Ze souboje zemského a satelitního vysílání vychází jako vítěz oběžná dráha
S blížícím se koncem analogu nastává kolem Prahy nákupní horečka. Set top boxům zdatně konkurují satelitní komplety. Čím to, když terestrické (pozemní) digitální vysílání mělo být kromě jiného kvalitativním konkurentem placené služby z oběžné dráhy?
Jako se vším i s digitalizací jsme u nás v Česku naložili po svém. Jedinečnou příležitost na totální modernizaci a přechod k nějaké variantě vysokého rozlišení, na kterou stačilo ponechat výrobcům televizí jen pár let času, aby přizpůsobili techniku požadavkům technologie, jsme zcela propásli. Náhradou za analog nyní nejenže nezískáme slibovanou kvalitu navíc, ale dokonce nastane na mnoha místech zhoršení, navzdory slibům politiků a očekávání, jaké v lidech jejich tlachání vyvolalo.
Televizní duchové
Pokud by šlo vše ideálně, jistého nárůstu kvality by si povšimli téměř všichni, i přes zachování nízkého rozlišení normy PAL. Zejména ti, ke kterým dnes analogový signál putuje nepříliš standardní cestou, namátkou lze zmínit například údolí řek typu Berounky. Tam se přijímá několikrát odražený signál, důsledkem čehož jsou takzvaní duchové, tedy prolnutý obraz, na který se téměř nedá dívat. Digitalizace bude pro těchto pár mizivých desetinek procent populace přínosem i v současné, zmršené podobě, protože v jejich případě kvalita signálu výrazně vzroste. Naopak ti, co měli slušný či výborný analogový příjem, a to se týká drtivé většiny populace, zaznamenají v blízké budoucnosti silný pokles kvality obrazu i zvuku.
Důvod je jednoduchý – v éteru chce být každý a každý by si rád líznul z reklamního rance peněz. A z tohoto důvodu, přestože hranice technologie doporučují maximálně tři programy v jednom multiplexu (soubor programů vysílaných na jednom kanále), nalezneme ve veřejnoprávním balíčku hned čtyři programy plus stanice Českého rozhlasu a ve druhém, komerčním multiplexu, pro jistotu hned pět programů. Bohužel, technologie digitálního přenosu není z kapacitního hlediska nafukovací. Přidáme-li tedy program či programy navíc, než je optimum, musíme logicky někde ubrat. A ubírá se na kvalitě obrazu a zvuku. Na jeden program vyjde nižší datový tok, tím pádem je u něj použit vyšší stupeň ztrátové komprese a z obrazu zmizejí detaily, plasticita a hloubka. K tomu všemu připočítejme nutnost vyměnit televizi za novou s digitálním tunerem, nebo koupit set top box. V prvním případě pravděpodobně půjde o některou z plochých obrazovek s vysokým rozlišením, na níž je navíc kvůli nízkému rozlišení signálu budoucí digitální obraz „nekoukatelný“, ve druhém případě platí první případ plus riziko nákupu nekvalitního přístroje, který obraz ještě více zhorší. Navíc všechny moderní vychytávky typu time shift, kterými disponují moderní DVD rekordéry, pořízené domácnostmi za nekřesťanské peníze třeba loni, jdou s instalací set top boxu do kopru. Aby nebyl špatným zprávám konec, je pravděpodobné, že do multiplexů časem přibudou další programy a rádia navíc, což přinese další zhoršení kvality obrazu i zvuku. Přitom obyvatelé pohraničí dosvědčí, že stačí mrknout anténou za kopečky a porovnat kvalitu vysílání ARD, PRO 7 a dalších stanic u germánských sousedů s těmi našimi. O tom, jak divák coby koncový spotřebitel zajímá ty, kteří rozhodují, svědčí památné přepnutí polarizace signálu v Praze. Kdo se v metropoli chtěl dívat na televizi i letos, vybavil se odrezovacím sprejem, trhacím maticovým klíčem, určitou porcí odvahy, poté vylezl na střechu domu a s výkřikem „Ať žijí radiokomunikace!“ se jal otáčet anténou o devadesát stupňů.
Satelitní šílenství
Ještěže existuje alternativa. Ve středních Čechách propuká satelitní šílenství. Řeč teď není o urbanistických skvostech developerů, ale o nákupy a montáže satelitních kompletů pro příjem digitálních stanic z oběžné dráhy.
Ve srovnání s terestrickým digitálním vysíláním se satelitní příjem uvádí jako nevýhodný z hlediska údajně vysokých pořizovacích nákladů. Donedávna tomu tak skutečně bylo. Časy se ale mění a dnes se cenový rozdíl zmenšuje na minimum. Investice do televize s velkou úhlopříčkou a rozlišením Full HD se dá uskutečnit, řekněme, od dvaceti tisíc korun až ke statisícům. Satelitní komplet pro příjem nekódovaných digitálních programů v DVD kvalitě přijde na tři a půl tisíce korun a trendem je pokles ceny. Kutil zvládne montáž sám, jinak ji lze pořídit u specializované firmy za 1500 až tři tisíce korun, dle podmínek umístění paraboly, délky kabelu et cetera. Ve srovnání s cenou LCD nebo plazmové televize jde tedy o relativně malou položku. Kdo chce, si navíc už kolem šesti tisíc korun může pořídit přijímač schopný zobrazit programy v HD rozlišení, což je budoucnost, jakou majitelé terestrických set top boxů, toho času uprostřed produktivního věku, zažijí nejdříve v důchodu. V kvalitě tedy terestrické digitální vysílání nemůže satelitu konkurovat ani náhodou, stejně jako šíří programové nabídky. Pecky typu TV Óčko nebo Noe TV na jedné straně barikády, Viasat History a Explorer, National Geographic, Discovery nebo Spektrum na druhé – ať si každý vybere, co mu přijde atraktivnější.
Ze souboje DVB-T a DVB-S, tedy terestrického a satelitního digitálního vysílání, jasně vychází jako vítěz oběžná dráha, jejíž podíl na trhu navíc stále rychleji roste. Čekací doby na montéry se natáhly na několik týdnů. Místo zubatých zrezlých antén jsou stále častěji vidět paraboly. Ukazuje se něco nového, preference zákazníka se obrací ke kvalitě. Pro autory digitalizace po česku je to také jasný vzkaz – je nejvyšší čas se chytit za nos.
