Palubní deník
Poklop na špiony * Sešlost věkem se nepočítá * Šetřit je tak nákladné! * Nové tituly
Poklop na špiony
V USA se probrali a zjistili, že mají tolik tajných služeb, že by je mohli vidlemi přehazovat. Dlouho je počítali, a stejně nemohou mít jistotu, že je spočítali všechny. Můžete namítnout, že ty, které se daly spočítat, asi moc tajné nebyly. Bylo to jako při hře na babu. Některé služby byly spatřeny, chyceny, spočítány, dostaly do ucha kravskou značku a budou podrobeny nějakému dohledu. A především krácení rozpočtu. Nebo se toho aspoň budou (chvíli) obávat.
Začíná jít o samu jejich existenci! Nepřítele aby člověk pohledal. Nejlépe, aby si ho sami vyrobili – jako Státní bezpečnost v padesátých letech. Proto občas někde něco bouchne, někdo to i odnese. Lid se vzruší, politici jsou na pokraji infarktu – nikoli z obětí, ale z možných propadů preferencí. Přisypou zpravodajcům a hned je zase chvíli klid. Nikoli snad proto, že by zpravodajci o to více pátrali, chránili a pomáhali. Jen trochu přestanou zlobit. Rozhodně až do okamžiku, než jim zase bude hrozit nějaká redukce, rekonstrukce, přestrukturalizace, či dokonce snižování početních stavů a příjmů. Pak zase dá o sobě vědět jakoby zázrakem al-Káida. Náhoda?
Díky onomu nespočtu špionážních agentur Američané sice úhrnem vědí všechno, ale nikdo z nich neví, co kdo ví. Informace prý ukládají do 70 oddělených databází. Zřejmě mají nějaký zlopověstný Úřad pro ochranu osobních údajů s chorobnou snahou zakazovat propojení databází. To znamená exponenciální snížení efektivity zpravodajských a bezpečnostních systémů. Se všemi důsledky.
Nyní se tedy Američané rozhodli svou zpravodajskou džungli ovládnout. Vytvoří nad všemi zpravodajskými agenturami ještě jednu, zastřešující. (Přitom tam nedávno jednu založili.) Bude to něco jako nový, tentokrát definitivně účinný poklop BP nad unikající ropou v Mexickém zálivu. Pochválen buď profesor Parkinson a jeho zákony.
Sešlost věkem se nepočítá
Na začátku července odsoudila porota newyorského soudu v Brooklynu 93letého Johna „Sonnyho“ Franzese – údajného zástupce šéfa z klanu organizovaného zločinu Colombo, který se v minulosti znal s americkým zpěvákem Frankem Sinatrou – k dvaceti letům vězení za vyděračství.
Usvědčil ho jeho 50letý syn, který u soudu prohlásil: „Nevypovídám proti svému otci. Vypovídám proti životu, který si zvolil. Tento život vás zcela pohltí. Díváte se pouze jedním směrem.“ Franzese mladší dále u soudu prohlásil, že zpočátku následoval svého otce, který ho používal k předávání zpráv jiným gangsterům. Avšak poté, co se vyléčil ze závislosti na kokainu, začal spolupracovat s policií, protože se snažil „napravit zločiny, které v životě spáchal“. Obhájce Richard Lind hájil Franzese staršího výrokem, že „od doby vlády Dwighta Eisenhowera, Lyndona B. Johnsona a možná i George Washingtona“ jeho klient nikoho neohrožoval. Eisenhower byl americkým prezidentem v letech 1953 až 1961, Johnson v období 1963 až 1969. George Washington byl prvním americkým prezidentem v letech 1789 až 1797.
Šetřit je tak nákladné!
Ministerstvo obrany (a vnitra také) občas vypíše státní zakázku, potřebuje-li pro své četné zaměstnance doplnit oděvní výstroj. Do podobné soutěže se přihlásil výrobní český podnik. Přihlásila se však i obchodní společnost, která si u onoho českého výrobce nechala ušít několik set kusů vzoru, s nímž šla do soutěže. Pozoruhodné! Ještě pozoruhodnější však následovalo. Ona obchodní firma nabídla o třetinu nižší cenu než výrobní podnik, v němž byly oba soutěžící vzorky ušity.
Zakázku získala obchodní společnost. Český výrobce očekával, že vítěz soutěže nechá zakázku vyrobit u něho, když už pro obchodní společnost připravila vzorky. Omyl! Obchodní společnost si zakázku nechala vyrobit v Asii, proto mohla nabídnout takovou nízkou cenu. Kvalita je však také výrazně nižší. Když si vojáci nebo policisté stěžují, obchodní společnost předloží pověřeným kontrolorům ony vzorky od českého výrobce.
Pointa? Ministerstvo obrany ušetřilo na zakázce deset milionů korun. Propuštěným zaměstnancům poctivě soutěžícího výrobního závodu však stát za dobu jejich nezaměstnanosti vyplatil již o 30 milionů korun víc. A platí nadále. Přitom stačilo málo. Například vypsat soutěž jen pro výrobce.
Nové tituly
Podezřele nabyté tituly – konkrétně z plzeňské právnické fakulty – prý nelze odebrat. Budiž. Zvolme jinou variantu. Nepůjdou tedy „odpárat“ ani mimořádným absolventům plzeňských práv, kteří by chtěli, aby se na celou věc zapomnělo. Jejich nositelé nechť jsou při každé vhodné příležitosti nazýváni mimořádnými plzeňskými magistry či doktory.
Ať „neodpáratelné“ tituly fungují jako cejchy, jež veřejně deklarují stupnici hodnot zastávanou jejich nositeli. To by pak mělo umožnit jejich společenskou i odbornou ostrakizaci, aby se jejich hodnotová měřítka a morální postoje nepřenášely jako sněť do již tak zdevastované státní správy.