Společnost
Úkolem politického komentátora a politického myslitele je používat své pero k tomu, aby jím píchal mocné lidi do zadku. Tuto větu bohemista Jan Čulík nikdy neřekl ani nenapsal, přesto se objevuje v jeho nejnovější knize …jak Češi jednají, a mohla by klidně být jejím mottem. Druhý díl knižního výboru z internetového deníku Britské listy (http://blisty.internet.cz) je stejně jako loni vydaný díl první (EURO 49/1999) souhrnem nejzajímavějších debat, které proběhly na stránkách Britských listů. Úvodní kapitola se skládá z příspěvků, které v Britských listech vyšly v souvislosti s knihou Václav Havel: politická tragédie v šesti dějstvích. Britský politolog John Keane se v ní pokusil o kritický pohled na život českého prezidenta, avšak jeho dílo se v českém prostředí setkalo spíše s negativním ohlasem. Čulíka na celé věci nejvíce překvapila „poplašená reakce protagonistů revoluce z Občanského fóra , z níž si odnesl poučení, že „je nutno studovat nejen osobnost Václava Havla, ale celou československou revoluci z nezávislého hlediska – nikoli pouze z pohledu vítězů z Občanského fóra tak, jak to dosud většinou dělá český intelektuální establishment (str. 41). Autorem výše zmíněné věty o popichování mocných je pak právě autor Havlova životopisu John Keane. Britské listy se však nezabývají jen kontroverzními či tabuovými tématy (str. 3), ale především kvalitou českých médií. Zvláště pečlivě Čulík píše o situaci v České televizi. Druhou kapitolu své knihy proto věnuje rezignaci ředitele ČT Jakuba Puchalského, výběru ředitele nového a nástupu Dušana Chmelíčka do této funkce. Kritizuje však i práci jednotlivých televizních reportérů, například bruselského zpravodaje ČT Pavla Boudy (str. 128). Konkrétní kritické poznámky však často získávají nadčasový charakter, když například Čulík na straně 135 říká, že „skuteční novináři jsou spíše hrdi na to, že jim politikové rozhovor poskytnout nechtějí, než že jim ho vždycky dají . Ve třetí kapitole shrnuje Jan Čulík významné politické události, k nimž došlo v období od listopadu 1997 do počátku roku 2000, mezi nimi pád vlády Václava Klause, nástup kabinetu sociální demokracie a jeho první problémy, „hon na Jana Kavana či vznik iniciativ Impuls 99 a Děkujeme, odejděte!. „Současná česká společnost ztratila dar analytické řeči, tvrdí Čulík v kritické reakci na obsah iniciativy Impuls 99 (str. 270) a dodává, „česká společnost neumí o sobě komunikovat. Neumí veřejně rozebírat hromadící se problémy a hledat řešení prostřednictvím jasného a racionálního jazyka. Čtvrtá kapitola je věnována špatné úrovni služeb, problémům v soudnictví a se státní byrokracií obecně. Výmluvná je historka, v níž Čulík líčí, jak si v Praze nechal spravovat porouchané jízdní kolo (str. 324). „Britské listy se soustřeďují na podvracení konvenčních názorů. Stereotypní postoje totiž ochromují naši schopnost vnímat skutečnost, píše Čulík v předmluvě šesté kapitoly své knihy. V ní poskytuje prostor názorům, které hlavní proud české společnosti odmítá slyšet. Zajímavý je především příspěvek Tomáše Peciny, který při analýze polistopadového vývoje rozebírá vliv Rádia Svobodná Evropa (str. 421). Na rozdíl od prvního dílu obsahuje druhý výbor z Britských listů krátkou biografii hlavních přispěvatelů. Obě knihy (a samozřejmě celý digitální archiv Britských listů) bude jednou pro historiky cenným zdrojem při poznávání vývoje českého myšlení na počátku třetího tisíciletí.
Čulík, Jan: …jak Češi jednají. Milenium Publishing, Chomutov 2000. 578 stran. Cena neuvedena.
