Termín anuita označuje pravidelnou splátku. Kromě úvěrů a hypoték se s ním setkáte i u družstevních bytů

Co je anuita

Pojem anuita vychází z latinského jazyka (annus). Dříve se označovala jako annuita nebo ročina. Obecně se jedná o pravidelnou splátku dluhu, přičemž ve světě finančnictví se anuita vztahuje nejčastěji k úvěrům a hypotékám. Dříve se platila v ročních intervalech, dnes je ale běžnější měsíční anuita. Důležité je, že se jedná o pravidelné časové intervaly.

Platí, že anuita se skládá ze dvou základních složek, a to konkrétně z:

• vlastního dluhu (úmoru),
• splátky úroku.

Na začátku splácení tvoří dominantní část anuity odměna za vypůjčení peněž (úrok). Postupem času se poměr mezi složkami anuity mění, podíl úmoru postupně roste.

Na anuitu ovšem můžete narazit i při nákupu družstevního bytu. Nový člen bytového družstva se totiž musí podílet na splácení dluhu družstva. V těchto případech vzniká anuita buď proto, že si družstvo vezme vysoký úvěr na rekonstrukci bytového domu, nebo kvůli tomu, že chce dům odkoupit od původního majitele (privatizovat ho).

Anuita u hypoték a úvěrů

Anuitní splátka představuje vůbec nejčastější způsob splácení, se kterým se setkáte u dlouhodobých a velkých půjček (typicky u úvěrů a hypoték). Charakteristickým znakem anuity je to, že se její výše v čase nijak nemění.

Jediné, co se mění, je poměr úmoru a úroku. Na začátku splácení sestávají jednotlivé splátky hlavně z úroku. Postupně ale začíná převažovat úmor, klient tedy už splácí hlavně samotný dluh. Čím déle tedy anuitu splácíte, tím více se snižuje podíl úroku, a naopak roste podíl úmoru.

Pokud máte sjednaný klasický spotřebitelský úvěr, anuita je po celou dobu splácení stejná díky pevně stanovené úrokové sazbě. U hypotečních úvěrů se určuje anuita smluvně. Její konstantní výše je zaručena po dobu fixace úrokové sazby.

Jak na výpočet anuity

Podíl úroku a úmoru by měl být vždy viditelný ve splátkovém kalendáři. Anuita se pak počítá podle speciálního vzorce, který vypadá takto:

• S = U × [qⁿ × (q – 1) / (qⁿ - 1)]

Jednotlivé proměnné znamenají konkrétně toto:

• S je anuitní splátka,
• U je půjčená částka,
• q = 1 + je úroková míra za jednotku času,
• n je počet období (měsíců).

Při výpočtu můžete narazit také na to, že se rozlišuje:

• současná hodnota anuity,
• budoucí hodnota anuity.

Výpočet anuity pomocí praktického příkladu

Pro lepší představu, jak počítat anuitu, si uvedeme názorný příklad.

Od banky si půjčíte 100 tisíc korun s úrokem pět procent. Doba splácení je stanovena na pět let. Abyste zjistili výši anuity (měsíční splátky), musíte nejprve znát počet období (měsíců):

• n = 5 × 12 = 60

Poté rozpočítáme úrokovou míru:

• q = 1 + (0,05 / 12) = 1,0042

A dosadíme do vzorce:

• S = 100 000 × [1,0042⁶⁰× (1,0042 – 1) / (1,0042⁶⁰- 1)] = 1 887,12

Po dosazení do vzorce jsme zjistili, že výše měsíční splátky činí 1887 korun.

Anuita družstevního bytu

Druhou oblastí, ve které se můžete s anuitou setkat, jsou reality. Konkrétně jde o nákupy družstevních bytů. Anuita zde představuje splátku, kterou měsíčně platíte jako člen bytového družstva. Může vznikat dvěma způsoby:

• jako úvěr, který si družstvo vzalo na rekonstrukci bytového domu,
• jako úvěr, který družstvo platí původnímu majiteli bytového domu.

Jinými slovy, družstvo si tedy vezme úvěr na rekonstrukci či odkoupení domu a splátky se rozloží mezi jednotlivé členy. Všichni majitelé družstevních podílů se musí na anuitě podílet, a to do chvíle, než bude celá částka splacená. Poté je možné převést družstevní byt do osobního vlastnictví člena družstva. Nemusí to ale být pravidlem, jelikož vždy záleží na individuálních regulích daného družstva.

Proto se doporučuje před nákupem družstevního bytu pečlivě prozkoumat nejen to, zda je byt zatížen anuitou, ale také její výši a další podmínky. Družstevní byty totiž bývají o něco levnější v porovnání s byty v osobním vlastnictví. V kupní ceně ovšem nebývá anuita zahrnuta. Nesplacená anuita tak může náklady na vlastní bydlení značně zvýšit.