Malíř skla Andreas Hartauer začínal v šumavských sklárnách. Po roce 1854 podnikal na severu Čech i v rakouském St. Pöltenu. Na rodný kraj ale nezapomněl a věnoval mu píseň Tam na krásné Šumavě.
Severozápadně od Horské Kvildy, jedné z nejvýše položených obcí v Čechách, leží místo zvané Zlatá Studna. Dnes je jen křižovatkou turistických tras, kdysi zde ale stávala osada poprvé připomínaná roku 1799. Vznikla okolo sklářské huti, kterou vybudovalo město Kašperské Hory, a tvořily ji převážně dělnické domky. Počet obyvatel rychle rostl a do roku 1843 se zvýšil až na 138.
Dětství tu prožil i budoucí sklářský podnikatel Andreas Hartauer. Zdejší kraj si velmi oblíbil a později, když pracovně pobýval v severních Čechách, o něm napsal tesknou píseň Tief drin im Böhmerwald (Tam na krásné Šumavě).
Mládí ve Studni
Andreas Hartauer se narodil roku 1839 ve Staré Huti pod Kůsovem v katastru obce Stachy na Prachaticku. Jeho otec, rovněž Andreas, pocházel z hornorakouského Weissenbachu a na Šumavu přišel ve třicátých letech 19. století za prací. Roku 1832 nastoupil do skláren v Adolfově u Vimperka, kde působil jako brusič. Tentýž rok se oženil s Alžbětou, dcerou místního skláře Vavřince Gottermanna, s níž měl později osm dětí.
Andreas Hartauer mladší přišel na svět jako čtvrtý. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Zlaté Studny, kde obývala chalupu nedaleko sklářské hutě a hospody. Andreas zde prožil radostné dětství, na které pak často vzpomínal. Školu navštěvoval v nedaleké Horské Kvildě a malířem skla se vyučil ve dvacet kilometrů vzdálené Lenoře. Po otcově smrti roku 1854 ale Šumavu opustil a vydal se na zkušenou na sever Čech.
Úspěch se šramlem
| ANDREAS HARTAUER (1839-1915) |
| Narodil se 28. listopadu 1839 ve Staré Huti pod Kůsovem v rodině skláře. Dětství prožil ve Zlaté Studni a v Lenoře se vyučil malířem skla. Po otcově smrti roku 1854 odešel do severočeského Josefova, kde si založil vlastní živnost. Práce se mu ale příliš nedařila, ve volných chvílích se proto věnoval hudbě. Roku 1870 napsal tesknou píseň Tam na krásné Šumavě, která ho proslavila až v Americe. Roku 1883 odešel do rakouského Sankt Pöltenu, kde několik let vedl vlastní sklářskou dílnu. Zemřel 18. ledna 1915. |
Usadil se v Josefově u Nového Boru, kde začal pracovat jako malíř skla. Ve volném čase se věnoval hudbě, která byla jeho velkým koníčkem. Rád zpíval, hrál na kytaru i citeru a vedl dokonce místní pěvecký sbor Fröhliche Sänger (Veselí pěvci).
Roku 1865 se oženil s Annou Oppitzovou, dcerou chalupníka ze sousedního Sloupu. Manželství ale zůstalo bezdětné a ani práce Hartauera příliš netěšila. Začalo se mu stýskat po rodném kraji, roku 1870 proto napsal píseň Tam na krásné Šumavě, ve které na milovaná místa vzpomínal.
S hudební stránkou mu pomohli Karel Hoschna, Maxmilián Schmid a Julius Pleschinger. Hotová skladba byla původně určená jen několika známým, díky dřevorubcům a vandrovním sklářům se ale brzy rozšířila. Dostala se do šumavských škol a roku 1902 dokonce až do Ameriky, kam ji dovezli emigranti. Stala se neoficiální šumavskou hymnou a dodnes patří ke klasice české a německé dechové hudby.
Vzestup a pád
Na tomto úspěchu ale Hartauer nic nevydělal. Jeho finanční situace se naopak zhoršovala a roku 1883 musel severní Čechy opustit.
Rozhodl se zkusit štěstí v rakouském Sankt Pöltenu, vzdáleném zhruba padesát kilometrů západně od Vídně, a štěstí mu zpočátku přálo. Malířskou živnost brzy rozšířil na samostatné podnikání, založil vlastní sklářskou dílnu s malírnou a začal obchodovat i s tehdy žádaným porcelánem.
Vydělal první větší peníze a na Daniel-Gran-Strasse si dokonce koupil měšťanský dům, úspěch ale netrval dlouho. Firma se kvůli špatnému hospodaření po několika letech propadla do ztráty a po roce 1900 zanikla. Hartauer se znovu ocitl na mizině a poslední léta prožil v ústraní.
Nenapsal už ani žádnou další píseň a roku 1915 v Sankt Pöltenu, daleko od milované Šumavy, ve věku sedmdesáti šesti let zemřel.
Na památku vlastence **
Jeho hudební dílo ale nezapadlo. Zabýval se jím profesor Rudolf Kubitschek, který o Hartauerovi napsal monografii, rozhlasovou hru a přišel také s myšlenkou odhalit tomuto šumavskému vlastenci důstojný pomník. Spojence našel v tehdejším spolumajiteli lenorské sklárny Siegfriedu Kralikovi, s nímž roku 1936 založil „Přípravný výbor pro odhalení pomníku“. Návrhem byl pověřen profesor Ernst Blumentritt z Českých Budějovic, vytvořil jej kamenický mistr Kurt Leipert z Vimperka.
Otázkou byla pouze lokalita, kam pomník umístit. Členové výboru nakonec vybrali místo více než symbolické, přímo nad Lenorou s okolním panoramatem šumavských lesů. Pomník, slavnostně odhalený v červenci 1937, nesl nápis: „Dem Andenken des Glasmachers Andreas Hartauer, der der Welt das Lied Tief drin im Böhmerwald geschenkt hat“ (Na památku skláře Andrease Hartauera, který dal světu píseň Tam na krásné Šumavě).
Prameny: Ferdinand Valenta: Tenkrát na Šumavě, Českobudějovické listy, Staralenora.cz
