Pokud si Topolánkova strana skutečně přichystala dárkový balíček s deseti miliony a pokud jí po blamáži se Zdeňkem Kořistkou leží ještě někde v šuplíku, měla by jej věnovat ostravské krajské státní zástupkyni Zlatuši Andělové. Právě ona vrátila vývoj kauzy Kořistka do výchozí pozice ve chvíli, kdy začal devastovat mediální obraz ODS. Zuřivá předvolební rvačka politiků se díky ní přece jen trochu posunula do sice méně záživné, zato klidnější polohy odborného sporu orgánů činných v trestním řízení. A to je plus nejen pro občanské demokraty.
Když mluví policie či státní zástupci, politici by měli mlčet. A to i k tak politickému případu, jakým spor o korupční průběh srpnové schůzky Kořistka - Dalík - Večerek bezesporu je. Jenže nemlčeli a nemlčí. Dokud se kyvadlo podezření přiklánělo na stranu Dalíka a Večerky, hystericky křičeli topolánkovci, zatímco koalice stoicky předstírala nestrannost. Když šéf ostravského okresního státního zastupitelství vetoval vazbu pro Dalíka s Večerkem a Andělová označila postup policie za nezákonný, na skřipci se ocitl Kořistka. Rázem promluvili i ti, kteří se zatím drželi stranou nebo důrazně varovali před vměšováním: ministr spravedlnosti Němec v médiích vybídl k řešení kauzy mimo média a premiér Gross zhodnotil hodnocení Andělové slovy, že rozhodně nejde o zjevenou pravdu. Dezorientovaní orgánové činní v trestním řízení si jeho vyjádření mohli přeložit poměrně snadno: jen ať se modří hošánkové moc neradují, protože je tu ještě vrchní státní zastupitelství, a to je už delší dobu na naší straně.
Takové podprahové politické objednávky - když už za ně nepovažujeme razantní zvýšení policejních platů - jsou cestou do pekel. Názor vládních veličin na detaily vyšetřování korupční aféry by měl být pro policisty a státní zástupce v ideálním případě tajemstvím, v reálu alespoň vedlejší informací. V českém prostředí však na osobní nezaujatost a nadstranickost každého jednoho policejního důstojníka nelze příliš spoléhat, a tak zaplaťpánbu za alespoň přibližnou rovnováhu sil mezi klienty obou hlavních mocenských center. Že to připomíná houfování v předúnorové Národní frontě a hledání pravdy dohodou, je smutná skutečnost.
Andělová obrátila pozornost veřejnosti od bombastických nálepek korumpující opozice a „grosstapa“ zpět k důvěryhodnosti policejní práce i Kořistkovy výpovědi na detektoru lži. Tam někde asi opravdu bude zakopán pes. Policie nově zařadila mezi vyšetřovací verze možnost, že se někdo pomocí Kořistky snažil zdiskreditovat nejsilnější opoziční stranu. Kdo asi? V záplavě dohadů zapomínáme, že něco víme jistě: poslanec Kořistka připustil důvěrné paktování se zástupcem ODS ve věci zrady koalice při hlasování o už dojednané vládě a šéf ODS nechtěl čekat na volby.
Je zvláštní, že tohle nikomu nevadí.
