USA budou ve světové ekonomice dál ustupovat Číně, Obama s tím nic nenadělá
Po týdnu zarámovaném prezidentskými volbami ve Spojených státech a zahájením 18. sjezdu Komunistické strany Číny se tak nějak přímo nabízí, abychom se věnovali těmto dvěma dominantním hráčům ve světové ekonomice. Pokud američtí prezidentští kandidáti přesvědčovali voliče, že se postarají, aby i 21. století bylo stoletím „americkým“, je to třeba vnímat jako povinný předvolební rituál. Neboť tohle století bude „americké“ mnohem méně než to minulé.
Stačí se podívat na grafy, jež jsou kombinací dvou respektovaných zdrojů: výpočtů před nedávnem zesnulého fenomenálního ekonomického historika, Brita Anguse Maddisona, a Mezinárodního měnového fondu (pokud jde o současnost a nejbližší budoucnost).
Pokud má pravdu MMF ve své říjnové prognóze vývoje světové ekonomiky, Spojené státy ke konci Obamova druhého funkčního období v Bílém domě, nebo krátce po něm, překoná země, jíž patřilo první místo světového žebříčku po většinu dějin: Čína. I když je pravda, že země středu se stane globální jedničkou pouze při přepočtu jejího hrubého domácího produktu (HDP) na paritu kupní síly, tedy se zohledněním rozdílů v cenové hladině v obou zemích.
Zajímavé je, že Čína bude mít zhruba stejnou ekonomickou váhu, kterou podle Maddisona měla kolem roku 1700. Na obrovském území dnešních Spojených států tehdy žil asi milion – v drtivé většině původních – obyvatel (po příchodu Evropanů populace především vinou jimi zavlečených nemocí ve skutečnosti drasticky klesla). Naproti tomu Čína byla druhou nejlidnatější zemí na světě s odhadovanými 138 miliony lidí a populačně i z hlediska HDP byla jasnou dvojkou: po mughalské imperiální Indii. Průmyslová revoluce na Západě včetně USA však v následujících třech stoletích velmi důkladně zamíchala pořadím. Vzestup Západu je právě tak výrazný fenomén jako dlouhotrvající úpadek Indie a Číny.
Spojené státy se staly největší ekonomikou na světě někdy v 80. letech předminulého století. Jejich fenomenální ekonomická váha kulminovala krátce po druhé světové válce – v roce 1950 představovaly USA přes 27 procent tehdejšího světového HDP. Od té doby tenhle podíl nejdříve pomalu, ale po světové finanční krizi v roce 2008, která USA těžce zasáhla a Číně se naopak vyhnula, dosti rychle klesá. Politický vliv Ameriky kulminoval těsně po pádu komunismu, od té doby také slábne (Evropa je ovšem ekonomicky i zahraničněpoliticky v nepoměrně horším postavení, nic si nenamlouvejme).
Čistě z hlediska nominálního HDP bude Amerika největším hráčem světové ekonomiky ještě nejméně jednu generaci. Pokud Čína nezvládne změnu orientace své hospodářské politiky ve prospěch domácí spotřeby a nenajde rozumné řešení na dramaticky rostoucí rozdíly v úrovni příjmů obyvatelstva (podmíněné rozbujelou korupcí), může to být i mnohem déle. Neklid v Číně by ovšem neměl nikoho těšit, americké patrioty nevyjímaje, protože na světovou ekonomiku by to mělo dopad krajně negativní.
A abychom tak úplně neutíkali od recesí a politikou utrápeného domova: Česko by letos mělo dosáhnout podílu na globálním HDP asi 0,35 procenta. Není příliš malých zahrádek, jen by neměly být zaplevelené…
Dlouhé „americké století“ Vývoj podílu Číny a Spojených států na celosvětovém HDP (v paritě kupní síly, v %) pramen: Mezinárodní měnový fond, World Economic Outlook, říjen 2012, Angus Maddison, Historical Statistics of the World Economy, data za roky 1700 a 1900 přepočtena na Gearyho-Khamisovy dolary, 1990
USA byly největší světovou ekonomikou minimálně od 80. let 19. století.
O autorovi| Miroslav Zámečník• zamecnik@mf.cz
