Kdykoli je na americkém západě velká bouře, vydávají se někteří piloti se svými letadly přímo do jejího středu. Něco takového zcela odporuje veškerým zásadám o bezpečnosti létání, přesto se o žádné blázny, kteří si neváží svých životů, rozhodně nejedná. Jejich počíná má logické důvody – do nitra bouřkových oblak míří proto, aby v nich vypustili jodid stříbrný.
Cílem tohoto procesu zvaného setí mraků (anglicky cloud seeding) není nic jiného něž snaha zvýšit množství srážek. Metoda existuje již od 40. let 20. století, rozšířila se však až v poslední době, kdy mnoho oblastí na Zemi bojuje s katastrofálním suchem. Za letadla tedy platí nejen jednotlivé státy, ale i energetické společnosti a lyžařská střediska.
Účinnost setí mraků nedávno potvrdila studie, podle níž dosahuje nárůst srážek po použití jodidu stříbrnému hranice pěti až patnácti procent. Samo o sobě to k vyřešení sucha stačit nebude, ale přesto může být metoda důležitým nástrojem k lepšímu hospodaření s vodou. Zároveň pak vědci potvrdili, že rozprašování těchto látek na současné úrovni není škodlivé ani pro lidi, ani pro zvířata.
Jak ale říká hydrolog Jason Carkeet z města Turlock v centrální Kalifornii, vznik umělého deště jde zařídit jen někdy. „Nemůžeme bouři způsobit a ani v ní nemůžeme vytvořit ideální podmínky pro setí mraků, k tomu musí vždy docházet přirozeně. My tedy pouze využíváme vzniklých situací a snažíme se, aby byla bouře co nejefektivnější z hlediska zásobování vodou,“ prozradil webu CNBC.
Let bouří připomíná navigaci ponorky
Aby mohlo k setí mraků vůbec dojít, je nejprve nutné vytvořit jodidem stříbrným naplněné světlice. Ty jsou následně připevněny na křídla či trup malých letadel. Když poté pilot dosáhne určité výšky s ideální teplotou, vystřelí světlice dovnitř mraku. Jodid stříbrný pak způsobí, že jednotlivé kapičky vody zmrznou dohromady a vytvoří sněhové vločky. Ty nakonec ztěžknou natolik, že spadnou až na zem.
Bez procesu zmrazování by se přitom kapky nespojily a nestaly by se dostatečně velkými, aby se srážely jako déšť nebo sníh. „Mrak zpočátku tvoří pouze voda. Když se ale přibližuje k vrcholu hory, může ho tvořit až 50 procent ledu, nebo možná více. I tak v něm vždy zbývá hodně tekuté vody,“ uvedl Bruce Boe, viceprezident meteorologie ve firmě Weather Modification International, která se zabývá setím mraků již od roku 1961.
Pro tuto společnost už dlouhou dobu pracuje i pilot Joel Zimmer. Podle něj může být let do bouře vzrušujícím a intenzivním zážitkem. „Když se kola letadla zvednou z ranveje, jsem téměř okamžitě v mraku. A během celé mise v oblacích zůstávám, až těsně před přistáním pak opět spatřím letiště. Připadám si při tom, jako bych byl velitelem ponorky, protože nic nevidím,“ popsal své zkušenosti Zimmer, jehož trasa zahrnuje let přes pohoří Sierra Nevada. Většina zavlažovacích programů používá k setí právě letadla, někdy ale stačí světlice odpalované ze země.
Programy stojí miliony, stejně se však vyplatí
Z hlediska zásobování vodou je nejcennější vysévat mraky nad horami, kde je voda uložena ve formě sněhu až do jarního tání. Zatímco Texas tuto technologii používá hlavně k zavlažování polí, ve státech jako Idaho, Kalifornie, Colorado, Utah a Wyoming to slouží převážné k naplnění řek a nádrží. „Je to mnohem běžnější, než si lidé myslí, procesu totiž využívá nadpoloviční většina nádrží v těchto oblastech,“ doplnil Carkeet.
Podle Boeho se náklady na setí vyplatí téměř vždy: „Pro vodohospodáře to má velký smysl, i když jde o nárůst v řádu několika procentních bodů.“ Třeba energetická společnost Idaho Power vynakládá ročně asi čtyři miliony dolarů (zhruba 91 milionů korun) na svůj program setí mraků, který přináší jedenácti- nebo dvanáctiprocentní nárůst sněhové pokrývky. Díky tomu vzniknou další miliardy litrů vody za cenu asi 2,8 dolaru (zhruba 64 korun) za tisíc metrů krychlových. To je o poznání méně než u jiných způsobů zajištění vody.
V kalifornském Turlocku zatím díky setí vody zaznamenali asi tří- až pětiprocentní nárůst deště. Vzhledem k maximálnímu rozpočtu programu ve výši 475 tisíc dolarů (téměř 11 milionů korun) to možná nezní nijak působivě, kvůli extrémním suchům však Kalifornie potřebuje doslova každou kapku navíc. Přesný výpočet nárůstu srážek je navíc obtížné vyhodnotit. „Nárůst možná není nijak veliký, i tak nám ale může výrazně pomoci,“ uzavřel Boe.
