mimořádně dobře připraveným personálem.
(rů)
