Alternativní cesta k financím

Fondy soukromého kapitálu jsou nedoceněným nástrojem pro zajištění peněz na rozvoj firem

Přestože úrokové sazby jsou v Česku v současnosti na historickém minimu, neznamená to, že by podniky, které potřebují finanční prostředky ke svému rozvoji, měly mnoho důvodů k radosti. Dostupnost bankovních úvěrů je v důsledku finanční krize stále nízká, což platí zvláště pro malé a střední podniky nebo pro firmy s krátkou historií, které mají ke standardním bankovním úvěrům jen omezený přístup. Zajímavou alternativou, jak získat potřebný kapitál, pak pro ně mohou být fondy soukromého kapitálu, takzvané private equity (PE) fondy.
Tato forma investování už má v Česku za sebou řadu úspěšných projektů. Třináct společností, které jsou řádnými členy České asociace private equity a venture kapitálu (Czech Private Equity & Venture Capital Association, CVCA), spravuje prostředky v objemu zhruba 4,5 miliardy eur, tedy přes sto miliard korun. Od roku 1990, kdy se PE fondy v Česku objevily poprvé, uskutečnili členové CVCA přes sto investic v objemu 2,4 miliardy eur, jimiž pomohli k rozvoji řady známých firem, jako jsou pietro filipi, Lanex, Computer Press, CCS, Palace Cinemas, AVG Technologies, Energetické strojírny Brno, Kofola, Gumotex, Newstin a mnohé další. V poslední době navíc role PE sílí i v případech, kdy se majitel nebo majitelé rozhodnou úplně odejít ze společnosti, kterou po řadu let úspěšně budovali. Typickým příkladem podobné investice byla transakce, kterou v polovině roku 2010 uskutečnila společnost Genesis Capital s největší českou fotobankou, firmou Profimedia.

Problémy českého trhu

Přesto role PE fondů při napomáhání rozvoji perspektivních firem zatím není v Česku na takové úrovni, jako je to běžné v západní Evropě nebo Spojených státech, kde se jejich pomocí ročně financují transakce za desítky miliard dolarů. Problémem českých PE fondů totiž je, že samy mají často jen omezené zdroje k investování. Důvodů je několik.
První z nich spočívá v někdy nedostatečné výkonnosti fondů rozvojového kapitálu. Teprve až jejich manažeři dokážou zabezpečit pro investory takovou návratnost vložených prostředků, kterou investoři u této třídy relativně riskantních finančních aktiv očekávají – to znamená, že vnitřní výnosové procento (IRR) bude dosahovat alespoň 20 procent – budou investoři s takovými manažery opakovaně spolupracovat a lze očekávat, že noví poskytovatelé kapitálu se přihlásí sami.
Druhý problém se týká tuzemské legislativy a domácích institucionálních investorů, zejména penzijních fondů a pojišťoven, které v českých podmínkách nemohou do fondů soukromého kapitálu investovat. To má historickou, zčásti politickou příčinu, a to nedobrou reputaci privatizačních fondů z kuponové privatizace. Jelikož výnosy investic kuponových fondů nesplnily v převážné míře očekávání, vznikla u politické elity a poskytovatelů zdrojů atmosféra nedůvěry a velké opatrnosti ke kapitálovým investicím do středních a menších českých společností.
Ve vyspělých ekonomikách je naproti tomu nastavena legislativa a jí odpovídající praxe tak, že pojišťovny a penzijní fondy mohou do této třídy relativně rizikových finančních aktiv alokovat část svých zdrojů (přibližně 3–5 procent), a také tak činí. Třetím významným omezením pro umisťování zdrojů do tuzemských PE fondů byl poměrně pozdní nástup akvizičního financování ze strany bank. Zdejší banky začaly poskytovat úvěry na odkupy podniků bez zajištění přímo hmotnými aktivy až zhruba v letech 2005–2006, kdy se na trhu rozvojového kapitálu objevily první případy dluhového financování tohoto typu (takzvaný „leverage“).

Základem je výkonnost

Z uvedeného vyplývá, že klíčovou podmínkou pro rozvoj financování podniků formou private equity je výkonnost současných manažerů a správců těchto fondů, a tím i určitá rehabilitace kapitálových investic a následná reflexe těchto výsledků ve finanční komunitě. Teprve tento vývoj by mohl vyvolat u penzijních fondů a pojišťoven zájem o umístění aspoň omezené části zdrojů do riskantnějších aktiv typu PE. A takto projevený zájem by se mohl poté promítnout do legislativní oblasti.
Lze doufat, že přísnější celoevropská pravidla pro činnost PE fondů, která počátkem listopadu schválil Evropský parlament, naleznou do budoucna odraz i v české legislativě, a to ve zmírnění podmínek, jež českým subjektům v investicích do těchto fondů dosud brání. Na rozvoj českých firem, a tím i celé domácí ekonomiky by to mělo blahodárný dopad, protože nedostatek kapitálu, respektive nemožnost si jej zajistit standardním bankovním financováním je pro řadu velmi perspektivních českých firem v současnosti jednou z hlavních překážek jejich růstu.