Vodácký národ číslo jedna. To jsou Češi. Nikde jinde v Evropě se s podobným zájmem o vodní turistiku nesetkáte. V letní sezoně brázdí na kajacích, kánoích či raftech české řeky více než půl milionů nadšenců. Drtivá většina z nich nemá vlastní vybavení, takže dovolená začíná i končí návštěvou půjčovny.
„Hodně jezdí třeba i Francouzi nebo Němci, ale nadšení Čechů, to jinde nenajdete,“ říká spolumajitelka půjčovny lodí Samba a cestovní kanceláře Povoda Anna Holubová. „Cestovku jsme s manželem založili v roce 2006. Vozili jsme vodáky po českých řekách a zajišťovali jim veškerý servis. První rok jsme si vystačili s dvacet let starým autem a malým vozíkem na lodě. Každou sezonu něco přibylo – lodě, novější auta, větší vleky nebo pronajatý dům,“ popisuje podnikatelka.
Lodě bez práce
„Po dvou letech nás napadlo, že bychom k cestovce mohli přidat i půjčovnu. Naivně jsme si říkali, že půjčování lodí bude snadné vydělávání peněz bez práce. Bez práce to nebylo, ale o naše služby byl od začátku zájem, a tak půjčovna cestovku rychle přerostla,“ prozrazuje spolumajitelka.
V půjčovnách manželů Holubových na Sázavě, Otavě, Lužnici a Moravě se ročně vystřídá zhruba 35 tisíc klientů, nejméně tisícovka nadšenců vyrazí každý rok na vodu s cestovní kanceláří Povoda.
„V červnu jsou to hlavně školní výlety – vychováváme novou vodáckou generaci, v červenci a srpnu pak s námi jezdí dospělí, za léto máme asi 30 zájezdů.“
| Anna Holubová |
|---|
| V roce 2006 založila společně s budoucím manželem vodáckou cestovku. V roce 2008 přidali i půjčovnu lodí. Sama ve stejné době vystudovala matematiku na vysoké škole a následně zkoušela pracovat pro konzultantskou firmu v Německu. Po roce se ale vrátila a rozhodla se naplno věnovat vlastnímu podnikání. |
Konkurence je v Česku veliká, zájezdy za vodní turistikou pořádají i velké outdoorové cestovní kanceláře. Podle Holubové navíc existují ještě takzvané kluby, jež se tváří jako neziskovky, aby se vyhnuly zákonem danému pojištění cestovních kanceláří. „Provozování cestovky považujeme spíše za koníčka, baví nás plánovat zájezdy i zaučovat nováčky na našich tuzemských akcích. Budujeme tým instruktorů, kteří procházejí každoročním opakovaným školením ve vodáckých dovednostech, záchraně na vodě, v první pomoci,“ popisuje Holubová.
Adrenalinová zábava je pro dobrodruhy lákadlem. Prvotní je ovšem bezpečnost klientů, kterou v dravých peřejích stoprocentně nezajistí ani zkušený průvodce. Také proto nepořádají zájezdy na skutečně divokou vodu. Některé zahraniční destinace, které má CK Povoda v nabídce – zejména Francie nebo Chorvatsko – jsou podle slov spolumajitelky vhodné i pro začátečníky. Češi milují Chorvatsko a nejinak je tomu i v případě vodáků amatérů. „Průzračné řeky, ve kterých se můžete desetkrát za den vykoupat a hlavně – žádné davy. Řeky jsou ve vnitrozemí, které je turisty málo navštěvované,“ říká.
Tady převzít, tam vrátit
Půjčoven jsou na českých řekách desítky, a tak se jednotliví majitelé předhánějí, aby svým zákazníkům nabídli to nejlepší. „Na každé řece budujeme síť loděnic, kde si mohou vodáci vyzvednout lodě v čase, který jim vyhovuje, neplatí za jejich dopravu, a když potřebují po cestě vyměnit loď nebo pádlo, je to možné. Navíc jim zajistíme převoz bagáže,“ upozorňuje Anna Holubová.
Podnikání manžele Holubovy slušně uživí, bez „vodáckého“ nadšení by se ale neobešli. V sezoně totiž pracují až 12 hodin denně, a to včetně víkendů.
„Je to náročné fyzicky, psychicky i na udržení vztahu. Nemluvě o tom, že pracujeme spolu. Na dovolenou jezdíme na podzim a od ledna už se chystá nová sezona,“ říká podnikatelka. Dlouhodobým problémem je pro ně výběr spolupracovníků. Protože se jedná o sezonní práce, musejí každý rok hledat, nabírat a školit nové lidi či brigádníky, nejčastěji z řad studentů.
„Výhodou pro mne je, že jsem svým pánem a také nejsme příliš svázaní konvencemi, vše se nese v přátelském duchu, našim klientům po vodácku tykáme a nemusím chodit do práce v kostýmku a lodičkách,“ usmívá se Holubová.
