Běžný občan nemá většího nepřítele, než je stát a státní byrokracie. Naplno se to projevuje u stále populárnějšího dne daňové svobody. Ten letos připadl na 9. červen. Na úředníky, volené politiky atd. tak pracujeme pět měsíců a kousek.
A teď několik výletů do historie. V incké říši poddaní platili panovníkům daň ve formě práce. Vždy tři měsíce v roce pracovali na stavbě cest, chrámů, vyráběli zbraně nebo bojovali ve válkách. Tři měsíce, tedy 25 procent roku. Na oplátku se incký stát všem postaral o bydlení, ošacení a stravu.
Jiný příklad. Chanská Čína na počátku našeho letopočtu čítala asi 60 milionů obyvatel, celé impérium spravovalo na 130 tisíc úředníků. Česko má 10,5 milionu obyvatel a podle posledních odhadů přibližně 250 tisíc „nefalšovaných“ úředníků.
Čtěte také: Sobota je dnem daňové svobody
Samozřejmě, agenda se za těch dva tisíce let poněkud rozrostla, na druhé straně pokročily i technologie pro správu věcí veřejných jako internet, počítače, mobily atd. Vysvětlí někdo smysluplně, proč v době relativního míru platíme de facto válečné daně a proč takzvaní svobodní občané demokratické země musejí na vrchnost mnohdy makat více než nevolníci za feudalismu?