PRAHA (mjr) - Advent, čas příprav na příchod Ježíše Krista, vyhrazený pro pokání a rozjímání, strávil exkomunista Zdeněk Škromach již tradičně mezi nejubožejšími z ubohých. „Považuji za vrcholný zločin totalitního režimu, že záměrně dusil projevy lidské solidarity, bránil občanům v adresné pomoci bližním. Pro mě je to koníček,“ říká šéf resortu práce a sociálních věcí před střediskem Armády spásy v Lidické ulici. „Přes Vltavu to sem mám, co by kamenem dohodil. Jak je na ministerstvu svačina či polední pauza, alespoň na chviličku do azylového domu limuzínou zajedu. Někdy nalévám polévku, jindy na mě vyjde mytí nádobí či převlékání postelí v noclehárně, prostě co je zrovna třeba,“ dodal řádný člen křesťanského sdružení s hodností majora. „Na vojně jsem to dotáhl s bídou na desátníka a tady už mám takovouhle šajbu! Měl jsem i několik nabídek od generála Johna Larssona jít dělat na centrálu Salvation Army v Londýně,“ chlubí se rychlým kariérním růstem.
Škromach si takto přímo na ulici může ověřit schůdnost své sociální reformy. „Když jsem například před našimi klienty řekl, že bych v zájmu úspor rozpočtu rád zmrazil životní minimum, naprostá většina respondentů mi řekla, že jsem vůl, tak jsem toho nechal,“ shrnuje výsledky průzkumu veřejného mínění. „Naopak zrušení příspěvku na bydlení se zdá být mezi bezdomovci politicky průchodné.“
Zdeněk se mezi nemocnými, trpícími a opuštěnými cítí šťasten. „Je to těžko popsatelný transcendentní stav totálního naplnění, tak jak to popisovala Matka Tereza. U nás v Sigmě Hodonín ani na vládě jsem to nikdy nezažil. Se mnou, bývalým elektrikářem, to vždycky zacloumá jak 380 voltů. Je to můj adrenalin. Ostatně, jak říká Ježíš, cokoliv jste udělali pro jednoho z těch mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali…“
Zdeněk už ví, co bude dělat, až vláda padne. „Mé místo je na ulici. Myslím, že za Topolánka bude třeba každé ruky,“ prorokuje.
