Rovnoprávnost při pojišťování mužů a žen má jistě své klady. Celkově se ale může negativně promítnout na celém trhu
Letošní rok má podle údajného mayského kalendáře přinést konec světa. Tyto katastrofické předpovědi nás straší dokonce přesným datem – 21. 12. 2012. Tento den však nastane i jiná událost, možná méně strašidelná a katastrofická, ale přece jen pro občany Evropské unie zásadní, s dalekosáhlým dopadem. Na své cestě ke společnosti, kde jsou nepřípustné jakékoli formy diskriminace, ovlivnily orgány Unie svým rozhodnutím i to, jak pojišťovny mohou posuzovat objektivní rizikové faktory a jak je mohou promítat zejména do ceny svých pojistných produktů.
V poslední době zaznívá na toto téma nemálo komentářů a rozporuplných stanovisek, které mluví dokonce o revoluci v pojišťovnictví.
Nemám rád silná slova, ale vidím zde zárodek budoucího možného negativního vývoje ve vztahu veřejné a soukromé sféry. Vztahu, který dospěl k určité rovnováze zajišťující civilizovaný vývoj, alespoň v rozvinutých zemích.
nařízEná rovnost Doposud se u řady pojištění lišila sazba pro pojištěné podle pohlaví, a to v některých případech až o polovinu. V soukromém pojištění totiž na rozdíl od sociálního a zdravotního pojištění sazba neodpovídá procentu z příjmu, ale je výsledkem mimo jiné ocenění konkrétního rizika. Pohlaví se často používalo jako rizikový faktor a jeho rozlišení umožňovalo spravedlivější stanovení pojistného. Například proto, že se ženy dožívají vyššího věku, měly levnější životní pojištění. Nejen že se pro ně od prosince 2012 pojištění zdraží, ale tato úprava negativně zasáhne celý segment životního pojištění, který je už i tak v krizi.
Že se sazby sjednotí blíže horní úrovni, je vcelku pochopitelné, i když to vyvolalo mnoho tázavých a nechápavých pohledů na straně zástupců veřejné sféry. Bude-li pojištěna polovina žen a polovina mužů, proč by se sazba neměla zprůměrovat? Soukromé pojištění je ale dobrovolné, a tak se každý může rozhodnout, zda pojištění uzavře, nebo ne.
Pokud by v tomto případě ženy přestaly životní pojištění uzavírat (anebo jej nakupovaly ještě levněji mimo Evropskou unii), průměrná sazba by pro skupinu pojištěných mužů byla nedostatečná a ohrožovalo by to solventnost dané pojišťovny.
Pro sjednocení sazby na jiné úrovni, než je ta dražší ze dvou existujících, bude pojišťovna potřebovat mnohem lepší důvody, než je její historická zkušenost se složením skupiny pojištěných. Změna bude mít jednoznačně dopad na poptávku po soukromém pojištění a nakonec v důsledku zatíží veřejné sociální systémy. Jedná se o skutečně zásadní a dalekosáhlý krok směrem, o kterém nelze jednoznačně prohlásit, že je ve všech ohledech žádoucí. Samozřejmě že antidiskriminace je namístě a celkový směr snažení Evropské unie o odstranění různých forem diskriminace je chvályhodný. Původní direktiva EU však obsahovala výjimku pro pojistné produkty, kde z objektivních důvodů existuje rozdíl mezi vyhodnoceným rizikem u různých pohlaví. Tuto výjimku aplikovaly členské státy do svých legislativ. Změnu do této všeobecně přijatelné shody vnesla ale moc soudní: Soudní dvůr Evropské unie tuto výjimku zrušil na základě stížnosti sdružení spotřebitelů, které argumentovalo rozporem se Základní listinou práv Evropské unie. Nyní se pojišťovny musejí přizpůsobit a sjednotit sazby a podmínky pojistných produktů pro obě pohlaví. Evropská komise vydala vcelku podrobný výklad, jak v aplikaci tohoto nařízení postupovat, nicméně stále mohou vzniknout sporné situace na hraně obcházení tohoto pravidla. V důsledku to může vést i k nestejné aplikaci na různých pojistných trzích, a dokonce k přelévání poptávky po pojištění mezi jednotlivými státy.
břEMEno sE vrátí státu Změnu v legislativě pojištění, která nově zrovnoprávňuje muže a ženy při uzavírání pojistných smluv, schválila v létě letošního roku i česká vláda, což se neobešlo bez mírně ironického komentáře na toto téma z úst ministra financí. Krok české vlády ale respektuje rozhodnutí soudu, které všem zemím Evropské unie ukládá nejpozději do 21. prosince tohoto roku zrovnoprávnit sazby pojištění. Je to krásná ukázka toho, jak mechanické uplatňování rovnoprávnosti (v obecné rovině přemrštěná regulace a ochranářství) může některým skupinám klientů uškodit.
Jestli je na celé změně něco pozitivního, pak to, že přinutí pojišťovny nastavit oceňování rizika na základě jiných kritérií, než je pohlaví. Do hledáčku se tak mohou dostat důležité a dosud zpravidla opomíjené rizikové faktory, jako jsou kouření, nadváha nebo vysoký krevní tlak. Co však může tento pozitivní výsledek zhatit, jsou současné bruselské diskuse o dalším upřesnění antidiskriminačních pravidel, a to u kritérií věku či nemocnosti (viz návrh Direktivy o rovném zacházení ). Fakticky by se jednalo o převedení soukromého pojištění pod princip komunitní solidarity. Přitom současné solidární systémy organizované státy mají problémy a hledají pomoc u soukromých produktů (zdravotnictví, důchody), které by však v případě přílišného zasahování státu nemohly existovat v podobě atraktivní pro klienty. Politici a vlády jsou hodnoceni podle toho, jaké podmínky dokážou vytvořit svým občanům i v oblasti sociální, finanční ochrany a služeb. Soukromá sféra se na poskytování těchto služeb podílí. Při nepochopení a nedodržení některých základních principů však může svou roli sehrát těžko a břemeno zabezpečení občanů pak dopadne zpátky na stát.
O autorovi| Petr BOHUMSKÝ • pojistný matematik, Generali PPF Holding