Anton Latzel patřil k významným severomoravským průmyslníkům v oboru stavebních hmot. Byl průkopníkem nové metody pálení vápna a roku 1868 postavil v obci Vápenná jednu z prvních kruhových pecí na Moravě.
Obec Vápenná (původním názvem Zighartice, německy Setzdorf) leží deset kilometrů severozápadně od Jeseníku v podhůří Rychlebských hor. První zmínky o ní pocházejí již ze 14. století, kdy byla majetkem vratislavských biskupů, výrazněji rozrůstat se ale začala až o dvě stě let později.
V jejím okolí se již od středověku těžilo dřevo, po třicetileté válce v letech 1618 až 1648 se ale do popředí dostala výroba vápna, která v 19. století všechny další aktivity zastínila. Významnou měrou se o to zasloužil českoněmecký podnikatel Anton Latzel, který v obci založil velkou vápenku a zavedl nové metody pálení vápence.
Šoltýsova vápenka
Anton Latzel se narodil roku 1819 v Skorošicích v rodině velkostatkáře. Roku 1839 se přesunul do tři kilometry vzdálené Vápenné, kde vybudoval vlastní hospodářství a později se stal i takzvaným šoltýsem, zodpovědným za osidlování zpustlých vesnic a osad v okolí.
V 60. letech 19. století se začal zajímat také o rychle se rozvíjející výrobu vápna. Využil místního nerostného bohatství, zmapoval okolní vápencová ložiska a zahájil těžbu. Přímo v obci pak založil moderní vápenku, která brzy předčila většinu podobných podniků v kraji.
ANTON LATZEL (1819-1886) |
Narodil se 7. srpna 1819 v severomoravských Skorošicích v rodině velkostatkáře. Roku 1839 přesídlil do Vápenné, kde vedl vlastní hospodářství a brzy se zapojil i do výroby vápna. Zahájil těžbu vápence a v obci založil moderní vápenku, roku 1868 doplněnou o první kruhovou pec v kraji. Později spoluzaložil také cukrovar v Bernarticích a byl podílníkem a prezidentem firmy Holzfabriks AG v Písečné. V letech 1879 až 1881 nákladně rekonstruoval bývalou Priessnitzovu vilu v Javorníku. Zemřel 24. června 1886. |
Zlomovým se přitom stal rok 1868, kdy Latzel uvedl do provozu první kruhovou pec, patent berlínského vynálezce Friedricha Hoffmana. Peciště v ní tvořil souvislý kanál, který umožňoval stálý a nepřetržitý postup ohně. Pec byla rozdělena na určitý počet komor, z nichž každá měla vlastní násypku i vývod spalin.
Drážní komité
Nová metoda výrobu vápna podstatně zrychlila a zefektivnila, téměř okamžitě ji proto začaly využívat i konkurenční firmy A. Rösner a S. Neugebauer. Latzel měl ale dostatečný náskok, aby si ještě dlouho udržel dominantní postavení.
Jesenicko zažívalo v té době výrazné hospodářské oživení. Známé se stalo hlavně díky Vincenzi Priessnitzovi a Johannu Schrothovi, jejichž lázeňské provozy si oblíbila řada bohatých a vlivných lidí. Ti se pak v kraji často usadili a mnozí zde začali i podnikat.
Zakládání nových a rozšiřování stávajících firem znamenalo velký pokrok ve všech oblastech, vyžadovalo ale bezpodmínečně výstavbu železnice. To opět vyhovovalo Antonu Latzelovi, který o trať do Jeseníků dlouhodobě usiloval a nakonec i uspěl. Takzvanému „Drážnímu komité sedmi“, jehož byl členem, se totiž v 80. letech 19. století stavbu tratě Glucholazy – Jeseník – Hanušovice skutečně podařilo prosadit.
Vila po Priessnitzovi
Se vzestupem Latzelovy firmy stoupala i vážnost jeho rodiny a nově nabyté postavení bylo nutné dobře reprezentovat. Podnikatel proto hledal odpovídající objekt, který by se stal novým rodinným sídlem.
Roku 1879 takový dům našel v nedalekém Javorníku. Jednalo se o honosnou klasicistní vilu číslo 96, která od roku 1841 patřila již zmíněnému léčiteli Vincenzi Priessnitzovi. Po deseti letech pak přešla na jeho dědice, kteří ovšem nesměli s objektem nijak nakládat, proto ho ani neudržovali.
Dům chátral, a když ho na sklonku 70. let 19. století získal Anton Latzel, byl již téměř neobyvatelný. Nového majitele to ale neodradilo. Vilu v letech 1879 až 1881 nákladně rekonstruoval a dal jí dnešní novorenesanční podobu. Sám si ovšem jejího komfortu příliš neužil. Roku 1886 zemřel a dům připadl jeho sedmi dětem. Ti pak v rámci dělení majetku objekt prodali vratislavskému biskupství.
Soumrak vápenictví
Podnik ve Vápenné prosperoval až do první světové války, kdy výroba vápna značně poklesla. Po roce 1918 se pak všechny místní vápenky, které přežily, sdružily do jediné organizace s názvem „Zentralverkaufsstelle der Setzdorfer Kalkwerke“.
Kamenický i vápenický průmysl ale za první republiky stagnoval a těžce ho postihla také velká hospodářské krize ve 30. letech. Dělníci z Vápenné se aktivně podíleli na takzvané frývaldovské stávce, která v listopadu 1931 skončila střetem s četníky a krveprolitím. Řada zdejších obyvatel proto následně podpořila Henleinovu Sudetoněmeckou stranu a po druhé světové válce byla vysídlena.
Úbytek kvalifikovaných dělníků se již nepodařilo nahradit a kdysi prosperující firmy postupně zanikaly. Ve Vápenné se přitom kamenický průmysl i vápenictví udržely nejdéle. Poslední kruhová pec zde vyhasla roku 1979.
Prameny: Rozbřesk podnikatelů, obec Vápenná, Lesní správa Javorník