OBCHODNÍ ZÁKONÍK - Obchodní zákoník letos prošel již čtyřikrát novelizací a každým dnem lze očekávat pátou novelu. Možná nebude pro tento rok poslední ani ona. Některé změny podnikatele potěší, jiné by zase mohly znamenat nebezpečný krok zpět.
Od roku 1991, kdy byl schválen obchodní zákoník, neminul jediný rok, kdy by parlament nepřijal alespoň jednu jeho novelu. Letos jsme se dokonce již dočkali čtyř a pátá je na obzoru. Letošní rok tak můžeme bez nadsázky označit jako období legislativní smršti. Zorientovat se v něm není lehké ani pro odborníky.
Znovelizovaná pravidla lži
Již od 12. února je účinná první letošní novela obchodního zákoníku – zákon č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon o ochraně spotřebitele a další zákony. Novela přenesla do českého právního řádu Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Tato změna mimo jiné poněkud uvolnila reklamní pravidla.
Obchodní zákoník povoluje srovnávací reklamu pouze tehdy, splňuje-li současně několik podmínek. K její přípustnosti bylo původně mimo jiné nutné srovnávat zboží zpravidla ve více znacích. Porovnávat pouze jeho jediný znak zákon připouštěl jen výjimečně. Od února však k přípustnosti srovnávací reklamy běžně stačí porovnávat i jen jediný znak daného zboží.
V praxi to například znamená, že prodejce již může tvrdit jen to, že jím prodávané auto je rychlejší než auto konkurence. Už nemusí dodávat, že jeho vůz je dražší a méně bezpečný. „Srovnání ovšem stále nemůže být klamavé,“ říká Petr Čech z katedry obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „To znamená, že srovnání nesmí zahrnovat klamavou obchodní praktiku – a tou je rovněž klamavé opomenutí. Pokud bychom tedy ve srovnávací reklamě zamlčovali nějaké důležité skutečnosti tak, že by výsledek působil klamavě, přípustné by to rovněž nebylo,“ varuje.
HLAVNÍ ZMĚNY V OBCHODNÍM PRÁVU
• těžiště úpravy nabídek převzetí se přesunulo do speciálního zákona
• úprava přeměn obchodních společností a družstev se přesouvá do stejnojmenného zákona
• ruší se zákonný termín „živnost provozovaná průmyslovým způsobem“ a spolu s ním i příslušné povinnosti
• zaniká povinnost přikládat k návrhu zápisu do obchodního rejstříku doklad oprávnění k činnosti
• mění se pravidla pro přípustnost srovnávací reklamy
• zákon o ochraně spotřebitele (na nějž obchodní zákoník odkazuje) byl rozšířen o přílohu obsahující seznam jednání, která budou vždy posouzena jako klamavé či agresivní obchodní praktiky. Na seznamu nalezneme kupříkladu tyto položky:
– podnikatel nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení (vždy klamavá praktika)
– podnikatel osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy (vždy agresivní praktika)
– podnikatel prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu (vždy agresivní praktika
Každý není průměr
Uvedená novela se projevila zejména v zákoně o ochraně spotřebitele. Jeho změna se však přímo dotýká i práv a povinností stanovených obchodním zákoníkem. Ten totiž na zákon o ochraně spotřebitele přímo odkazuje – právě v souvislosti se zákazem klamavých obchodních praktik. Přenesení výše jmenované směrnice se však neobešlo bez chyb. Účelem bylo nastavit maximální standard ochrany spotřebitele pro celou Evropskou unii. „Jenže náš právní řád na podnikatele klade i po harmonizační novele požadavky vyšší,“ upozorňuje Čech.
Kupříkladu § 4 zákona o ochraně spotřebitele definuje nekalé obchodní praktiky jako jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je v rozporu s požadavky odborné péče. Přitom musí být způsobilé podstatně ovlivnit spotřebitelovo jednání tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neudělal. Obchodní zákoník pak stanoví, že pokud srovnávací reklama takové klamavé obchodní praktiky užívá, je nepřípustná.
Jenže evropská směrnice hovoří o průměrném spotřebiteli. Podle českého zákona by však byl v konkrétním případě posuzován konkrétní spotřebitel. Ale ten může být nadprůměrně důvěřivý a podprůměrně rozumný. Nekalou praktikou by tak vůči němu bylo i takové jednání, které by při obchodování s průměrným spotřebitelem, o kterém mluví směrnice, bylo zcela v mezích zákona. „Česká republika tak současným zněním uvedeného ustanovení nepřípustně zpřísňuje pravidla pro podnikání,“ konstatuje Čech.
Podnikatel z jiného státu Unie, který by měl být za nekalé praktiky postižen, se proto může bránit tím, že český zákon je ve výše popsaném ohledu neplatný pro rozpor s komunitárním právem. Český podnikatel má ale smůlu. „Směrnice zakazuje, abychom byli přísnější na podnikatele z jiných členských států Evropské unie,“ vysvětluje Čech. „S domácími podnikateli si ale můžeme činit, co uznáme za vhodné.“
Novela číslo 36/2008 rovněž vybavila zákon o ochraně spotřebitele přílohou. Jejím obsahem je seznam obchodních praktik, které jsou považovány za klamavé či agresivní vždy. To znamená, že jsou vždy zakázány a sankcionovány – bez ohledu na svou skutečnou nebezpečnost.
Přísnější omezení s sebou ovšem nese větší právní jistotu. „Dříve byla klamavost jakékoliv obchodní praktiky posuzována individuálně na základě velmi obecných principů. Zákon číslo 36/2008 Sb. ale do oblasti srovnávací reklamy a klamavých obchodních praktik vnáší řadu konkrétních skutkových podstat a mnohem určitější vymezení klamavosti jednání,“ říká právník advokátní kanceláře Havel & Holásek Jan Bednář. Tato skutečnost podle něj dává každému (tedy i laickému) subjektu možnost mnohem informovanějšího a přesnějšího posouzení některých obchodních praktik a jejich nekalosoutěžních prvků. „Každý tak bude moci s větší mírou jistoty posoudit případnou přípustnost či nepřípustnost srovnávací reklamy,“ uzavírá Bednář.
Stěhování paragrafů
V dubnu nabyl účinnosti zákon o nabídkách převzetí (číslo 104/2008 Sb.). V souvislosti s tím byla většina ustanovení obchodního zákoníku upravujících problematiku nabídek převzetí zrušena a přesunuta do něj. „Obchodní zákoník nadále upravuje veřejný návrh činěný akcionářům bez ohledu na charakter účastnických cenných papírů. Zákon o nabídkách převzetí vedle toho řeší specifickou úpravu nabídky převzetí v souvislosti s ovládnutím cílové společnosti, která vydala účastnické cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu,“ shrnuje podstatu systémové změny Bednář.
Rovněž přijetí zákona číslo 126/2008 Sb., kterým se mění některé normy v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, obchodní zákoník zeštíhlí. Přeměnám je
věnován speciální zákon číslo 125/2008 Sb. Od 1. července letošního roku, kdy oba nové zákony nabudou účinnosti, už tedy v obchodním zákoníku nenalezneme ani právní úpravu přeměn. „Bobtná nám právní řád,“ poznamenal na semináři agentury Bova k těmto novelám poněkud nenadšeně advokát Jan Dědič a jakoby mimochodem dodal klasické římskoprávní rčení: „Čím zkaženější stát, tím více zákonů.“
Konec průmyslníků v Čechách
Ne všechny změny jsou ale k horšímu. Dvě následující by měly alespoň některým podnikatelům ulehčit práci. Zákon 130/2008 Sb., kterým se mění živnostenský zákon, bude účinný od 1. července. I on se dotkne obchodního zákoníku. S jeho účinností totiž zmizí zákonný termín „živnost provozovaná průmyslovým způsobem“.
Obchodní zákoník přitom až dosud stanovil, že fyzická osoba, která svou živnost takovým způsobem provozuje, musí být zapsána v obchodním rejstříku. „Dnem účinnosti novely živnostenského zákona – tedy počínaje letošním červencem, se taková osoba může nechat z obchodního rejstříku vymazat,“ upozorňuje advokát Dědič.
Prázdniny přinesou podnikatelům i další zjednodušení. V souladu s dosud platným zněním § 37 obchodního zákoníku musel navrhovatel zápisu do obchodního rejstříku doložit oprávnění k činnosti, která měla být zapsána jako jeho předmět podnikání. Teď však do tohoto ustanovení přibude nová podmínka. Podnikatelé nebudou muset své oprávnění k činnosti dokládat tehdy, bude-li zjistitelné z informačních systémů veřejné správy. V praxi to znamená hlavně to, že bude-li se do obchodního rejstříku zapisovat nový podnikatel či jen nový předmět činnosti, nebude třeba k návrhu přikládat ani živnostenský list, ani jeho ověřená kopie. Rejstříkový soud bude nadále povinen zjistit si existenci příslušného oprávnění sám.
PRAVIDLA PRO OBCHODNÍ SMLOUVY PŘITVRDILA
Teprve letos v březnu nabyl účinnosti loňský zákon číslo 344/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a zákon číslo 200/1990 Sb., o přestupcích. Podnikatelům by neměl uniknout zejména fakt, že tato novela rozšířila okruh obchodních listin uvedených v § 13a obchodního zákoníku. Uvedené ustanovení ukládá podnikateli povinnost uvádět svou firmu, sídlo, identifikační číslo a další v něm uvedené údaje na všech obchodních listinách. Těmi byly až do března jen objednávky, obchodní dopisy a faktury. Nově je třeba doplnit zákonem stanovené údaje i na webové stránky a dokonce na všechny smlouvy. Neuvedení některých zákonem požadovaných údajů by sice nezpůsobilo neplatnost smlouvy, ale přesto by mohlo způsobit nemalé nepříjemnosti. Porušení této povinnosti je totiž přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 50 tisíc korun nebo až roční zákaz podnikání. Stejný trest pak po 1. březnu hrozí i tomu, kdo nepodá zákonem předepsaný návrh na zápis některé skutečnosti do obchodního rejstříku nebo do sbírky listin neuloží, co zákon požaduje.
Tunelová nostalgie
Změnám ovšem stále není konec. Každým dnem můžeme očekávat, že se ve Sbírce zákonů objeví další – novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu (již schválená i prezidentem podepsaná). Na ostatní úpravy obchodního zákoníku si však budeme muset ještě chvíli počkat. Poslanecká sněmovna je měla původně projednat na začátku června. Nicméně původní plán v důsledku ne úplně ideální situace ve sněmovně nevyšel. Čekání na nové zákony se proto o něco protáhne. Minimálně v případě prvního z tisků pak lze očekávat, že jeho projednávání nebude pouhá formalita. Poslankyně Hana Šedivá, která je jeho zpravodajkyní, se vyjádřila, že udělá vše pro to, aby se návrh ve své současné podobě nedostal ani do druhého čtení.
Návrh zákona zpracovávalo ministerstvo spravedlnosti – přesněji řečeno – jím pověřené advokátní kanceláře. „Změny, které obsahuje, mají za cíl zpřehlednit podmínky pro podnikání a významně zrychlit a zlevnit proces sjednávání a uzavírání smluv,“ uvádí k návrhu tisková mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová. I sám ministr Jiří Pospíšil se zdá být nadšen: „Podle analýz některých bank, nadnárodních koncernů a dalších společností bude tato úprava obchodního zákona znamenat výrazné snížení nákladů při obchodních transakcích, zároveň povede k posílení právní jistoty účastníků obchodních vztahů,“ říká.
Co tedy Šedivé vadí? Podle ní by nás přijetí novely v současně navrhované podobě vrhlo zpět do divokých devadesátých let. Ministerstvem proklamované zjednodušení uzavírání smluv a posílení právní jistoty by bylo zároveň klíčem ke znovuotevření tunelů, které si z té doby pamatujeme ještě stále lépe než bychom chtěli. A Šedivá není jediná, kdo si to myslí.
Část předlohy zákona má zharmonizovat naše právo s unijním. „Hlavní navržené posuny však spočívají v úpravě či přímo v odstranění právních norem, které byly do obchodního zákoníku vtěleny v devadesátých letech. Jejich účelem přitom byla ochrana kapitálových společností a jejich menšinových společníků před tunelováním,“ tvrdí Čech.
Novela by podle něj skutečně výrazně zjednodušila majetkové transakce, jejichž účastníkem je obchodní společnost, a posílila jejich právní stabilitu. Jenže by to nebylo zadarmo. Zaplatila by za to sama společnost, potažmo její společníci.Ti by totiž o svá práva a záruky přišli. Sporných ustanovení obsahuje předloha zákona několik.
Bezmocní akcionáři podruhé?
Čech upozorňuje například na navrhovanou změnu § 67a. Ta předpokládá výrazné zúžení okruhu případů, ve kterých musí prodej části podniku společnosti schválit společníci či valná hromada. „Současné znění ustanovení § 67a připouští výklad, podle kterého je takový souhlas nutný byť jen s jedinou složkou majetku společnosti, jedná-li se o složku zásadní. Tou může být například nemovitost představující dominantní položku aktiv společnosti. Bez potřebného schválení nemůže na nabyvatele předmět převodu vůbec přejít,“ objasňuje Čech.
Po novele by však měl být souhlas společníků, respektive valné hromady potřebný jen k převodům takové části podniku, která tvoří samostatnou organizační složku. A navíc jen tehdy, pokud se v důsledku převodu této složky změní převažující povaha podnikání společnosti. Takový stav by významně omezil působnost valné hromady společnosti a tím samozřejmě i práva jejích společníků (akcionářů). Naopak představenstvo či jednatelé by tím získali mnohem větší volnost při nakládání s majetkem společnosti.
Praktické důsledky možné úpravy obchodního zákoníku popisuje Čech na následujícím příkladu: Nemocnice se stane akciovou společností. Její představenstvo se pak rozhodne prodat veškeré nemovitosti, které nemocnici patří a ve kterých poskytuje zdravotní péči. V poskytování péče však bude nemocnice (kupříkladu v pronajatých prostorách) pokračovat. „Podle navržené úpravy by k takovému prodeji stačil souhlas představenstva nemocnice. Akcionářů by se nikdo na nic neptal. Převod bude platný a účinný i bez jejich souhlasu a třeba i proti jejich vůli,“ zdůrazňuje.
Důvodová zpráva k tomu uvádí, že ochrana společnosti vystačí s odpovědností členů představenstva či jednatelů za škodu způsobenou případně nevýhodným prodejem. „Taková odpovědnost ale existovala i v devadesátých letech. Tenkrát ovšem společnosti před nevýhodnými prodeji jejich majetků neuchránila. Odpovědné osoby se akcionářům dodnes smějí z exotických daňových rájů,“ varuje Čech. Působivou hrozbu a s ní i účinnou ochranu přinesla až neplatnost či neúčinnost smluv uzavřených bez souhlasu společníků, eventuálně valné hromady. Nezbývá než doufat, že se naši legislativci nepokusí vstoupit podruhé do téže řeky.