Už od svého debutu Návrat, který vyhrál festival v Benátkách, patří Andrej Zvjagincev mezi uznávané evropské filmaře. Jeho čtvrtý snímek Leviatan získal loni cenu za scénář na festivalu v Cannes, ucházel se o čtyři Evropské filmové ceny, o víkendu vyhrál Zlatý glóbus a s velkou pravděpodobností získá nominaci na Oscara. Strhující drama o tragickém sporu o dům jednoho muže s místním starostou na Západě rádi považují především za útok na putinovské Rusko.
Zvjagincev s tím ale nesouhlasí: „Film vypráví o životě v širším smyslu a měl by být vnímán jako něco víc než kritika zkorumpovaného systému.“
E15: Co jste říkal na nominaci na Zlatý glóbus?
Asi tušíte, jak se člověk může cítit. Je to loterie, ve výběru byla řada filmů. Myslím, že jsme měli štěstí. Bylo to příjemné překvapení.
E15: A jak jste reagoval na zprávu, že Leviatana Rusko vyslalo do bojů o Oscara?
To bylo ještě příjemnější překvapení. A dost nečekané. Uznání patří hlavně mému producentovi, který zajistil, aby každý člen výběrové komise Leviatana viděl. Pak k tomu přispěl i fakt, že v roce 2011 byl můj film (Jelena) vybraný spolu s filmem od Michalkova (Unaveni sluncem 2), který je předsedou té komise, a vznikl z toho konflikt tak velký, že se o něm dozvěděli i za hranicemi Ruska. Komise se pak rozšířila o nové členy, nezávislé lidi, čímž byl tamní nepotismus eliminován. Proto teď mohl být vybrán Leviatan. Nicméně musím zmínit komentář předsedy ruské oscarové komise, který týden po tomto rozhodnutí řekl, že členové komise by měli být vyměněni, protože není spokojen s letošním výsledkem. Dalo by se říct, že mladí filmaři chtějí pro všechny rovná práva, zatímco staří chtějí udržet svou hierarchii a oceňovat minulé zásluhy.
E15: Jaká byla reakce publika na Leviatana v Rusku?
V Rusku jde film do kin až v únoru. Co se týče reakce politiků, ti se vyjadřují jen vzácně. Ministr kultury dva dny před uvedením snímku v Cannes prohlásil, že to je dobře natočené dílo, ale jemu se nelíbilo. To byl jediný veřejný komentář, který jsem slyšel. To je v Rusku normální – udělat si názor potichu.
E15: Takže jste se reakce ruské vlády nebál?
Asi přeceňujete roli politiků v kultuře. Za posledních sedm let si vzpomínám jen na dva případy cenzury nebo zásahu moci. Jedním byl případ filmu Rusko 88, politici zakázali, aby vyhrál hlavní cenu na jednom festivalu, a pak měl myslím i problémy dostat se do kin. Druhý případ se týkal dokumentu o Pussy Riot. Třetina rozpočtu Leviatana pocházela od vlády. Ministerstvo kultury prohlásilo, že všechny dobré projekty budou mít vládní podporu.
Ale ministr také třeba řekl, že dokumentarista Vitalij Manski žádné peníze nedostane, protože není loajální hlavnímu ideologickému proudu ruské vlády. Nicméně když jsem navštívil Jižní Koreu, říkali mi, že film jako Leviatan by tam nemohl ani vzniknout, natož jít do kin. Jeden čínský režisér tvrdil totéž.
Andrej Zvjagincev: Asi přeceňujete roli politiků v kultuře. Za posledních sedm let si vzpomínám jen na dva případy cenzury nebo zásahu moci. Jedním byl případ filmu Rusko 88, druhý se týkal dokumentu o Pussy Riot
E15: Netrpíte tedy autocenzurou, abyste v Rusku mohl točit?
Já na politiku tolik nemyslím, jen když se vměšuje do našeho života, takže na ni musíme reagovat. Chápu, co tou otázkou myslíte, ale já považuji za hlavní potřebu filmaře, každého umělce, říkat pravdu o tom, co vidí. To je hlavní sociální aspekt mé práce. Mise každého autora je vyjádřit náladu, vibrace, pocity společnosti, k níž patří. Ale neměl by u toho být příliš očividný.
E15: Když jsme u zobrazování pravdy, pijí Rusové opravdu tolik vodky, jak ukazujete v Leviatanu?
Na festivalu v Torontu jsem dělal rozhovor s mexickým novinářem, který říkal, že kdybych nahradil vodku tequilou a zimu horkem a kaktusy, pak by to byl film o Mexiku. Leviatan trvá dvě a půl hodiny a odehrává se během několika dní, lidi tam nepijí od rána do večera. V Rusku je větší zima a potřebujeme silnější alkohol, takže místo červeného vína pijeme vodku.
E15: Byl by Leviatan jiný, kdybyste měli jiného prezidenta?
Ne. Není to o Putinovi. Náš skvělý spisovatel Saltykov-Ščedrin, který žil před dvěma sty lety, řekl: Když mě teď uspíte a vzbudíte za sto let, aniž bych se podíval z okna, mohl bych vám říct, co má Rusko za problémy – pití a zlodějnu. Korupce je v Rusku permanentní stav. Ale Evropa a USA obraz Ruska zjednodušují. Ano, politická situace se stává nepříjemnou, tento režim začíná připomínat carismus. Ale život v Rusku je mnohem složitější, zajímavější a bohatší, než jak si myslí v Americe a Evropě. Velmi dobře vím, že Rusko prochází těžkými časy, stejně jako zbytek světa, a život obyčejných lidí je obtížný. To mi leží v hlavě víc než možná politická reakce na můj film.
Všichni neseme vinu za to, co se děje, všichni jsme součástí jednoho tavicího kotle. Všichni stojíme uprostřed boje s krvácejícím nosem a myslíme si, že problém je u toho druhého. Neobhajuji Putina a jeho politiku, ale musí být nějaký důvod, proč má 85procentní podporu lidu.
Proto se vyhýbám tomu, abych vynášel soudy nad jeho politikou, i když ji pociťuji a zajímám se o ni hlouběji, než dávám najevo. Nejsem ale moc šťastný, jak všichni zdůrazňují politický obsah Leviatana. Ten film vypráví o životě v širším smyslu a měl by být vnímán jako něco víc než kritika zkorumpovaného systému. Důležitá je i víra hlavního hrdiny a to, co zvládl provést se svým životem.
E15: Leviatan byl inspirován skutečným osudem jednoho Američana. Jak se do něj dostaly odkazy na bibli?
Hledali jsme mytologický kontext, do kterého bychom ten osud mohli zasadit, věčný příběh, který bychom mohli využít, a to byl příběh ubohého Joba, jenž všechno ztratí. Říkám, že film stojí na třech velrybách: Knize Jobově, knize Leviatan od filozofa Thomase Hobbese a knize Michael Kohlhaas. Všechno to jsou příběhy malého člověka bojujícího proti velké moci.
E15: Vyznění filmu hodně pomáhá krajina u Murmansku. Jak jste ji našli?
Když ten film vidíte, zdá se skoro neuvěřitelné, že ta krajina nebyla součástí scénáře. Příběh se původně odehrával v běžné ruské krajině ve středním pásmu. To pravé místo jsme ale nemohli najít, navštívili jsme sedmdesát různých měst a už jsme byli zoufalí. Nakonec jsme s kameramanem začali hledat přes Google Maps a našli jsme tuto vesnici u moře, kde to vypadá jako na konci světa. To místo film obohatilo. Zrodil se z něj nápad propojit začátek a konec záběry přírody, kde člověk nic neznamená.
E15: Uvažujete o tom, že byste natáčel i v zahraničí?
Nabídky jsem už dostal, ale pokud by byly opravdu lákavé, už bych je natočil. Nerozhoduji se podle své touhy někam cestovat. Záleží jen na příběhu.
E15: Kdo z filmařů vás ovlivnil?
Bude to znít staromódně, ale miluji filmaře ze šedesátých let – Bressona, Bergmana, Tarkovského, Kurosawu, Iosselianiho. Vypadá to triviálně, takový klasický seznam. Ale když jsem tyhle skvosty sledoval v Moskvě v Muzeu filmu, udělaly na mě velký dojem. Studoval jsem herectví a nevěděl jsem, kdo je Antonioni. Pak jsem viděl jeho Dobrodružství a byl jsem uchvácen. Ne proto, že jde o klasiku, ale protože mi to připadá jako nejvyšší úroveň, které můžete ve filmu dosáhnout. Autorka je spolupracovnicí redakce
Čtěte také:
Putinova popularita v Rusku dál láme rekordy, ukazuje průzkum
Zeman: Kritiku Pussy Riot jsem si připravoval
Putin ujistil oligarchy o podpoře státu a vyzval k diverzifikaci ekonomiky
