KDYŽ SE PŘED půldruhým rokem začalo proslýchat, že chce ministr Grégr českou energetiku privatizovat bez poradců a bez řádné soutěže, nikdo nevěřil, že by mu to mohlo projít. Přesto postupně prosadil úplně všechno.
Neuvěřitelnou vůli ministra a jeho pevné postavení ve vládě lze snad nejlépe dokumentovat právě na jeho vítězstvích týkajících se privatizace energetiky. Proti vůli jediného vládního oponenta – bývalého ministra financí Pavla Mertlíka
- nejprve vloni na podzim prosadil svou vizi. Hned nato zvítězil v boji o způsob výběru poradců: místo transparentní veřejné soutěže prosadil výběrové řízení. Když se nevyvíjelo podle jeho představ kvůli rozhodnutí Fondu národního majetku, podléhajícímu ministrovi financí, donutil nepohodlného kolegu k rezignaci (EURO 16/2001).
Po Mertlíkově odchodu pak prosadil pro poradce pouze úlohu asistentů a to, že se o novém majiteli elektroenergetiky a plynárenství rozhodne ve vládě.
Hlava na špalek. K husarským kouskům ministra patří jeho úloha v kauze elektrárny Temelín. Po rozhodnutí kabinetu z března 1999, v němž vláda potvrdila svou vůli k dokončení projektu, řekl, že odstoupí, pokud ČEZ nedodrží nové termíny a nově schválený rozpočet. „Za obojí dám hlavu na špalek, řekl tehdy před novináři. Přestože elektrárna stále nevyrábí, pomyslnému špalku se zatím šikovně vyhýbá. Naposledy ho odmítl
2. července tohoto roku, kdy mu ekologičtí aktivisté přinesli symbolický kus dřeva přímo před úřad vlády. Jeho hlavu požadovali za rozpočet, který spolu s výdaji na palivo údajně přesáhl slíbených sto miliard korun. Jejich tvrzení okamžitě zpochybnila nejen Grégrova mluvčí Anna Stárková, ale i mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Uvedli, že se zatím prostavělo necelých 92 miliard a že se palivo do investice nezahrnuje. „O hlavu ministra se nebojím. Rozpočet překročen nebude. Nejsou k tomu žádné důvody, řekla Stárková.
S termíny dostavby se ministr vypořádal již dřív. Letos na jaře, když se objevily první problémy s turbínou a bylo jasné, že nelze dodržet květnový termín zahájení komerčního provozu, začal tvrdit, že se jeho závazek týkal pouze dokončení stavby a zahájení zkoušek. Přesněji splněného termínu zavážení paliva ze srpna předchozího roku (EURO 14/2001).
Dotlačený Siemens. Grégr měl také touhu postavit se do role zachránce firmy ČKD Dopravní systémy. O tento podnik se dlouhou dobu zajímal Siemens, jehož představitelé získali díky podpoře vyjadřované právě Grégrem pocit, že mohou zličínskou továrnu získat téměř zadarmo a ještě ke všemu oddluženou.
Pak ovšem podnik spadl do konkursu a situace se zcela změnila – hlavní slovo ve firmě získal konkursní správce a věřitelský výbor. Grégr, který se rád staví do role zachránce českého průmyslu, to však zpočátku nerespektoval a svými prohlášeními budil v představitelích Siemen–su naději, že mohou Dopravní systémy získat za předchozích podmínek. Navzdory těmto snahám nakonec konkursní správce vyhlásil regulérní soutěž a Siemens jakožto její vítěz získal exkluzivitu pro další jednání. Ta se táhla zhruba rok. Protože však Němci místo konstruktivních řešení jen přicházeli s dalšími, někdy i nesmyslnými požadavky, věřitelský výbor exkluzivitu koncem letošního května zrušil. Tehdy zasáhl Grégr pozitivně: nedal na nářky představitelů Siemensu a ukončení námluv podpořil (EURO 23/2001). To německou stranu dotlačilo k tomu, že do konce června předložila závaznou nabídku a kupní smlouvu slíbila podepsat začátkem září.
Koláček je spokojen. Od začátku Grégrova funkčního období se táhl požadavek na restrukturalizaci OKD. Projekt měl být připraven již v srpnu 1999. Pro Grégrův úřad to byla těžká práce, protože nebylo lehké se s majoritním vlastníkem dolů, společností Karbon Invest, dohodnout. Karbon Invest totiž v OKD vlastní 48,5 procenta a navíc přes své majitele Viktora Koláčka, Petra Otavu a Jana Przybylu ovládá celý domácí trh s černým uhlím, zatímco stát drží pouze 45,88 procenta. Obě strany čas od času přinášely pro sebe výhodné plány, které protějšek vždy smetl ze stolu. Představitelé OKD navíc vládním úředníkům vyčítali, že nejsou schopni sednout si s nimi za jeden jednací stůl. Resort průmyslu měl jednoznačný úkol: připravit takový plán rozdělení OKD na útlumovou a činnou část, který bude pro stát nejlevnější a zároveň na něj přistoupí i vlastníci dolů.
Grégr v květnu loňského roku připravil materiál, který nejenže nebyl vůbec s Karbon Investem předjednán, ale dokonce nerespektoval zákony. Mertlík projekt smetl ze stolu ještě v připomínkovém řízení (EURO 21/2000). Pak rok nato vláda odsouhlasila Grégrův plán, který přijde daňové poplatníky na desítky miliard korun (24,3 miliardy na sociální náklady a 17,5 miliardy technické náklady) a který jde téměř bezvýhradně na ruku požadavkům majitelů OKD. Ti pak Grégrův plán na valné hromadě odsouhlasili.
Výsledek zatím nejistý. Kabinet schválil svůj první program restrukturalizace domácího hutnictví v říjnu 1999. Ve spolupráci s Vysokou školou báňskou a společností Hutnictví železa ho zpracovalo v poslední instanci Grégrovo ministerstvo. Podle odborníků ovšem tento úřad vycházel z odhadů, které mu připravili tehdejší představitelé severomoravských hutí. Plán byl tak spíše než reálný jen jejich zbožným přáním. Vycházel z příliš optimistických předpokladů odbytu, špatný byl i návrh struktury výroby.
Evropská unie však podmínila uzavření kapitoly o hospodářské soutěži předložením vhodného plánu. Na tento účel vyčlenila z programu Phare prostředky, zpracovatelem byla v soutěži vybrána britská firma Eurostrategy. Ta přišla letos na jaře s jednoduchým řešením sloučit Třinecké železárny, Novou huť a Vítkovice Steel do jednoho Českého ocelářského podniku. Plán však poměrně kontroverzně navrhoval, aby druhé dva podniky převzaly za korunu právě Třinecké železárny. To se řadě odborníků vůbec nelíbilo a po srsti to nebylo ani ministru Grégrovi. Ten podporoval spíše variantu, která navrhovala jednorázovou státní injekci pro Novou huť a Vítkovice a jejich následnou privatizaci do rukou strategických investorů. To se nelíbilo v Třinci, za nímž stojí silná severomoravská lobby, a Grégra se údajně nakonec pokoušel přesvědčit i premiér Miloš Zeman.
Jak to dopadne, je zatím ve hvězdách, protože program bude vláda projednávat až v září. Z posledních informací týdeníku EURO však vyplývá, že Grégr předloží kabinetu ke schválení transakci, která spočívá ve spojení Nové hutě, Vítkovic Steel a prodeji vytvořené firmy strategickému investorovi (EURO 31/2001). Tedy to, co od začátku podporoval.
