Americká rozbuška hněvu

Prezident Spojených států si nemůže stěžovat na nudu

Prezident Spojených států George Bush si rozhodně nemůže stěžovat, že by měl ve svém úřadě hlavy jediné supervelmoci smůlu na nudnou dobu. Po teroristických útocích loni v září dnes zažívá krizi tamní centrum světové ekonomiky a kapitalismu. Ze skříní amerických korporací vypadávají stále noví kostlivci, množí se odhalení o chybných účetních praktikách a konfliktech zájmů.
Bush v této souvislosti čelí několika nebezpečím: ohrožen je nejen další hospodářský růst, ale i základní důvěra v tržní instituce a schopnost skloubit kapitalistické podnikání s etikou. Týdeník Business Week výstižně píše o další „rozbušce hněvu a pobouření lidí“. Je to tak závažné téma, že zařazujeme do tohoto vydání právě obsáhlý článek Business Weeku, který celou situaci detailně analyzuje (str. 56).
V dnešní éře globalizace do Ameriky není vůbec daleko. Jsou-li v potížích Spojené státy, dotýká se to celého světa včetně Evropy. Jde nejen o to, že by případná hlubší americká recese následně postihla také náš kontinent. Evropské korporace se často potýkají s podobnými problémy jako ty americké, byť skandální odhalení v USA zdánlivě přehlušila vše ostatní. Kupříkladu firmy jako Vivendi či Vodafone mají rovněž problém přesvědčit odbornou veřejnost, že jimi vykazovaná čísla jsou zcela správná. Zřejmě není nutné nijak zvlášť zdůrazňovat, jaký je stav v Česku. Kdyby český podnikatelský sektor dosáhl alespoň takové úrovně transparentnosti, která byla pro Ameriku samozřejmostí ještě před vlnou nynějších odhalení, šlo by o obrovský úspěch.
Podívejme se však na ony zmíněné hrozby pro budoucnost. Zde je těžké být prorokem. Renomovaní ekonomové se zásadně rozcházejí v tom, jaký vývoj americké a světové ekonomiky lze očekávat. Jedni tvrdí, že pád akciových trhů ve Spojených státech není zdaleka u konce – ono kyvadlo má tendenci se vychýlit od dřívějších značně nafouknutých hodnot až k extrémně nízkým cenám. Důvěra investorů ochabne nadlouho. Z tohoto pohledu lze očekávat hlubší recesi a Evropa by se jí nemusela vyhnout. Zdejší strukturální problémy, nepružný trh práce, nedostatečná liberalizace či potíže penzijních systémů hospodářským vyhlídkám pěkně zatopí. Motor evropské ekonomiky – Německo - je mimořádně závislý na exportu (podílí se 35 procenty na hrubém domácím produktu), a o to více je citlivý na globální krize.
Možný je ovšem i zcela opačný pohled. Pokles dolaru vůči euru a dalším měnám (více na str. 25) nakonec podpoří již existující náznaky amerického hospodářského oživení. Nová pravidla správy společností, ke kterým se buď dobrovolně přihlásí samy korporace, nebo jim je formou zákonů vnutí Bushova vláda a Kongres, přispějí k obnovení důvěry. Silnější euro sice nenadchne evropské exportéry, ale díky levnějším dovozům a nižším inflačním tlakům získá Evropská centrální banka prostor k pružnější měnové politice.
Pokud jde o podnikatelskou etiku a celou oblast správy společností (corporate governance), je nutné počítat s tvrdým střetem koncepcí. I odpůrci tvrdé regulace v Americe se dnes pod tlakem veřejného mínění přiklánějí k přísným pravidlům. Jde však o to, aby nové regule skutečně bránily podvodům, ale zároveň neubíraly podnikatelské iniciativě. Pokud se podaří „rychle dostat za mříže několik vysoce postavených darebáků“, jak o tom mluví Bushovi poradci, snad to mírně zlepší celkové vnímání amerického kapitalistického modelu. Spíše než hon na čarodějnice však pomůže, když sami podnikatelé vyvodí z dnešní situace závěry a například akcionáři i nezávislí členové představenstev začnou více hlídat praktiky používané ve firmách.
Proměnami bezpochyby projde konzervativně-liberální politika. Republikánský prezident George Bush se po loňském 11. září paradoxně stal tím mužem, který do jisté míry musel dát přednost boji proti teroristům před představou neomezených lidských svobod. Nyní je tím, kdo hodlá poněkud přidusit volnost podnikání. Jeho situace je však dnes podstatně horší než před necelým rokem. Zatímco po teroristických útocích George Bush sjednocoval národ, v současné době nemůže jeho vláda uniknout obviněním z neúspěchů v ekonomice. Tím spíše, že sám Bush čelí podezřením z nekalých praktik. Nezbývá než doufat, že nedopadne jako prezident Herbert Hoover, který v roce 1929 – před velkou hospodářskou krizí třicátých let – také přesvědčoval své posluchače, že americká ekonomika stojí na pevných základech.