Tramvaj sem jezdí od nepaměti, ale poslední rekonstrukci tu Dopravní podnik Hlavního města Prahy provedl v roce 1952. A podle toho zastávka Výstaviště Holešovice, respektive výjezd z obratiště tramvají, taky vypadala. Vystřídalo se tam několik provizorních mobilních přístřešků prapodivné podoby. Teď však na místě přistála stavba, jež působí jako z Měsíce – a také ji v jistém slova smyslu nepostavili lidé.
Za designem nové zastávky sice stojí tým specialistů na betonový 3D tisk z firmy So Concrete zakladatele Federica Díaze, který o sobě dal světu vědět, už když v roce 2010 předvedl na Expu v Šanghaji zlatou kapku, konkrétní návrh stříšky ale dala do kupy umělá inteligence. Technický ředitel společnosti Michal Kužník, jenž algoritmu zadával požadavky, vysvětluje, že společnost používá software jménem Grasshopper, kam dokáže zaintegrovat jak modelářské programy, tak nástroje statické analýzy a který jí zároveň umožňuje robota řídit. Program, jenž napsal Dmitrij Nikitin, má jednoduchý cíl – postupně ubírá materiál.
„My vytvoříme model a spustíme algoritmus, kterému zadáme parametry, podle nichž má s hmotou pracovat. Dáme mu prostorové a silové hranice dle vnějších podmínek a v nich pracuje s hmotou. Ubírá hmotu, v prvcích dosahuje napětí. S jiným zadáním by mohl například modelovat skořepiny,“ přibližuje práci na návrhu Kužník. Architekti měli v projektu v podstatě volnou ruku – sami určili půdorys, tvar i výšku budky včetně skutečnosti, že ji budou podepírat tři sloupy. Od Dopravního podniku mělo studio zadáno jen praktické podrobnosti, jako že na zastávku nemá pršet a že by měla nést reklamu či tabuli s odjezdy tramvají.
Betonový přístřešek slouží jednak coby experiment a jednak coby upozornění, že v Holešovicích se začíná něco dít – DPP tu opravuje ve velkém, a navíc udržitelně. Konstrukce, kterou vytvářel speciální algoritmus na základě výpočtu tahů a statiky, maximálně šetří materiál. Tím je navíc v tomto případě ultrapevnostní beton (UHPC), který se řadí mezi nejmodernější způsoby řešení krize ve stavebnictví vůbec.
Beton nad zlato
Svými vlastnostmi si beton získal i náměstka primátora pro oblast dopravy Adama Scheinherra. „Na střeše by normálně byla celobetonová deska, na kterou se použije třeba pětkrát i desetkrát více materiálu,“ popisuje. Stejná surovina se uplatňuje na stavbu Štvanické lávky a při rekonstrukci Barrandovského mostu a dalších: „Budeme ho používat i při rekonstrukci Libeňského mostu a tento počin dokazuje, že může sloužit i jako umělecký prostředek.“
Práce na mostu, jenž spojuje Libeň s Holešovicemi, se kvůli původně neplánovanému použití betonu podle odhadu prodražila o 43 milionů korun. Celkem měly opravy rozdělené do několika let původně stát 594,5 milionu korun. Dělníci zde však našli další vrstvu asfaltu, kterou se rozhodli nahradit právě dráty vyztuženým betonem, což stavbu zdrželo a kvůli čemuž si zastupitelé vysloužili kritiku od opozice. Podle Scheinherra každopádně UHPC prodlouží životnost mostu o desítky let.
„Jeho přednosti jsou obrovské, včetně bezúdržbovosti a trvalosti, které umožňují vytvářet subtilní objekty,“ konstatuje Díaz. „Všechny linie, které tu zůstaly, jsou nutné z pohledu statiky. Pro nás to není experiment, ale pilotní projekt, na který navazují další realizace. Snažíme se rozvázat ruce architektům i stavařům,“ pokračuje. Proto nechal zastávku vybudovat na vlastní náklady.
Kromě dlouhé životnosti vynikají 3D tištěné betonové konstrukce o to kratší dobou realizace. Zatímco běžná zastávka se za stejnou cenu kompletuje dny i týdny, prototyp společnosti So Concrete stál na místě během 36 hodin. Jeho rozšíření po Praze se však nechystá – designy, jichž počítač umí i přes extravagantní vzhled vytvořit milion stejných anebo podobných s drobnými odlišnostmi, by podle zastupitelů dávaly smysl jen v lokalitách, které si zaslouží stejně zvláštní přístup jako právě Stromovka.
Místní přístřešek, ač stojí pod vzrostlými stromy, má pro případ výpadku sítě na střeše fotovoltaiku. Její použití je ale nepravděpodobné a slouží spíše jako vyjádření udržitelného poselství. „Inkoustovou tabuli s odjezdy, která nespotřebuje skoro žádnou elektriku, jsme původně chtěli napájet ze solárních panelů, ale provoz ze sítě vyjde levněji. Jsme ve městě a na zastíněném místě, takže jsme zvolili funkční řešení,“ přiznává Kužník.
