Do Albánie necestují jen manažeři ČEZ, aby tam hasili mnohamiliardové ztráty. Míří tam i řada turistů, kteří chtějí nahlédnout do římské historie
Po spořádaném Chorvatsku a Černé Hoře okamžitě poznáte, že jste vjeli do Albánie. Divoká tráva kolem cest, jednoduché domy halabala rozházené kolem cesty, před vámi hory, v nichž se line Via Egnatia, cesta postavená ve třetím století před naším letopočtem a jediná spojnice po souši mezi západní a východní částí římské říše. Kráčel po ní i Julius Caesar se svými bojovníky.
Do Albánie jsme vjeli v létě v dopoledních hodinách s tím, že zemi přejedeme a večer se vyspíme v Řecku, kam jsme mířili autem na Lefkadu. Jízda po silnici v Albánii je ale přinejmenším dobrodružná. Zvířata na cestě nepočítám, když však na jednom místě probíhala kvůli opravám uzavírka, byla objížďka tak promočená deštěm, že jsme se brodili v hlubokých kalužích hnědé vody a ploužili se krokem. Navíc zatím jen v Albánii se mi stalo, že proti mně na dálnici jelo v protisměru auto.
Němečtí důchodci
Albánie samotná je obecně divoká a nádherná země s úchvatnou přírodou. Když jsme vpodvečer začali hledat nocleh, míjeli jsme málo osvětlené vesnice, které nevypadaly obydleně. Pak jsme ale najednou sjeli po serpentinách dolů a před námi se ukázal nádherný záliv. A v něm městečko Fushë-Draçi s množstvím nových hotelů.
Druhý den jsme se zdrželi na oběd. Tříchodové menu pro dvě osoby v dobré restauraci složené hlavně z ryb a plodů moře vyšlo dohromady na něco přes 15 eur.
Cítili jsme se jako hvězdy, když nás obsluhovali střídavě dva až tři číšníci. Po pobřeží jsme potom potkali desítky rozestavěných hotelů. Albánie zřejmě čeká obrovský příliv turistů. A možná se nemýlí. Nejčastěji byla na pláži slyšet němčina z houfů penzistů, kteří mají na levné destinace čich.
Butrint
Perla naší krátké cesty však přišla až na samotném jihu země, kde leží nejvýznamnější antický areál a národní park v Albánii – Butrint, který je pozůstatkem starověkého města Buthrotum a od roku 1992 je na seznamu světového dědictví UNESCO. Silnice, po níž jsme k němu přijížděli ze Sarandë, vznikla v roce 1959 u příležitosti návštěvy sovětského vůdce Nikity Chruščova.
V areálu jsou velmi zachovalé římské památky. Největší z nich je amfi teátr ze třetího století před naším letopočtem. Divadlo mohlo pojmout až dva tisíce diváků. Kvůli vyšší hladině podzemní vody je dnes původní jeviště zaplavené a překryté novou dřevěnou podlahou. Představení se tu konají i dnes. U divadla stojí zbytky římských lázní, podlahová mozaika je bohužel chráněna vrstvou písku. Centrem města byl vrcholek kopce, akropole, odkud se dá zhlédnout celý areál, Butrintské jezero, ústí kanálu Vivari i linie někdejšího akvaduktu.
Z Butrintu jsme autem přejížděli po dřevěném voru na nejjižnější výspu Albánie, která hraničí s Řeckem.
Po cestě, kde místní lidé vodí oslíky naložené různými věcmi, jsme se ptali, kudy dál, místního staršího muže. I když jsme nerozuměli ani slovo, ukázal nám směr a vzápětí si přisedl do auta. Svezli jsme ho asi dvacet kilometrů, přičemž nás stačil nakrmit švestkami a dovyprávět svůj příběh, z něhož jsme rozuměli pouze tomu, že mu ujel autobus. Pak jsme přejeli řeckou hranici a znovu se ocitli v „civilizaci“. Ale nudnější. Perly Albánie
1 Pobřeží Albánské pláže už desetiletí znají turisté z Itálie, Řecka a albánsky mluvících zemí (Kosovo a Makedonie). Zbytek světa je objevuje teprve v posledních letech. Přirozenou krásou se vyrovnají Černé Hoře, Chorvatsku i jižně položenému Řecku, přičemž výhodou jsou i více než o polovinu nižší ceny. Mezi nejlepší pláže, kde navíc potkáte spíše rodinu z hlavního města Tirany než davy zahraničních turistů, patří Palasa, Dhërmi, Ksamil, Bunec či Himara.
2 Berat Město „tisíce oken“, tak se často označuje Berat, ležící v podhůří asi 90 kilometrů od hlavního města Tirany nebo přímořského Durrës. Je to malebné sídlo, jehož charakteristické bílé domky s červenými střechami jsou naskládané jeden na druhém ve svahu kopce. Jedná se o starou muslimskou čtvrť Mangalem s úzkými uličkami.
Na kopci stojí citadela, kde se z dvaačtyřiceti pravoslavných kostelíků zachovalo osm.
V kostelech i v malém muzeu se tu dochovaly nádherné ikony velkého albánského mistra Onufriho. Pod kopcem stojí několik starobylých mešit a na druhé straně řeky Osum křesťanská čtvrť Gorica.
3 Průsmyk Llogara I když o zvláštnostech řízení v Albánii už jsme se zmínili, cesta autem z Vlorë do Sarandë přes horský průsmyk Llogara patří k nádherným projížďkám a během ní se před vámi střídavě ukazují hory, údolí, výhledy na moře a pláže.
4 Butrint Podle legendy, kterou popsal římský básník Vergilius, založil město Helenus, syn Priamův, poté, co byla Trója zničena Řeky v trojské válce.
Pravděpodobnější ale podle historiků je, že město, které bylo ve starověku součástí regionu Epirus, založili Řekové z kmene Achájů. První archeologické vykopávky se tu datují už do desátého století před naším letopočtem. Buthrotum vynikalo strategickou polohou u mořské úžiny mezi pevninou a ostrovem Korfu.
Ve čtvrtém století před naším letopočtem už šlo o významné námořní a obchodní středisko starověkého světa.
5 Gjirokastër (Gjirokastra) Další památkou zapsanou na seznam UNESCO je malebné město proslulé zejména svojí kamennou architekturou. Šedobílé břidlicové střechy domků jsou rozloženy na úbočích svahů pod pevností na vrcholku kopce. Narodil se tu jediný albánský spisovatel známý po celém světě, Ismail Kadare, a také představitel válečného odboje a potom 40 let vůdce komunistické Albánie Enver Hodža. Z bezpečnostních důvodů, které odkazují k albánské tradici krevní msty, jsou obytné místnosti a malá okna jen v horních patrech.
6 Syrii Kaltër (Modré oko) Výjimečně silný krasový pramen vyvěrající nedaleko města Gjirokastër. Křišťálově čistá voda zde tvoří kruhové jezírko, ze kterého vytéká řeka Bistrica. Jeho vody jsou ledově chladné, ve středu sytě modré a u okrajů ostře modravé, podobně jako duhovka a zornice lidského oka. Nádherná přírodní scenerie.
Zatím jen v Albánii se mi stalo, že proti mně na dálnici jelo v protisměru auto.
