Válka proti terorizmu je začátkem urovnání poměrů na Středním východěPo skončeném tažení proti Saddámu Husajnovi teď patří novinové stránky politologům a expertům na arabský svět, kteří svým pesimizmem překonávají odborníky na vojenskou sílu USA zaplňující média v průběhu války.
Válka proti terorizmu je začátkem urovnání poměrů na Středním východě
Po skončeném tažení proti Saddámu Husajnovi teď patří novinové stránky politologům a expertům na arabský svět, kteří svým pesimizmem překonávají odborníky na vojenskou sílu USA zaplňující média v průběhu války. Jejich leitmotiv: válka se dá sice vyhrát, ale mír? A znovu a znovu stará písnička. USA se na poli zahraniční politiky vždy chovaly jako slon v porcelánu, nerozumějí mentalitě Arabů atd. atd. Vše se ještě prokoření historickými reminiscencemi, jak Spojené státy nerozuměly ani Evropě. Protože podobnými úvahami jsme byli krmeni skoro celé minulé století - a protiamerické komentáře západního tisku byly vítány i na stránkách komunistických novin, je pochopitelné, že toto zaběhané klišé se usadilo hluboko v mysli průměrného statistického mediálního konzumenta. Snadno se přitom zapomíná na zapomínaná fakta. Byly to Spojené státy, které tlačily Francii a Británii na sklonku druhé světové války k důsledné dekolonizaci (Maroko). Jak známo, Francie potom dlouho vedla bezúspěšně válku s Maročany a Alžířany ještě v šedesátých létech minulého století. Dalším takovým markantním faktem zůstává americký postoj k francouzsko-britskému suezskému dobrodružství. Jednoznačně záporný. A tady byla americká zahraniční politika stálá, ať už šlo o vládu republikánů, či demokratů. Připočtěme k tomu ještě egyptsko-izraelský smír a oboustranné navázání diplomatických styků. Válka proti světovému terorizmu, jež skončila pro husajnovský režim bezpříkladnou porážkou, je možná začátkem urovnání poměrů na Předním východě. Jak vypadá stát v moci teroristů, je názorně vidět v dnešním Alžíru. Je to odumírání celého státního útvaru provázené katasrofickým ekonomickým propadem. Od Alžíru, přes režim usurpátora Kaddáfího k stále drzejšímu vystupování muslimských teroristů v Egyptě byl růst těchto nebezpečných trendů ohrožením i pro arabské státy samé. Není důvodu nevěřit, že irácká ekonomika se pod americkým patronátem dostane do rychlého tempa. Znovu se můžeme ohlédnout zpět a připomenout si, jak zafungovaly americké investice v poraženém Německu a Japonsku. Zde bylo prakticky potvrzeno, jak prosperující ekonomika ničí fanatizmy všeho druhu. Obraz prezidenta Bushe coby primitivního kovboje je totálně falešný. Stačí přehlédnout jeho tým poradců, aby bylo jasno, že se jedná o skvěle sehraný tým odborníků. A zase znovu: kdy neměli prezidenti USA po ruce excelentní poradce? Vzpomeňme Zbygniewa Brzezinského, například! Není důvod předpokládat, že by tu nebyli experti na Přední východ stejně schopní, jako kdysi na střední Evropu. Americká iniciativa bude pochopitelně viděna i přes prizma kyselých hroznů zmařených investic. Uvědomímeli si, že veškerý geologický průzkum a ropné vrty doposud byly v ruských rukou (zastaralá technologie neschopná konkurence), bude také zřejmé, proč svolává Putin do Petrohradu kolegy v investičním neštěstí, Němce a Francouze. Konec zlatých časů a neprůhledných obchodů!
